Pěstounská péče
Pěstounská péče je jeden z právních režimů náhradní rodinné péče, ve kterém dítě nemá práva biologického potomka (např. nemá nárok na dědictví) a právní vztah pěstounství končí nejpozději dosažením jeho plnoletosti. Pěstounem může být jen fyzická osoba, která je k této péči o dítě vhodná, která poskytuje záruku řádné výchovy dítěte a kterou ustanoví v konkrétním případě soud.
Pěstounská péče je určena především dětem, které ze zdravotních nebo sociálních důvodů nemohou být osvojeny. Často jde o děti starší a skupiny sourozenců. V praxi se uplatňují dva typy pěstounské péče – individuální a skupinová. Individuální probíhá v běžném rodinném prostředí, skupinová v tzv. zařízeních pro výkon pěstounské péče nebo v SOS dětských vesničkách. Pěstounská péče je placená (odměna pěstounů, příspěvek na úhradu potřeb dítěte, příspěvek při převzetí dítěte, event. příspěvek na zakoupení motorového vozidla).[1]
Obsah |
Práva a povinnosti pěstounství [editovat]
Před rozhodnutím si soud vždy vyžádá vyjádření orgánu sociálně-právní ochrany dítěte[2] a pokud je dítě ve věku, kdy je schopno posoudit obsah pěstounské péče, má být přihlédnuto také k jeho vyjádření. Po rozhodnutí o svěření do péče pěstouna má dítě povinnost podle svých schopností v jeho domácnosti pomáhat a pokud je již samo výdělečně činné, musí i přispívat na úhradu společných potřeb. Pěstoun pak má povinnost o dítě osobně pečovat a může přiměřeně vykonávat práva a povinnosti rodičů. Zastupovat dítě ale může jen v běžných záležitostech.[3]
Biologičtí rodiče neztrácejí rodičovské povinnosti a vědí, kde dítě vyrůstá. V některých případech ho mohou navštěvovat a mají právo rozhodovat o důležitých věcech, které se dítěte týkají (vydání cestovního pasu, cestování do zahraničí, volba školy apod.) Pokud se rodiče již budou schopni se o dítě postarat a budou ho chtít zpět, mohou dát žádost k soudu o vrácení dítěte do péče a ten jejich požadavek zváží. Soud ale pěstounství zruší vždy jen tehdy, pokud to navrhne sám pěstoun, jinak jen z důležitých důvodů.[4]
Pěstounská péče na přechodnou dobu [editovat]
Roku 2006 byl v České republice zaveden nový prvek v systému náhradní rodinné péče - pěstounská péče na přechodnou dobu.[5] Jedná se o individuální formu péče o dítě, která je poskytována po nezbytně nutnou, relativně krátkou dobu v domácnostech pěstounů. V přechodné pěstounské péči mohou být umístěny i děti, které náhle nemohou zůstat ve své rodině, ale jejich situace neodpovídá osvojení nebo dlouhodobé pěstounské péči.[6] Výhodou pěstounské péče na přechodnou dobu je, že dítě nemusí trávit žádný čas v ústavech a dětských domovech a významně se tím snižuje riziko tzv. syndromu citové deprivace.[7]
Literatura [editovat]
- Zezulová, Dagmar: Pěstounská péče a adopce. Praha: Portál (nakladatelství), 2012. ISBN 978-80-262-0065-9
- Striová, Miloslava: Děti, které se rodí v srdci. Praha: Portál (nakladatelství), 2013. ISBN 978-80-262-0359-9
Reference [editovat]
- ↑ § 36 až 43 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře
- ↑ § 45b zákona č. 94/1963 Sb., o rodině (dále jen „ZoR“)
- ↑ § 45c ZoR
- ↑ § 45a odst. 4 ZoR
- ↑ § 45a odst. 2 ZoR
- ↑ Ministerstvo práce a sociálních věcí: Pěstounská péče na přechodnou dobu
- ↑ iHNed.cz: Čekáme, až zazvoní telefon (rozhovor s pěstouny na přechodnou dobu)