Bilirubin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Strukturní vzorec bilirubinu

Bilirubin je odpadním produktem metabolismu červeného krevního barviva hemu. Vzniká v játrech při filtraci krve ze zaniklých červených krvinek. Jeho obsah v krvi se může zvyšovat jako příznak určitých onemocnění, při zvýšené hladině bilirubinu se barví stolice do hněda a podlitiny do žluta.

V roce 2009 byl bilirubin objeven v rostlině Strelitzia nicolai a později také ve strelícii královské (Strelitzia reginae).[1]

Vznik bilirubinu[editovat | editovat zdroj]

Erytrocyty vznikající v kostní dřeni jsou v bílé pulpě sleziny odstraňovány, když zestárnou. Při tomto procesu se uvolňuje hemoglobin, který se rozloží na hem a globin. Hem se poté díky činnosti makrofágů ve slezině mění na nekonjugovaný (nepřímý) bilirubin. Poté je tento bilirubin navázán na albumin a poslán do jater.

V játrech kyselina glukuronová konjuguje bilirubin za vzniku přímého (konjugovaného) bilirubinu, který je rozpustný ve vodě. Hememoglobin je vychytáván Kupfferovými buňkami. Většina odchází se žlučí do tenkého střeva, malou část v tlustém střevě přítomné bakterie (střevní mikroflóra) rozkládají na sterkobilinogen, z něhož oxidací vzniká sterkobilin.

Jeho část je znovu absorbována a vyloučena v moči jako urobilinogen a jeho oxidovaná forma, urobilin. Když správně nefungují játra nebo když jedinec trpí hemolytickou anémií (nadměrným rozkladem červených krvinek), část konjugovaného bilirubinu se objeví v moči, čímž ji barví do temně žluté.

Referenční hodnoty bilirubinu[editovat | editovat zdroj]

3,4 - 17,1 μmol/l je běžná hodnota. Zvýšené hladiny svědčí o poruše metabolismu bilirubinu

Stanovení bilirubinu[editovat | editovat zdroj]

Bilirubin nekonjugovaný je vázaný na albumin, dle reakce s činidly se označuje jako nepřímý. Aby reagoval, musí se z vazby na albumin uvolnit, pomocí akcelerátoru (kofein, benzoan sodný). Bilirubin konjugovaný neboli přímý reaguje přímo s činidlem.

K detekci a stanovení bilirubinu se používá několik metod:

  1. Jendrassik–Grof: fotometrické stanovení, nejrozšířenější metody jsou založeny na kopulaci s diazoniovými solemi v prostředí HCl za vzniku barevných azoderivátů. Měříme fotometricky při vlnové délce 520-550 nm.
Kyselina sulfanilová + NaNO2 → diazotovaná kyselina sulfanilová
Bilirubin + diazotovaná kys. sulfanilová + NaNO2azobilirubin
  1. přímá spektrofotometrie
  2. HPLC s VIS detekcí
  3. enzymatické stanovení

Poruchy metabolismu bilirubinu[editovat | editovat zdroj]

Hlavním příznakem poruch metabolismu bilirubinu je hyperbilirubinemie. Při zvýšení hladiny nad 30 μmol/l pozorujeme žluté zabarvení kůže a sliznic, které je způsobeno ukládáním bilirubinu ve tkáních.

Hyperbilirubinemie může nastat i při normálním metabolismu bilirubinu a to při:

  • při zvýšené tvorbě bilirubinu
  • při sníženém vychytávání bilirubinu játry
  • při snížené konjugaci bilirubinu v játrech
  • při poruše vylučování bilirubinu do žluče
  • při extrahepatální poruše odtoku do žluče

Rozdělení poruch metabolismu bilirubinu[editovat | editovat zdroj]

  • hyperbilirubinemie způsobená převážně vzrůstem hladiny nekonjugovaného bilirubinu
  • hyperbilirubinemie způsobená převážně vzrůstem hladiny konjugovaného bilirubinu

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku bilirubin na anglické Wikipedii.

  1. http://www.sciencedaily.com/releases/2010/09/100908160356.htm

Související články[editovat | editovat zdroj]