Diazoniové soli

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Diazoniové soli jsou soli vzniklé z aromatických primárních aminů diazotací. Diazoniové soli jsou málo stálé, ale zato velmi reaktivní. Slouží proto jako výchozí látka pro přípravu různých derivátů arenů, azobarviv, léčiv.

Benzendiazoniový kationt

Obsah

Reakce arendiazoniových solí [editovat]

Azo kopulace [editovat]

Kopulace je reakce diazoniové soli s aromatickými aminy nebo fenoly. Vznikající diazosloučeniny se používají jako azobarviva.

Azo coupling with N,N-dialkylaniline.png

Azo coupling with phenole.png

Substituce diazoniové skupiny [editovat]

Sandmeyerova reakce [editovat]

Činidlem jsou měďné soli a slouží k přípravě chlor-, brom- a kyanoderivátů arenů, popř. i arylthiokyanátů.

Sandmeyer reaction.png

Guttermannova reakce [editovat]

Používá se alkalický kyanid nebo dusitan v přítomnosti měďného prášku. Vznikají arylisokyanáty nebo nitroareny.

Guttermann reaction.png

Eliminace diazoniové skupiny [editovat]

Eliminace se provádí kyselinou fosfornou.

Ar-N≡N-X + H2O + H3PO2 → ArH + HX + H3PO4

Griessova reakce [editovat]

Používá se k přeměně diazoniových sloučenin na fenoly.

Griess reaction.png

Jodderiváty [editovat]

Připravují se působením jodidu draselného.

Ar-N≡N-Cl + KI → ArI + N2 + KCl

Schiemanova reakce [editovat]

Diazoniová sůl reaguje s kyselinou tetrafluoroboritou nebo s fluoroboritanem sodným za vzniku málo rozpustného arendiazoniumtetraboritátu, který se poté opatrně termicky štěpí za vzniku fluoroderivátu.

Schiemann reaction scheme.png

Redukce na arylhydraziny [editovat]

Redukčním činidlem je siřičitan sodný. V první fázi dochází k adici siřičitanového aniontu na dusík diazoniové soli. Poté dochází k adici siřičitanového aniontu a protonu na dvojnou vazbu mezi atomy dusíku. Následuje hydrolýza meziproduktu zředěnou kyselinou chlorovodíkovou. Na vzniklý hydrochlorid se poté působí roztokem hydroxidu sodného.

Diazonium reduction to arylhydrazine.png

Literatura [editovat]

  • Červinka O., Dědek V., Ferles M.: Organická chemie, druhé přepracované vydání, SNTL, Praha

Související články [editovat]