Plusquamperfektum
Plusquamperfektum je předminulý čas sloves, kterým se v některých jazycích vyjadřuje děj, který předcházel jinému minulému ději. Patří mezi tzv. relativní slovesné časy. Používá se hlavně ve vedlejších větách.
Plusquamperfektum se používá např. v latině, románských nebo germánských jazycích, dříve také v slovanských; v bulharštině se zachovalo dodnes.
Obsah |
[editovat] Slovanské jazyky
Ve slovanských jazycích tento čas většinou v minulosti zanikl a byl nahrazen préteritem (původně perfektum). Do dnešní doby se zachoval např. v bulharštině.
[editovat] Čeština
V české lingvistické literatuře se tento čas označuje také jako antepréteritum. Z dřívějších způsobů tvoření je v dnešní době možné spojení minulého času slovesa být a činného (minulého) příčestí významového slovesa:
- byl jsem vedl, byl jsi vedl atd.
V současnosti se považuje za archaismus (zastaralý tvar).
[editovat] Bulharština
Bulharština si na rozdíl od většiny ostatních slovanských jazyků uchovala systém čtyř minulých časů vč. plusquamperfekta. Tvoří se pomocí příčestí minulého (l-ového) a minulých tvarů pomocného slovesa съм (být). Pro srovnání je zde uvedeno časování slovesa чета (četa) – číst:
| sg | pl | |
|---|---|---|
| 1. os. | бях чел (чела, чело) bjach čel (čela, čelo) |
бяхме чели bjachme čeli |
| 2. os. | бе(ше) чел (чела, чело) be(še) čel (čela, čelo) |
бяхте чели bjachte čeli |
| 3. os. | бе(ше) чел (чела, чело) be(še) čel (čela, čelo) |
бяха чели bjacha čeli |
Příklad použití:
Бяхме свършили вече, когато той дойде. – Již jsme skončili (už předtím), když přišel. (V první větě je plusquamperfektum – vyjadřuje děj, který proběhl před dějem ve větě hlavní, který je vyjádřen prostým minulým časem, aoristem.)
[editovat] Germánské jazyky
[editovat] Angličtina
V angličtině se tento čas nazývá past perfect. Tvoří se kombinací pomocného slovesa „to have“ v préteritu (had) a příčestí minulého (např. done).
[editovat] Němčina
V němčině není plusquamperfektum používané často. Tvoří se kombinací préterita pomocného slovesa a participia (ich hatte gespielt, ich war gefallen). V hovorové řeči jižního Německa, Rakouska a Švýcarska se užívá takzvané dvojité perfektum (ich habe gespielt gehabt, ich bin gefallen gewesen)
