Právní předpis
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Právní předpis je dokument vydaný jednostranně z pozice moci, který zpravidla obsahuje jednu nebo více právních norem nebo jejich složek. Právní předpis a jeho obsah jsou součástmi právního řádu.
Za právní předpis se nepovažuje smlouva (s výjimkou tzv. přímo aplikovatelných mezinárodních smluv), rozhodnutí, usnesení, rozsudek, výměr, deklarace a podobně, třebaže obsahově se jim některé právní předpisy podobají.
Termínem právní předpis se obvykle rozumí především obecně závazný právní předpis, tedy předpisy veřejně vydávané orgány veřejné moci v rámci veřejné správy.
Protikladem obecně závazného právního předpisu je například vnitřní předpis, což je neveřejný dokument (jehož zveřejnění ovšem je přípustné), kterým právnická osoba, ať už veřejnoprávní nebo soukromoprávní, upravuje práva a povinnosti svých pracovníků, členů, zaměstnanců či zástupců v rámci své působnosti. Některé vnitřní předpisy musí právnická osoba vydat povinně na základě zákona a zákony ukládají povinnost se jimi řídit nebo zněním vnitřních předpisů podmiňují některé právní vztahy.
[editovat] Veřejné právní předpisy v České republice
V českém veřejném právu existují následující druhy právních předpisů:
- Ústava
- Listina základních práv a svobod (která byla do r. 1992 ústavním zákonem, avšak po rozpadu federace je její status sporný, je však prohlášena za součást ústavního pořádku a práva a svobody v ní uvedená jsou prohlášena za nezadatelná, tedy nadřazená státnímu právnímu řádu)
- ústavní zákon
- zákon
- vyhláška (ústředního orgánu státní správy nebo jiného úřadu zmocněného k jejich vydávání, obce nebo kraje)
- nařízení (vlády, obce nebo kraje)
Součástí státního právního řádu a právním předpisem v širším smyslu jsou i Parlamentem ratifikované a vyhlášené mezinárodní smlouvy a po vstupu České republiky do Evropské unie v r. 2004 i tzv. samovykonatelná ustanovení unijní legislativy.
Je sporné, zda za součást právního řádu mohou být považovány i některé starší právní předpisy, které byly vydány s jinými označeními a dosud nepozbyly platnosti. V české právní praxi není totiž automaticky uplatňována zásada, že podzákonný právní předpis pozbývá platnosti automaticky společně se zákonem, na základě jehož zmocnění byl vydán.
