Různé druhy kationtů určují výsledné vlastnosti dané soli. Jsou to nejčastěji pevné látky, které se vyskytují v krystalových strukturách. Většina bromidů je dobře rozpustná ve vodě, ale rozpouštějí se i v protických a polárních rozpouštědlech. Mají vysoké teploty tání a varu. Jako taveniny nebo v roztoku vedou elektrický proud.
V organické chemii jsou sloučeniny obsahující brom považovány za deriváty uhlovodíků. Atom bromu je zde kovalentně vázaný jednoduchou vazbou na zbytek molekuly. Například methylbromid CH3Br je organická sloučenina s kovalentní vazbou C−Br, ve které brom není aniont. Označení těchto organických sloučenin jako bromidy je tedy sporné, ale běžně se užívá. Existují i organické bromidy (například hydrobromidy nebo v tetramethylamoniumbromid), ve kterých je brom přítomen jako bromidový iont Br−.
NaBr a KBr mají stejnou krystalovou strukturu jako NaCl. Šedé kuličky Na+ nebo K+, zelené kuličky Cl− nebo Br−.Soli bromidů jsou nejčastěji bezbarvé a pevné látky s krystalovou strukturou.
Bromidové soli alkalických kovů, kovů alkalických zemin a mnoha dalších kovů se ve vodě rozpouštějí a disociují za vzniku bromidových iontů. Klasickým případem je bromid sodný, který ve vodě plně disociuje podle rovnice:
NaBr → Na+ + Br−
Bromovodík HBr získává při kontaktu s vodou vlastnosti podobné soli za vzniku iontového roztoku kyseliny bromovodíkové. Tento proces je často zjednodušeně popisován jako tvorba hydroniové soli bromidu:
Bromidový iont lze otestovat přidáním některého oxidačního činidla. Jedna z metod používá zředěnou kyselinu dusičnou HNO3. Balardova a Löwigova metoda používá chlor. Využívá se pro testování vzorků na dostatečnou koncentraci bromidu a k extrakci bromu z mořské vody nebo solanek. Reakce probíhá takto:
Technicky významné jsou bromid sodný NaBr, bromid draselný KBr a bromid stříbrný AgBr.
Příprava přímou syntézou. Například použije-li se jako výchozí surovina amorfníbor a brom, vzniká bromid boritý:
2 B + 3 Br2 → 2 BBr3
Příprava rozpouštěním oxidů, hydroxidů nebo uhličitanů kovových prvků v kyselině bromovodíkové, která je jednou z nejsilnějších známých minerálních kyselin. Často se používá se k výrobě sloučenin bromu.
Příprava podvojnými reakcemi s BaBr2 nebo Fe3Br8. Tradiční metodou výroby KBr je reakce uhličitanu draselného s Fe3Br8:
Ve 40. letech 20. století se přestaly používat kvůli bezpečnějším a účinnějším sedativum (barbituráty).
V letech 1954-1977 zkoumala australská biochemička Shirley Andrewsová bezpečné způsoby využití bromidu lithného k léčbě maniodepresivních onemocnění. Při výzkumu zjistila, že i bromidy způsobují příznaky duševních chorob, což vedlo k výraznému snížení jejich užívání.
Během první světové války dostávali britští vojáci bromid, aby omezili své sexuální touhy.
Bromidové soli se používají například ve vířivkách jako mírná germicidní činidla (desinfekční činidla).
V živých organismech některé enzymy používají bromid jako substrát nebo jako kofaktor pro biochemické reakce. Průměrná koncentrace bromidu v lidské krvi se mění s věkem a pohlavím. Vyšší hladiny mohou naznačovat expozici chemikáliemi s obsahem bromu.
Obrázky, zvuky či videa k tématu bromid na Wikimedia Commons 
