Kognitivně behaviorální terapie
Kognitivně-behaviorální terapie vychází z kombinace kognitivní a behaviorální psychoterapie.
Behaviorální psychoterapie získala podnět ke svému rozvoji v experimentální psychologii zabývající se studiem procesů učení. Poruchy chování jsou zde chápány především jako naučené reakce.
Kognitivní psychoterapie věnuje pozornost poznávacím procesům a to především myšlení.
Spojením obou směrů vzniká terapeutický přístup, kde se obě filosofická východiska kombinují dle aktuální potřeby.
Jedná se o jednu z nejlepších současných terapií na mnohé duševní poruchy. Vychází z předpokladu, že u většiny psychických problémů dojde ke zlepšení tím, že se identifikují a změní chybné a porušené představy, myšlenky a chování. Lidé trpící depresemi mají sklon vysvětlovat si všechna fakta ve svůj neprospěch. Úzkostní lidé zas mají tendenci hledět do budoucnosti s obavami a ti, kdo mají nízké vědomí vlastní hodnoty, přeceňují úspěchy druhých a podceňují své vlastní. Tato terapie učí lidi rozpoznávat a změnit nezdravé zvyky v myšlení, což se pak pozitivně odrazí v jejich chování.
K hlavním rysům terapie patří [editovat]
- krátkodobost a časová omezenost
- zaměření na přítomnost
- zaměření na konkrétní ohraničené problémy
- stanovení konkrétních funkčních cílů
- směřování k rychlé soběstačnosti klienta
- nácvikové metody: na principu opakování, učení, tréninku získává klient dovednosti a zvládá situace
Tato metoda se s úspěchem používá především při terapii specifických úzkostných poruch, sociální fobie apod.
Základní rysy kognitivně behaviorální terapie [editovat]
Je strukturovaná a převážně direktivní. Terapeut je zpočátku více aktivní a zaujímá roli experta, postupně však přenáší odpovědnost za průběh terapie na pacienta a jeho aktivita se snižuje. Vztah mezi terapeutem a pacientem je vztahem vzájemné spolupráce. Od pacienta se očekává, že bude k řešení svých problémů přistupovat aktivně, bude otevřeně sdělovat a zaznamenávat své myšlenky, emoce a zážitky, a že bude ochoten zkoušet nové způsoby myšlení a chování i za cenu přechodného zvýšení emoční nepohody. Pro KBT vyšetření je charakteristické, že se zaměřuje na přítomné, konkrétní, pozorovatelné, vědomé a ohraničené problémy. Zaměřuje se především na faktory problém udržující. Používané terapeutické postupy nejsou cílem samy o sobě, ale jen prostředkem k dosažení konkrétního cíle, na němž se pacient s terapeutem předem dohodli. KBT se zaměřuje na konkrétní změny v životě. Za důležité se považuje především to, jak pacient mění své chování mezi sezeními, v přirozeném prostředí, a ne jak se mění jeho chování při sezení. KBT je edukativní a jejím konečným cílem je samostatnost klienta. Typické pro KBT je edukativní zaměření a směřování k soběstačnosti pacienta. Zvládáním obávaných situací zvyšuje pocit vlastní zdatnosti a své sebevědomí. Postupně dokáže své problémy úspěšně zvládat a přestává terapeuta potřebovat.
Literatura [editovat]
- KRATOCHVÍL, Stanislav. Základy psychoterapie. Praha : Portál, 2006. ISBN 80-7367-122-0.
