Alternativní školství

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Alternativní školství označuje zvláštní typ škol, které vyučují žáky jinak, než tradiční herbartovské školy. Jejich cílem je pomoci nejen žákům, kteří jsou postižení specifickými poruchami učení, ale i těm, kteří se chtějí vzdělávat odlišným způsobem. Dávají také příležitost žákům, kteří by v klasickém školství nebyli úspěšní.

Význam alternativního školství spočívá zejména ve snaze zabývat se minoritní částí žáků, kteří nevyhovují systému vytvořenému klasickým školstvím pro majoritní část žáků. Klasické školství je v zajetí konzervativních představ, nutnosti vzdělat co nejvíce žáků v rámci omezených finančních možností. Proto nelze očekávat, že se alternativní školství přes svoje klady stane hlavním vzdělávacím proudem. Reformy klasického školství se obvykle snaží nejvýznamnější alternativní prvky integrovat.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Roku 1908 otevřela italská lékařka Marie Montessori v Římě "Dům dětí" a o rok později uveřejnila knihu Metoda vědecké pedagogiky užitá ve výchově v dětských domovech, která zahájila rozvoj Montessoriovských škol po celém světě.

V roce 1919 v Německu ve Stuttgartu zakládá továrník Emil Molt za pomoci Rudolfa Steinera Waldorfskou školu. Po roce 1945 jsou zakládány i mimo Německo. Po roce 1989 vznikají i v Česku, kde dnes najdeme několik mateřských školek, základních i středních škol.

V USA byl v roce 1920 zaveden do zkušební praxe Daltonský plán. K dalšímu velkému rozvoji alternativní školství pak dochází od roku 1970.

Alternativní školství čerpá z učení významných osobností, které se pedagogice věnovaly – Maria Montessori, Rudolf Steiner, John Dewey, Helen Parkhurst, Jan Amos Komenský a další.

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Ve světě existuje mnoho různých škol, které se označují za alternativní. Jejich společným rysem je několik základních znaků:

  • malá rozšířenost
  • blízký vztah učitel – žák (individuální přístup i domácí vzdělávání)
  • menší počet žáků ve třídě i ve škole jako celku
  • větší prostor pro žákovo rozhodování
  • odlišné osnovy
  • větší spolupráce s vrstevníky a zapojování rodičů
  • sledování určitého filozofického směru

Alternativní školy slouží jako rozšíření k tradičním státním nebo soukromým školám. Jedná se o předškolní zařízení (mateřské školky), základní i střední školy, které nabízejí přizpůsobivější program pro vzdělávání než tradiční školy. Mají speciálně upravené osnovy, které kladou důraz na v tradičních školách často opomíjené prvky (viz výše).

Alternativní školy jsou buď zcela autonomní subjekty nebo pracují jako součást větší školy, která tak dává prostor pro vzdělání i žákům, kterým většinový styl výuky nevyhovuje zejména z důvodu nějaké specifické poruchy učení.

Cíle[editovat | editovat zdroj]

Hlavním cílem alternativního školství je poskytovat vzdělání studentům, kterým by se to v tradičních školách nepodařilo (tzv. rizikoví jedinci). Zejména se jedná o:

  • snížení odcizení ve vztahu učitel – žák
  • zlepšení duševního pojetí sebe sama
  • budování pocitu vlastní zodpovědnosti
  • posílení sociálních vztahů k rodičům i společnosti
  • zvýšení sebehodnocení žáků stanovením dosažitelných cílů
  • motivace úspěšných studentů k dalšímu vzdělávání
  • zvýšení rodičovského podílu a odpovědnosti na vzdělání
  • přizpůsobení objemu výuky možnostem žáka a vytvoření individuálního studijního plánu
  • nalezení vhodných sociálních a společenských rolí
  • příprava na samostatný život a integraci do společnosti
  • usnadnění nalezení zaměstnání

Používané metody[editovat | editovat zdroj]

Klasické školství používá při výuce masových metod, které souvisí se snahou o snížení nákladů na vzdělávání. Tato masovost s sebou nese další negativní jevy, jako je ztráta osobního kontaktu, možnosti individuálního přístupu, získání pocitu anonymity a nevýznamnosti u žáka.

Alternativní školství se obecně snaží udržet poměr učitel:žák nízký, většinou 1:10 nebo méně. Zaměstnanci školy mají velkou autonomii v rozvoji školních osnov a řádu. Zároveň učitelé zastávají rozšířené postavení – celkové jednání s dítětem a řešení jeho problémů. Dalším je záměrná péče a vytváření pozitivního prostředí v alternativních školách, které jsou obecně odlišné a vzdálené od tradičních škol. Rozvojem pocitu sounáležitosti, skupiny a přátelství je pro studenty snazší se začlenit a přijmout nová pravidla, očekávání a zásady chování.

Při výuce jsou využívány skupinové metody vyučování, které posilují prvek spolupráce. Aktivity mohou být záměrně zaměřeny na cílovou profesi. Objem výuky je přizpůsobován možnostem žáků a vzniká tak pro ně individuální studijní plánu. Velký důraz je kladen na rozvoj jejich cílevědomosti a zodpovědnosti. Základní myšlenkou většiny alternativních škol je, že všichni studenti jsou plnohodnotní, jen potřebují směrovat k tomu, aby dokázali najít a rozvíjet své kladné vlastnosti.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Průcha, Jan. Alternativní školy. 2. upravené vydání. 108 s. ISBN 80-7178-072-3.
  • J. Průcha, Moderní pedagogika. Praha: Portál 2009
  • J. Průcha (vyd.), Pedagogická encyklopedie. Praha: Portál 2009
  • Průcha - Walterová - Mareš, Pedagogický slovník. Praha: Portál 2013

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alternative school na anglické Wikipedii.