Žluč

Žluč (lat. fel, bilis, řec. chole) je žlutá až tmavě zelená hustá tekutina, která se kontinuálně tvoří v játrech, z nichž buď přímo odtéká do dvanáctníku, nebo se dočasně skladuje a zahušťuje ve žlučníku. Po jídle se žlučník vyprazdňuje a žluč odtéká do střeva, kde se účastní trávení tuků. Za den se v lidském těle vytvoří 0,1 až 1 litr žluče.

Složení žluči

Žluč je izotonická a složením iontů podobná krevní plasmě.

• voda - 97%
• cholesterol - získaný jak exogenně (potravou), tak endogenní syntézou hlavně v játrech a ve střevě. Mimo jiné slouží pro tvorbu žlučových kyselin, vitaminu D či steroidních hormonů.
• žlučové kyseliny - v játrech se konjugují s glycinem nebo taurinem za vzniku solí. V této formě jsou využitelné pro tvorbu micel.
• žlučová barviva - především bilirubin, určují barvu žluči
• elektrolyty - Na⁺, HCO₃^- (hydrogenuhličitan) ad.
• lecitin - (fosfatidylcholin) fosfolipid, který dovoluje smíchat tuky a vodu (emulgace)
• steroidní hormony - mineralokortikoidy, glukokortikoidy, pohlavní hormony
• detoxifikované látky - například léky, jedy apod.
• hlen

Žluč má trochu rozdílné složení podle toho, kde přesně v žlučových cestách se nachází.

Jaterní žluč má žluto-zlatou barvu a tvoří se ve chvílích, kdy ji tělo potřebuje, tedy při příchodu tráveniny. Tato frakce je nezávislá na kyselosti. Má takové složení, jaké je popsáno výše.

Žlučníková žluč má nazelenalou barvu, obsahuje navíc látky z epitelu žlučových vývodů. Tvoří se v době, kdy je uzavřen Oddiho svěrač a žluč se pod tlakem vrací vzhůru a skladuje se ve žlučníku. Tato frakce je na kyselosti závislá.

Žlučové cesty

Průběh cesty žluči dělíme na dvě části:

1. Intrahepatální žl. cesty - jsou uvnitř jater. Tvoří je žlučové kapiláry, které jsou vždy mezi 2 jaterními buňkami. Dále interlobulární žlučovody, segmentární žlučovody a vývod levého i pravého jaterního laloku.
2. Extrahepatální žl. cesty - vedou mimo játra. Jsou tvořeny pokračováním dvou vývodů z pravého a levého jaterního laloku, které se spojují ve kratší společný jaterní vývod. K tomu se připojuje žlučníkový vývod a dohromady tvoří delší ductus choledochus. Těsně před jeho vstupem do stěny dvanáctníku se spojuje s vývodem slinivky břišní a ústí na velké duodenální papile. Duodenální papilu obepíná kruhový svěrač (Oddiho svěrač) a umožňuje tak dávkování žluči do střeva.

Literatura

• Krejčí Z., Hanuš L., Podstatová H.: Tvorba mikrokrystalického sedimentu ve žluči infikované enterokoky. Scr. Med. (Brno) 51 (2), 115-116 (1978)
• Krejčí Z., Hanuš L., Podstatová H., Reifová E.: A contribution to the problems of the pathogenesis and microbial etiology of cholelithiasis. Acta Univ. Palacki. Olomuc. (Olomouc), Fac. Med. 104, 279-286 (1983)

• Ward J., Linden R.: Základy fyziologie. Galén (Praha), 2010. ISBN 978-80-7262-667-0
• Grim M., Druga R. et al: Základy anatomie, 3. Trávicí, dýchací, močopohlavní a endokrinní systém. Galén (Praha), 2005. ISBN 80-7262-302-8