Grigorij Jefimovič Rasputin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Grigorij Jefimovič Rasputin
Grigorij Jefimovič Rasputin
Grigorij Jefimovič Rasputin
Narození 22. ledna greg. / 10. ledna jul. 1869
Pokrovskoje, carské Rusko
Úmrtí 29. prosince greg. / 16. prosince jul. 1916
Petrohrad, carské Rusko
Občanství Rusko
Nábož. vyznání Ruská pravoslavná církev
Citát

Grigorij Jefimovič Rasputin (22. ledna greg. / 10. ledna jul. 1869, Pokrovskoje, carské Rusko29. prosince greg. / 16. prosince jul. 1916, Sankt Petěrburg, Rusko) byl ruský mystik, který měl velký vliv na poslední ruské vládce z dynastie Romanovců. Rasputin hrál důležitou roli v životě cara Mikuláše II., jeho ženy carevny Alexandry Fjodorovny a mladého careviče Alexeje.

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Rasputin se narodil 10. 1. 1869 v malé sibiřské vesničce Pokrovskoje ve správním okrese Ťumeň u Tobolska na Urale.

Rasputinova rodina[editovat | editovat zdroj]

Jeho otec se jmenoval Jefim Jakovlevič, jeho matka Anna Vasiljevna a oba byli svobodní sedláci. Jeho dva sourozenci zemřeli velmi mladí, starší bratr Lavrentij na zápal plic, sestra Marie se pak jednoho dne utopila v řece. Rovněž jeho matka zemřela velmi brzy, takže byl Rasputin již od dětství odkázán prakticky sám na sebe. Rasputin nepatřil zrovna mezi nejvzdělanější, v dospělosti mu dělal problémy obyčejný pravopis a dokonce je známo, že ani nedovedl psát rovně. Důvodem bylo to, že v té době byly velice omezeny možnosti školního vzdělání a pokud již někdo učil, byl to vesnický pop.

Když Rasputin dospíval, začal běhat za děvčaty a často se i opíjel. Místní lidé ho považovali za darebáka, ale často mu to odpouštěli především kvůli jeho neúplné rodině, kdy ho vychovával jen jeho opilecký otec. Podle písemných hlášení z policejního archivu v Tobolsku se dokonce dopustil krádeže. Tato hlášení obsahují první popis mladého Rasputina. V té době měřil asi 180 cm, měl světlé vlasy, podlouhlý obličej a tmavě zrzavý plnovous.

V jeho rodné obci se vypráví, že byl jako člověk velice rozporuplný. Na jedné straně vedl výstřední život, na druhé straně se často modlíval a prosil, aby se mu dostalo poznání.

Až do 28 let ho zajímalo jen pití, ale poté, podle jeho vlastních slov, nastal obrovský zlom v jeho životě, kdy se otevřel Bohu a začal putovat po klášterech na Sibiři.

Rasputinovo jméno[editovat | editovat zdroj]

Rasputin

Existují dohady, že jeho příjmení Rasputin je odvozeno od ruského slova „rasputnik“, což znamená prostopášník či nemrava. Pravda je však taková, že jeho příjmení od tohoto slova odvozeno nebylo, ale bylo jeho pravým příjmením. V jeho rodné vsi tehdy žili i jeho příbuzní, kteří měli stejné jméno. V pozdějších letech, kdy už dosáhl slávy a uznání, požádal cara Mikuláše II., aby si mohl příjmení změnit na „Novych“, což znamená nový nebo obnovitel.

Jiný názor zastává pak Otto von Taube, který ve své knize Rasputin (vydané 1924) tvrdí, že jeho skutečné příjmení bylo Vilkin. Toto slovo mělo pak být odvozeno od ruského vilka, což znamená vidlice, nebo rozvětvení cest.

Manželství[editovat | editovat zdroj]

22. února 1887 (podle starého ruského kalendáře) se oženil s Paraskevou Fjodorovnou Dubrovninovou, která pocházela z vedlejší vesnice. Rasputin se ale naneštěstí pro ni doma moc nezdržoval, neustále cestoval a zdokonaloval si své léčitelské schopnosti. Domů se pak vracel vždy jen na krátký čas.

Roku 1895 se mu narodil syn Dmitrij, který v pozdější době trpěl epilepsií a 1897 pak dcerka Matrjona, které říkávali Maria.

