Pěstounství

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(Přesměrováno z Pěstounská péče)
Skočit na: Navigace, Hledání

Pěstounství neboli pěstounská péče je jednou z forem náhradní rodinné výchovy v České republice. O svěření dítěte do pěstounské péče rozhoduje soud. Tuto formu náhradní rodinné péče může soud zvolit, pokud o dítě nemůže pečovat žádný z rodičů ani poručník. Takto rozhoduje na dobu, po kterou trvá překážka bránící rodičům v osobní péči o dítě.[1] Pěstounem může být fyzická osoba nebo v určitých případech manželský pár, který je k této péči o dítě vhodný, poskytuje záruku řádné výchovy dítěte a mají bydliště na území České republiky.[2]

Charakteristika pěstounské péče[editovat | editovat zdroj]

Pěstounská péče je zvláštní formou státem řízené a kontrolované náhradní rodinné výchovy, zabezpečované z jeho strany hmotnou podporou. Většinou se jedná o děti, jejichž rodiče se o ně z nějakého důvodu nemohou nebo nechtějí postarat nebo o děti s rizikovou anamnézou, nejistou prognózou, děti s různými postiženími, psychicky deprivované, s poruchami psychického vývoje a děti starší. Pěstounská péče umožňuje život v rodině těm, kteří by se z různých důvodů nedostali do adopce a hrozilo by jejich setrvání v ústavní péči.[3] Pěstounská péče vzniká rozhodnutím soudu a končí nejpozději zletilostí nebo nabytím svéprávnosti dítěte.[4]

Historie české právní úpravy[editovat | editovat zdroj]

Pěstounství se původně nazývalo schovanství a bylo od roku 1812 upraveno v § 186 obecného zákoníku občanského. Rodiče mohli své dítě kdykoli svěřit do péče pěstouna, pokud však mělo dojít k omezení práv takového schovance, museli s pěstounem uzavřít smlouvu, kterou musel navíc schválit soud.

Po roce 1950 pěstounství z československého právního řádu zmizelo, tento právní institut nebyl obsažen ani v zákoně č. 265/1949 Sb., o právu rodinném, ani v zákoně č. 94/1963 Sb., o rodině, v původním znění. Vrátilo se až roku 1973 se zákonem č. 50/1973 Sb., o pěstounské péči, který byl později nahrazen zákonem č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí. Základní úpravu pak obsahoval zákon o rodině v § 45a-45d.

Od roku 2014 je pěstounství primárně upraveno v § 958-970 občanského zákoníku.

Práva a povinnosti pěstounů[editovat | editovat zdroj]

 Práva:[editovat | editovat zdroj]

  • Rozhodovat o běžných záležitostech a v těchto záležitostech dítě zastupovat a spravovat jeho jmění.[5]
  • Právo na odměnu pěstouna.

Povinnosti:[editovat | editovat zdroj]

  • Osobně o dítě pečovat.[6]
  • Informovat rodiče dítěte o jeho podstatných záležitostech.[7]
  • Udržovat, rozvíjet a prohlubovat sounáležitost dítěte s jeho rodiči, dalšími příbuznými a osobami dítěti blízkými.[8]
  • Umožnit styk rodičů s dítětem v pěstounské péči.[9]

Práva a povinnosti rodičů[editovat | editovat zdroj]

 Práva:[editovat | editovat zdroj]

  • Rodičům zůstávají práva vyplývající z rodičovské odpovědnosti s výjimkou práv, které stanoví soud pěstounovi.[10]
  • Rodiče mají právo se s dítětem pravidelně stýkat a znát informace, které se dítěte týkají.[11]
  • Rodiče mají právo požadovat dítě zpět do své osobní péče. Soud návrhu vyhoví, pokud je to v souladu se zájmy dítěte.

Povinnosti:[editovat | editovat zdroj]

  • Rodičům zůstávají povinnosti vyplývající z rodičovské odpovědnosti.[12]
  • Rodičům zůstává vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti.[13]

Formy pěstounské péče[editovat | editovat zdroj]

Od roku 2006, kdy byla uzákoněná nová forma pěstounské péče, existují dvě formy.[14]

 Dlouhodobá pěstounská péče[editovat | editovat zdroj]

  • Jedná se o pěstounskou péči, která je koncipována jako stabilní a dlouhodobé opatření. Oficiálně končí dosažením zletilosti dítěte, ale ve funkčních pěstounských rodinách mají přijaté děti pozici velmi podobnou vlastním dětem a zůstávají často tak dlouho, až dostudují nebo získají práci a osamostatní se. Je možné dětem propůjčit (pouze se souhlasem biologických rodičů) příjmení pěstounů.[3]

 Pěstounská péče na přechodnou dobu[editovat | editovat zdroj]

  • Jedná se o dočasnou péči o děti, u kterých je vysoká pravděpodobnost rychlého trvalého řešení - buď v jiné formy náhradní rodinné péče nebo návratu do původní rodiny. Pěstounská rodina je od začátku připravována na brzký odchod dítěte. Tato forma pěstounské péče může trvat maximálně jeden rok.[15] V přechodné pěstounské péči mohou být umístěny i děti, které náhle nemohou zůstat ve své rodině, ale jejich situace neodpovídá osvojení nebo dlouhodobé pěstounské péči.[16] Výhodou pěstounské péče na přechodnou dobu je, že dítě nemusí trávit žádný čas v ústavech a dětských domovech a významně se tím snižuje riziko syndromu citové deprivace.[17]

Dávky pěstounské péče[editovat | editovat zdroj]

Zákon o sociálně-právní ochraně dětí upravuje dávky pěstounské péče, na které má pěstoun nárok:

  • příspěvek na úhradu potřeb dítěte,
  • odměna pěstouna,
  • příspěvek při převzetí dítěte,
  • příspěvek na zakoupení osobního motorového vozidla,
  • příspěvek pří ukončení pěstounské péče.[18]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. § 958 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dostupný např. na Zákony pro lidi.cz (dále též jen „o. z.“).
  2. § 962 až § 965 o. z.
  3. a b SOBOTKOVÁ, Irena; OČENÁŠKOVÁ, Veronika. Pěstounská péče očima dospělých, kteří v ní vyrostli: trendy vs. zkušenosti. 1. vyd. Olomouc : Univerzita Palackého, 2013. 197 s. ISBN 978-80-244-3821-4. S. 11.  
  4. § 970 o. z.
  5. § 966 odst. 2 o. z.
  6. § 966 odst. 1 o. z.
  7. § 966 odst. 2 o. z.
  8. § 976 o. z.
  9. § 976 o. z.
  10. § 960 odst. 1 o. z.
  11. § 960 odst. 2 o. z.
  12. § 960 odst. 1 o. z.
  13. § 961 o. z.
  14. SOBOTKOVÁ, Irena; OČENÁŠKOVÁ, Veronika. Pěstounská péče očima dospělých, kteří v ní vyrostli: trendy vs. zkušenosti. 1. vyd. Olomouc : Palackého Univerzita, 2013. 197 s. ISBN 978-80-244-3821-4. S. 9.  
  15. ZEZULOVÁ, Dagmar. Pěstounská péče a adopce. 1. vyd. Praha : Portál, 2010. 197 s. ISBN 978-80-262-0065-9. S. 174.  
  16. Ministerstvo práce a sociálních věcí: Pěstounská péče na přechodnou dobu
  17. iHNed.cz: Čekáme, až zazvoní telefon (rozhovor s pěstouny na přechodnou dobu)
  18. § 47e a násl. zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, dostupný např. na Zákony pro lidi.cz.

Literatura[editovat | editovat zdroj]