Kognitivně behaviorální terapie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Kognitivně-behaviorální terapie vychází z kombinace kognitivní a behaviorální psychoterapie.

Behaviorální psychoterapie získala podnět ke svému rozvoji v experimentální psychologii zabývající se studiem procesů učení. Poruchy chování jsou zde chápány především jako naučené reakce.

Kognitivní psychoterapie věnuje pozornost poznávacím procesům a to především myšlení.

Spojením obou směrů vzniká terapeutický přístup, kde se obě filosofická východiska kombinují dle aktuální potřeby.

[editovat] K hlavním rysům terapie patří

• krátkodobost a časová omezenost
• zaměření na přítomnost
• zaměření na konkrétní ohraničené problémy
• stanovení konkrétních funkčních cílů
• směřování k rychlé soběstačnosti klienta
• nácvikové metody: na principu opakování, učení, tréninku získává klient dovednosti a zvládá situace

Tato metoda se s úspěchem používá především při terapii specifických úzkostných poruch, sociální fobie apod.

[editovat] Literatura

• Kratochvíl: Základy psychoterapie