Zavraždění carské rodiny

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Car Mikuláš II. s rodinou. Zleva: Olga, Marie, Mikuláš, Alexandra, Anastázie, Alexej a Taťána (Livadija, 1913)

Zavraždění carské rodiny se odehrálo v noci ze 16. na 17. července roku 1918 ve sklepě Ipaťjevova domuJekatěrinburgu. Z rozhodnutí Uralského sovětu dělnických, rolnických a vojenských zástupců (Uralsovětu) zde byl zastřelen někdejší car ruského impéria Mikuláš II., jeho rodina a nejbližší služebnictvo; podle jiné verze bylo zavraždění vykonáno na základě „tajného rozhodnutí“ sovětského politbyra v čele s Leninem.

Ostatky členů carské rodiny a jejich služebných byly nalezeny v červnu 1991 pod náspem Staré koptjakovské cesty nedaleko Jekatěrinburgu. V průběhu vyšetřování trestného činu, které vedla ruská Generální prokuratura, byly identifikovány. 17. července 1998 byly ostatky členů carské rodiny převezeny do Sankt-Petěrburgu, kde byly pochovány v Petropavlovském chrámu.

Věznitel carské rodiny Jakov Jurovskij

Bolševici dlouho osud carské rodiny zatajovali. Nakonec vydali prohlášení, že car byl sice zastřelen, ale rodina ušetřena. V roce 1920 se objevila jistá Anna Andersonová, která o sobě prohlašovala, že je nejmladší dcerou carského páru, Anastázií. Prý masakr přežila a potkala československé jednotky, které se o ni postaraly. Kromě výrazné podobnosti s Anastázií si Andersonová vzpomínala na věci, na které by si zřejmě vzpomněla jen princezna Anastázie. Jen neuměla rusky, což bylo podezřelé. Nakonec se prokázalo, že Andersonová je psychicky narušená polská dělnice. Spekulace o živé Anastázii utichly v roce 2008, kdy byly její ostatky nalezeny.[zdroj?]

14. srpna roku 2000 prohlásila ruská pravoslavná církev cara Mikuláše II. a členy carské rodiny za svaté (na úrovni strastotěrpec - trpitel, mučedník). [1]

Důvody k zastřelení[editovat | editovat zdroj]

Mikuláš II. s dcerami Olgou, Anastázií a Taťánou (Tobolsk, zima 1917)[2]

V roce 1917, po únorové revoluci, svržení s trůnu a po období domácího věznění byli někdejší ruský car Mikuláš II. a jeho rodina podle rozhodnutí Prozatímní ruské vlády posláni do Tobolska.

Po nástupu bolševiků k moci a začátku občanské války v dubnu 1918 bylo vydáno povolení prezídia (VCIK) čtvrtého sjezdu o převozu Romanovových do Moskvy za účelem vynesení rozsudku nad nimi.[3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Multatuli, P.. O rozhodnutí nejvyššího soudu Ruska o rehabilitaci carské rodiny []. [cit. 2008-11-09]. (Jekatěrinburská iniciativa. Akademie pro ruské dějiny.) Dostupné online.  
  2. Romanov Collection, General Collection, Beinecke Rare Book and Manuscript Library, Yale University (USA).
  3. Ostatky, nalezené na Uralu v červenci, náleží Romanovovým (rusky)