Felix Felixovič Jusupov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Felix Jusupov

Felix Felixovič kníže Jusupov, hrabě Sumarokov-Elston (rusky Фéликс Фéликсович Юсýпов, граф Сумароков-Эльстон, 23. března 1887, Sankt Petěrburg, Carské Rusko - 27. září 1967 Paříž, Francie) byl ruský kníže a jeden z vrahů Grigorije Jefimoviče Rasputina.

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Jusupovova rodina měla tatarský původ a patřila k nejbohatším v Rusku. Své bohatství nabyli už dříve při pronikání na Sibiř, kde podnikali v těžebním průmyslu a v kožešnictví. Jusupov zdědil ohromný majetek po svém bratrovi Nikolaji Felixoviči, který byl zabit v souboji. Jusupov vedl divoký život. Byl homosexuál, z čehož se pokoušel vyléčit několika sezeními se "svatým" starce Rasputinem, při nichž se u Jusupova mohla rozvinout chorobná nenávist k této osobě. Ve své době byl nejbohatším Rusem. Též se spekulovalo, že měl sexuální vztah s velkoknížetem Dimitrijem Pavlovičem.[1] V letech 1909 - 1912 studoval v Oxfordu. 22. února 1914 se pak oženil s neteří cara Mikuláše II. princeznou Irinou a měli spolu jednu dceru Irinu, které říkali "Bebe".

Atentát na Rasputina[editovat | editovat zdroj]

Jusupov se spolu s poslancem dumy Vladimírem Puriškevičem, synovcem cara Dimitrijem Pavlovičem, lékařem Stanislavem Lazavertem a několika dalšími rozhodli spáchat atentát na Rasputina.

Ve výpovědích vrahů vypadala celá akce takto: Dohodli se na tom, že Jusupov vláká Rasputina k sobě domů do sklepní místnosti pod záminkou seznámení s Jusupovovou manželkou Irinou, carovou neteří. 16. prosince 1916 došlo k onomu pozvání. Jusupov zůstal v místnosti s Rasputinem sám s tím, že Irina na krátko odešla a brzy se vrátí. Jusupov nabídl Rasputinovi zákusky a víno, které byly předtím otráveny kyanidem, ten však zprvu nechtěl nic jíst ani pít. Až po delší době, zatímco nucený rozhovor vázl, začal Rasputin pít a jíst, kyanid však nefungoval. Zmatený Jusupov po konzultaci s komplici ukrytými ve vedlejší místnosti vytáhl pistoli a střelil Rasputina do prsou. Rasputin byl pokládán za mrtvého, ale nečekaně v době chvilkové nepřítomnosti atentátníků se vzchopil a místnost opustil. Puriškevič po něm několikrát vystřelil venku před Jusupovovým palácem, až Rasputin padl bezvládný k zemi. Jusupov se pak na ležící tělo vrhl a svým "kloubovým zabijákem" ho bil po hlavě a obličeji. Jak později tvrdil, zdálo se mu, že je Rasputin stále živý, pohybují se mu oči a chroptí. Z nedaleko stojícího auta vystoupili Dimitrij Pavlovič s Lazovertem, Rasputina naložili do kufru, odjeli k řece Něvě, do které poté hodili tělo.[2] Jusupov později tvrdil, že Rasputina zavraždil proto, že nesnesl jeho skandální život.

Policejní vyšetřování, které nařídila carevna, však tuto verzi událostí vyvrátilo. Podle zjištění policistů byl Rasputin před smrtí brutálně týrán, dvě střely do zad ho nezabily. Zabila ho až střela z bezprostřední blízkosti do hlavy, která však byla nejspíše jen "ranou z milosti" po předchozím mučení.[3]

Život v exilu[editovat | editovat zdroj]

Po abdikaci cara se Felix vrátil do svého paláce, kde si před cestou do exilu vyzvedl několik ceností. Byly to např. dva obrazy od Rembrandta a další klenoty. Poté s rodinou odjel na Krym a odtud z Jalty je odvezla britská válečná loď do Itálie. V Itálii kvůli dokladům museli podplatit diamanty úředníky a pak odjeli vlakem do Paříže. Nějaký čas byli ubytováni v hotelu a pak odjeli do Londýna. V roce 1920 se vrátili do Paříže a koupili si dům. V roce 1932 je natočen film "Rasputin a carevna". Jusupov a jeho žena Irina úspěšně žalovali vydavatelství, poněvadž film tvrdí, že Irina byla Rasputinem znásilněna. Vydělali si tak 25 000 liber. Po zbytek svého života byl Felix pronásledován Rasputinovou smrtí a nočními můrami. Zemřel 27.září 1967 v Paříži a je pohřben v Sainte-Geneviève-des-Bois, na ruském hřbitově.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. FRANKENSTEIN, Norbert. Rasputin: Ďábel v mnišské kutně?. Praha : Argo, 2000. ISBN 80-7203-109-2. Kapitola Vražedné spiknutí, s. 135-145. (česky) 
  2. FRANKENSTEIN, Norbert. Rasputin: Ďábel v mnišské kutně?. Praha : Argo, 2000. ISBN 80-7203-109-2. Kapitola Vražda, s. 146-167. (česky) 
  3. FRANKENSTEIN, Norbert. Rasputin: Ďábel v mnišské kutně?. Praha : Argo, 2000. ISBN 80-7203-109-2. Kapitola Odhalení vraždy, s. 168-179. (česky) 

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Felix Yusupov na anglické Wikipedii.