Mozkomíšní mok

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Mozkomíšní mok
Mozkomíšní mok cirkuluje v subarachnoidálním prostoru kolem mozku a míchy a v mozkových komorách.
Mozkomíšní mok cirkuluje v subarachnoidálním prostoru kolem mozku a míchy a v mozkových komorách.
Mozkomíšní mok cirkuluje v subarachnoidálním prostoru kolem mozku a míchy a v mozkových komorách.
Obrázek znázorňující umístění mozkomíšního moku zvýrazňující mozkové komory.
Obrázek znázorňující umístění mozkomíšního moku zvýrazňující mozkové komory.
Obrázek znázorňující umístění mozkomíšního moku zvýrazňující mozkové komory.
Latinsky liquor cerebrospinalis

Mozkomíšní mok (latinsky liquor cerebrospinalis, CSF) či také likvor je čirá, bezbarvá tělní tekutina, která obklopuje, chrání proti infekci a vyživuje a zabezpečuje mozek a míchu všech obratlovců. Je přibližně izotonický, obsahuje na rozdíl od krve jen málo proteinů a téměř žádné buňky (téměř žádné červené krvinky). Lidské tělo obsahuje v průměru asi 150 ml mozkomíšního moku.

Tvorba a vstřebávání mozkomíšního moku[editovat | editovat zdroj]

Mozkomíšní mok je vytvářen zvláštní výstelkou (plexus choroideus) v postranních komorách. Za 24 hodin se vytvoří 600–700 ml, neustále cirkuluje. Vstřebává se do venósní krve v sinus durae matris. Tyto procesy musí být v rovnováze. Odběr mozkomíšního moku se nazývá lumbální punkce.

Asi z jedné poloviny se mok produkuje v plexus choroideus mozkových komor, z druhé poloviny v okolí mozkových kapilár a podél komorových stěn, zejména v postranních komorách (až 95 % z této části). Z místa vzniku pak mok odtéká skrze intraventrikulární otvor (foramen monroi) do III. komory a pak dále Sylviovým kanálkem (aquaeductus mesencephali cerebri) do IV. komory. Odtud se dostává přes apertura mediana (Magendiho otvor) a aperturae laterales (Luschkovy otvory) do subarachnoidálních prostorů a volně komunikuje s extracelulární mozkovou tekutinou.

V arachnoidálních klcích (granulationes arachnoidales) se mozkomíšní mok vstřebává do žilních splavů (sinů, tak se označují mozkové žíly) v denním množství asi 0,5 litru. Toto vstřebávání přímo závisí – na rozdíl od jeho produkce – na intrakraniálním tlaku v komorách. Při nízkém tlaku kolem 0,67 kPa (cca 68 mm sloupce H2O) se resorpce moku zastaví, kdežto při tlaku nad 1 kPa (cca 112 mm H2O) se nachází tvorba a vstřebávání moku v rovnováze.

Fyziologické hodnoty[editovat | editovat zdroj]

Fyziologické hodnoty v likvoru [1]
Soluty Rozmezí
počet buněk (leukocyty) max. 5/mm3
pH 7,33
bílkoviny 400 mg/l
glukóza 2,5–4,5 mmol/l
lipidy 10–30 mg/l
Cl 123–128 mmol/l
Na+ 144–150 mmol/l
K+ 2,0–3,0 mmol/l
Ca 2+ 1,1–1,25 mmol/l
Mg 2+ 2,25–2,5 mmol/l
osmolalita 285 mosm/l
specifická hmotnost 1003–1008
tlak v leže 0,7–1,4 kPa
(ve stoje cca 2x větší)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Masopust, J.:Požadování a hodnocení biochemických vyšetření - II, Avicenum, Praha 1990.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]