Pěstounství

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(Přesměrováno z Pěstounská péče)
Skočit na: Navigace, Hledání

Pěstounství je jeden z právních režimů náhradní rodinné péče, ve kterém dítě nemá práva biologického potomka (například nemá nárok na pozůstalost) a právní vztah pěstounství končí nejpozději dosažením jeho plné svéprávnosti. Pěstounem může být jen fyzická osoba, která je k této péči o dítě vhodná, která poskytuje záruku řádné výchovy dítěte, má bydliště na území České republiky a kterou ustanoví v konkrétním případě soud. Pěstounská péče má vždy přednost před ústavní výchovou, přichází však do úvahy, jen nemůže-li se o dítě starat nejen rodič, ale i poručník.

Pěstounská péče je určena především dětem, které ze zdravotních nebo sociálních důvodů nemohou být osvojeny. Často jde o děti starší a skupiny sourozenců. V praxi se uplatňují dva typy pěstounské péče – individuální a skupinová. Individuální probíhá v běžném rodinném prostředí, skupinová v zařízeních pro výkon pěstounské péče nebo v SOS dětských vesničkách. Pěstounská péče je placená (odměna pěstouna, příspěvek na úhradu potřeb dítěte, příspěvek při převzetí dítěte i příspěvek při ukončení pěstounské péče, event. příspěvek na zakoupení motorového vozidla).[1]

Historie české právní úpravy[editovat | editovat zdroj]

Pěstounství se původně nazývalo schovanství a bylo od roku 1812 upraveno v § 186 obecného zákoníku občanského. Rodiče mohli své dítě kdykoli svěřit do péče pěstouna, pokud však mělo dojít k omezení práv takového schovance, museli s pěstounem uzavřít smlouvu, kterou musel navíc schválit soud.

Po roce 1950 pěstounství z československého právního řádu zmizelo, tento právní institut nebyl obsažen ani v zákoně č. 265/1949 Sb., o právu rodinném, ani v zákoně č. 94/1963 Sb., o rodině, v původním znění. Vrátilo se až roku 1973 se zákonem č. 50/1973 Sb., o pěstounské péči, který byl později nahrazen zákonem č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí. Základní úpravu pak obsahoval zákon o rodině v § 45a-45d.

Od roku 2014 je pěstounství primárně upraveno v § 958-970 občanského zákoníku.

Práva a povinnosti pěstounství[editovat | editovat zdroj]

Před rozhodnutím si soud vyžádá vyjádření orgánu sociálně-právní ochrany dítěte a je-li dítě starší 12 let, věnuje patřičnou pozornost i jeho názoru.[2] Před definitivním rozhodnutím může dítě svěřit do předpěstounské péče, jejíž délku stanoví podle okolností případu. Po rozhodnutí o svěření do péče pěstouna má dítě povinnost podle svých schopností v jeho domácnosti pomáhat, a pokud je již samo výdělečně činné, musí i přispívat na úhradu společných potřeb. Pěstoun pak má povinnost o dítě osobně pečovat a vykonává přiměřeně práva a povinnosti rodičů, zastupovat dítě může jen v běžných záležitostech. Do společné pěstounské péče může být dítě svěřeno jen manželům.

Biologičtí rodiče neztrácejí své rodičovské povinnosti, například vyživovací povinnost, a vědí, kde dítě vyrůstá. Mohou ho pravidelně navštěvovat a mají právo rozhodovat o podstatných záležitostech, které se dítěte týkají (například volba školy). Pokud ho rodiče budou ho chtít zpět, mohou dát žádost k soudu o vrácení dítěte do péče a ten jejich požadavku vyhoví, pokud to bude v souladu se zájmy dítěte.

Pěstounská péče na přechodnou dobu[editovat | editovat zdroj]

Roku 2006 byl v České republice zaveden nový prvek v systému náhradní rodinné péče - pěstounská péče na přechodnou dobu.[3] Jedná se o individuální formu péče o dítě, která je poskytována po nezbytně nutnou, relativně krátkou dobu v domácnostech pěstounů. V přechodné pěstounské péči mohou být umístěny i děti, které náhle nemohou zůstat ve své rodině, ale jejich situace neodpovídá osvojení nebo dlouhodobé pěstounské péči.[4] Výhodou pěstounské péče na přechodnou dobu je, že dítě nemusí trávit žádný čas v ústavech a dětských domovech a významně se tím snižuje riziko syndromu citové deprivace.[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. § 47e zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí
  2. § 867 OZ
  3. Zákon č. 134/2006 Sb.
  4. Ministerstvo práce a sociálních věcí: Pěstounská péče na přechodnou dobu
  5. iHNed.cz: Čekáme, až zazvoní telefon (rozhovor s pěstouny na přechodnou dobu)

Literatura[editovat | editovat zdroj]