Vilemína Luisa Bádenská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vilemína Bádenská
Hesenská velkovévodkyně
Vilemína Luisa Bádenská
Úplné jméno Wilhelmine Luise von Baden
Narození 10. září 1788
Karlsruhe, Bádenské velkovévodství
Úmrtí 27. ledna 1836 (47 let)
Rosenhöhe, Hesensko-Darmstadtsko
Panovník Ludvík II. Hesensko-Darmstadtský
Potomci Ludvík, Karel, Alžběta, Alexandr, Marie
Otec Karel Ludvík Bádenský
Matka Amálie Frederika Hesenská

Vilemína Luisa Bádenská (německy Wilhelmine Luise von Baden) (10. září 1788 v Karlsruhe - 27. ledna 1836 v Rosenhöhe) byla dcera dědičného prince Karla Ludvíka Bádenského a jeho manželky Amálie Hessensko-Darmstadtské a jako žena Ludvíka II. Hesenského velkovévodkyně hesenská (von Hessen und bei Rhein).

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Vilemína byla posledním z osmi dětí bádenského vévody Karla Ludvíka a jeho ženy Amálie Frederiky Hesensko-Darmstadtské. Princezna byla vychovávána v izolaci od vnějšího světa, vyrůstala ve vřelém a intimním rodinném prostředí. Její starší sestra Karolína se stala bavorskou královnou, další Luisa byla jako Jelizaveta Alexejevna ruskou carevnou (manželka ruského cara Alexandra I., třetí, Frederika, manželkou švédského krále Gustava IV. Adolfa.

Manželství[editovat | editovat zdroj]

19. června roku 1804 se Vilemína provdala v Karlsruhe za hessenského korunního prince, pozdějšího hessenského velkovévodu Ludvíka II. Hesenského.

Milostné aféry jejího manžela způsobily, že manželský pár posléze začal žít odděleně - po narození dvou dětí se Vilemína v roce 1820 usadila na zámku Heiligenberg u Jugenheimu. Podle historicky ověřených zpráv (korespondence řady ministrů, vyslanců i panovníků včetně např. královny Viktorie nebo cara Mikuláše I.) tam záhy navázala milostný poměr se svým komořím Augustem Ludwigem von Senarclens-Grancym; ze vztahu, který lze označit za druhé manželství, se narodily čtyři děti, z nichž však jen dvě se dožily dospělosti. Ludvík II. Hesenský ve snaze uniknout skandálu uznal všechny tyto děti své manželky Vilemíny za svoje.

Senarclens-Grancy je tedy označován za biologického otce Vilemínina druhého syna Alexandra Hesenského, zakladatele domu Battenbergů. Na tomto základě je také považován za "nelegitimního tušeného pána domu Battenbergů", k jehož potomkům mezi jinými náleží i Philip Mountbatten, vévoda z Edinburghu, manžel britské královny Alžběty II. a otec následníka britského trůnu prince Charlese.

Stejně tak je Senarclens-Grancy považován za otce dcer Vilemíny Luisy - Alžběty (1821–1826), která zemřela v dětském věku, a Marie (1824–1880). V roce 1838 cesarevič Alexandr Nikolajevič (pozdější car Alexandr II.) cestoval po Evropě a hledal manželku; seznámil se s tehdy čtrnáctiletou Marií, zamiloval se do ní a po třech letech (16. dubna 1841) se s ní i přes námitky své matky Alexandry Fjodorovny oženil, jsa si plně vědom skvrny na jejím původu. V té době ovšem již byla Mariina matka Vilemína pět let po smrti.

Potomci[editovat | editovat zdroj]

Děti Ludvíka II. Hesenského[editovat | editovat zdroj]

Děti Augusta von Senarclens-Grancyho[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Egon Cäsar Corti: "Unter Zaren und gekrönten Frauen..." 1949

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Wilhelmine Luise von Baden na německé Wikipedii.