Taťána Nikolajevna

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Taťána Nikolajevna
Velkokněžna ruská
Tatiana Nikolaevna.jpg
Velkokněžna Taťana Nikolajevna v roce 1914.
Úplné jméno Její Imperátorská Výsost velkokněžna Taťána Nikolajevna.
Narození 10. června 1897 (29. května)
Petrodvorec, Petrohradská gubernie, Ruské impérium
Úmrtí 17. července 1918
Jekatěrinburg, Permská gubernie, RSFSR
Dynastie Holstein-Gottorp-Romanov
Otec car Mikuláš II.
Matka Alexandra Fjodorovna

Taťána Nikolajevna (rusky Татья́на Никола́евна (10. června /starý kalendář 29. května/ 1897 Petrodvorec, Petrohradská gubernie, Ruské impérium17. července 1918, Jekatěrinburg, Permská gubernie, RSFSR) byla velkokněžna (Její Imperátorská Výsost), druhá dcera cara Mikuláše II. a jeho choti Alexandry Fjodorovny (narozené jako princezna Alix Hesensko-Darmstadtská).

Taťána se narodila roku 1897 v Petrohradě. Vyrůstala na carském dvoře společně se svými sestrami Olgou, Marií, Anastázií a bratrem carevičem Alexejem.

Ze všech dcer byla velkokněžna Taťána carevně Alexandře Fjodorovně nejbližší, vždy se ji snažila zahrnovat starostlivostí a klidem, vyslyšet ji a pochopit.

První světová válka[editovat | editovat zdroj]

V době první světové války (19141918) se aktivně zapojila do veřejně prospěšné činnosti, byla čestnou prezidentkou «Taťánina výboru» — organizace, zabývající se poskytování pomoci uprchlíkům a dalším lidem kteří utrpěli nějaké ztráty způsobených válkou. Spolu s matkou carevnou a starší sestrou Olgou pravidelně pracovala ve špitálech a lazaretech. Pořádala sbírky milodarů na pomoc raněným a postiženým.

Uvěznění a smrt[editovat | editovat zdroj]

V březnu 1917 byla společně s celou carskou rodinou podrobena uvěznění v Carském Selu, poté byla deportována nejprve do Tobolsku, poté do Jekatěrinburgu.

Velkokněžna Taťána Nikolajevna byla spolu s celou carskou rodinou zavražděna v noci ze 16. na 17. července roku 1918 ve sklepě domu Ipaťjeva v Jekatěrinburgu. Jejím vrahem byl čekista Jakov Jurovskij.

V polovině 90. let 20. století byly její pravděpodobné ostatky převezeny a pohřbeny v Petropavlovské pevnosti. V roce 2000 byla velkokněžna Taťána zařazena mezi svaté.

V roce 2000 byla spolu s rodiči a sourozenci pravoslavnou církví kanonizována jako „strastotěrpěc”.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Sofie Jakovlevna Ofrosimovová, carevnina dvorní dáma, o Taťáně napsala následující[1]: «Napravo ode mne sedí velkokněžna Taťána Nikolajevna. Ona je velkokněžna celou svou bytostí, ona je tak aristokratická a vznešená. Její tvář je matně bledá, pouze líce se maličko růžoví, přímo zpod její tenké pokožky prosvítal růžový atlas. Její profil je bezchybně krásný, doslova jako vytesaný z mramoru dlátem velkého sochaře. Svérázný vzhled a originalitu jejího obličeje ještě podtrhují oči posazené daleko od sebe. Jí více než jejím sestrám sluší šátek milosrdné sestry a červený kříž na hrudi. Méně často než její sestry se také směje. Její tvář má někdy soustředěný a přísný výraz. V tyto chvilky je velmi podobná matce. Na alabastrových rysech jejího obličeje jsou patrné stopy napjaté mysli a někdy téměř melancholie. Beze slov cítím, že je něčím zvláštní, jiná než její sestry, nehledě na její dobrotu a přívětivost, které mají společné. Cítím, jako by v ní byl obsažen celý jiný osobitý svět.»

« Její profil bezchybně krásný, doslova jako vytesaný z mramoru dlátem velkého sochaře…»

Baronka Sofie Buxhoeveden napsala toto: «Taťána Nikolajevna, byla – podle mého názoru – ze všech dětí nejlepší. Postavou byla vyšší než její matka, a tak štíhlá a dobře stavěná, že její vysoká postava (175 cm) nebyla vůbec na závadu. Měla nádherné, pravidelné rysy obličeje, podobala se svým překrásným carským příbuzným, jejichž portréty krášlily palác. Tmavovlasá, bledolící, s široko rozesazenýma očima – to jejímu vzhledu přidávalo poetický, poněkud nepřítomný výraz, což neodpovídalo její povaze. Byla v ní obsažena směs upřímnosti, přímočarosti a tvrdohlavosti, sklony k poetičnosti a abstraktnímu myšlení. Byla ze všech nejbližší matce a byla oblíbenkyní její i otce cara. Zcela prosta ješitnosti, byla vždy ochotna odložit své plány, naskytla-li se možnost jít na procházku s otcem, předčítat matce, učinit cokoli, oč byla požádána. Byla to především Taťána, která se ráda mazlila s mladšími sourozenci, pomáhala organizovat činnost v paláci, aby se oficiální ceremonie shodovaly s osobními plány rodiny. Ovládala praktický um detailního přístupu ke všemu, zděděný po carevně - matce».

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Tatiana Nikolaevna of Russia ve Wikimedia Commons

  1. http://www.st-nikolas.orthodoxy.ru/biblio/tzar/pedagogy/glava9_3.html