Příchod do Petrohradu[editovat | editovat zdroj]

Do hlavního města Rasputin přišel roku 1903, kde se zrovna konalo velké shromáždění církevních představitelů. Rasputin věřil, že získá poučení a především podporu od známého duchovního Ioanna Kronštadského, v jehož svatost pevně věřila i carská rodina. K té se nakonec přiblížil roku 1905, kdy se mu podařilo navázat pevné přátelství s carem Mikulášem II., ale především s jeho ženou carevnou Alexandrou Fjodorovnou.

Léčitelské schopnosti[editovat | editovat zdroj]

Rasputin mezi příznivci

Skutečnost, která měla zůstat před veřejností utajena, byla vážná nemoc následníka trůnu Alexeje Nikolajeviče (19041918). Tento malý chlapec trpěl totiž zákeřnou hemofilií, jakékoli sebemenší poranění mu mohlo způsobit dlouhodobé krvácení.

Roku 1909 měl carevič malou nehodu, která mu však v souvislosti s jeho chorobou velmi přitížila. Nikdo si nevěděl rady. Nakonec byl povolán sám Rasputin, kterému se podařilo svými modlitbami a hypnotickými schopnostmi chlapce uzdravit. Je otázka, zdali to byla pouhá náhoda, či zda měl Rasputin opravdu takový léčitelský dar. Důležité je ale to, že od té doby mu byli car s carevnou velmi nakloněni a nedali na něj dopustit.

1. světová válka[editovat | editovat zdroj]

Poté, co byl 28. června 1914 spáchán atentát na rakouského následníka trůnu arcivévodu Františka Ferdinanda a jeho ženu, Rusko vstoupilo do války na straně Anglie a Francie. Car učinil toto rozhodnutí i přes úpěnlivé prosby Rasputina. Ten předvídal, že z tohoto boje vyjde Rusko jako poražené, avšak Mikuláš II. ho odmítal poslouchat. Nakonec toho litoval, protože jeho vojska utrpěla četné ztráty, a proto musel sám odjet do války. Během jeho nepřítomnosti řídila stát carevna, která dopřávala v hojné míře sluchu radám Rasputina. Rasputin carevnu, pro kterou to byla převelice těžká doba, dokonale ovládl a prakticky jí nařizoval, co má dělat, ačkoliv i přes různá osočování a pomluvy byla Alexandra Fjodorovna velice inteligentní žena.

Rasputinův konec[editovat | editovat zdroj]

Foto Rasputina pořízené těsně po jeho smrti.

Svým skandálním životem Rasputin diskreditoval carskou rodinu. 30. prosince 1916 na něj byl spáchán atentát. Jeho vrahy byli antisemitský poslanec Státní dumy Vladimir Puriškevič, kníže Felix Felixovič Jusupov, který byl vůdcem atentátníků, dále se atentátu účastnili synovec cara, velkokníže Dmitrij Pavlovič, další velkokníže Nikolaj Michajlovič a lékař Stanislav Lazovert.

Rasputinova smrt se stala legendou. Jeho vrazi se jej snažili otrávit cyankáli ve víně a koláčích, ale jed na něj nepůsobil. Poté jej čtyřikrát střelili, z toho dvakrát do srdce, jednou do zad a do hlavy, a tělo vhodili do řeky Něvy. Důvod, proč nepůsobil jed, není zcela zřejmý - předpokládá se, že částečně byl kyanid neutralizován cukrem a je také možné, že jako silný piják měl Rasputin sníženou kyselost žaludku, takže cyankáli se nerozložilo na smrtelný kyanovodík, existuje i teorie že jed byl příliš starý a proto neúčinný. Když byl Rasputin vhozen do Něvy, ještě žil - vyplynulo to z výpisu pitvy. Dokonce se pokusil dostat i ven z řeky, podle odřenin na konečcích prstů. Zajímavostí je, že Rasputin nakonec zemřel na nedostatek kyslíku - utopení.

Rasputin v kultuře[editovat | editovat zdroj]

Na divadle[editovat | editovat zdroj]

Ve filmu a televizním filmu[editovat | editovat zdroj]

V hudbě[editovat | editovat zdroj]

  • skupina Boney M. nazpívala v roce 1978 píseň Rasputin
  • skupina Turisas nazpívala v roce 2007 též píseň "Rasputin"
  • skupina KONTRUST také nazpívala píseň "Rasputin" v roce 2012

Reference[editovat | editovat zdroj]

  • Edvard Radzinskij - Rasputin
  • Edvard Radzinskij - Poslední Car
  • Ivan Izakovič - Rasputin
  • Ivan Izakovič - Tragédie posledního Ruského cara
  • VEBER, Václav. Carevna Alexandra a její "přítel" Rasputin. Historický obzor, 2000, 11(3/4), s. 56-62. ISSN 1210-6097.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu


Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]