Homofonie

Homofonie (z řec.) znamená takový druh polyfonní hudby, při němž je jeden vedoucí melodický hlas (cantus firmus) doprovázen jedním nebo několika doprovodnými. Všechny mají společný rytmus a dohromady tvoří akordy.

Historie

Ve starém Řecku znamenala homofonie jednohlas (monodii) a tak toto slovo užívali i někteří novověcí autoři. Homofonie v dnešním smyslu vznikla zřejmě už ve středověku, ale její zápisy se nezachovaly. Rozšířila se v raném baroku počátkem 17. století a rozvíjela se souběžně s operou. Šlo v ní totiž o to, aby slovům vedoucího hlasu bylo lépe rozumět než v polyfonii. Tak vznikl monodický styl a generálbas (basso continuo). Homofonie je běžná v celé novější hudbě, klasické i populární, kde vedoucím hlasem bývá zpěv a doprovod tvoří různé nástroje.

Odkazy

Literatura

• Ottův slovník naučný, heslo Homofonie. Sv. 11, str. 530

Související články

• Monofonie
• Polyfonie

Externí odkazy

• (anglicky)
• What is monophony, polyphony, homophony, monody etc.?

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Homophonie na německé Wikipedii.