Lidský výkal
Lidský výkal (stolice, exkrement, lejno, vulg. hovno) je produktem vyprazdňování tlustého střeva – defekace.
Jeho tvar, barva a konzistence se liší podle stavu trávicí soustavy, ovlivněné potravou a zdravím. Obvykle je polotuhý se slizovým obalem. Tužší malé kousky se ve výkalu objeví, není-li střevní pohyb kompletní a výkaly jsou vráceny z konečníku do střev, kde se absorbuje voda.
Obsah |
Eliminace výkalů
Viz též články Záchod, Latrína, Kanalizace.
Toalety poznali už ve starověké Indii (před asi 4500 lety), v Římě, Egyptě a Číně.
Zjistilo se, že důkladná eliminace výkalů je z hygienického hlediska nutná, protože výkaly přispívají k rozšiřování infekcí a střevních parazitů.
Výraz „stolice“
V medicíně se výkaly nazývají stolice, což je odvozeno z anglosaského slova stool[zdroj?] značícího „sedadlo“. Slovo „stolice“ bylo původně používáno k označení sedadla určeného na defekaci. Kmen „stol“ se v obměnách vyskytuje i v mnoha slovanských a dalších indoevropských jazycích, stolice jako termín pro označení lidských výkalů je odvozována z německého Stuhl, Stuhlgang (vylučování stolice, původně Gang zum Stuhl, chůze na stoličku) nebo Nachtstuhl (noční výkalová stolice).[1]
Laboratorní testy výkalů
Výkaly jsou někdy potřebné pro mikrobiologické testy na určení střevních patogenů.
Související články
- Výkal
- Zácpa
- Vyprazdňování stolice
- Průjem – časté řídké výkaly, například po infekci salmonelou
- Exkrece
- Hovno
- Umělcovo hovno
Reference
- ↑ Jiří Rejzek: Český etymologický slovník. Nakl. Leda, 2001, ISBN 80-85927-85-3, hesla „stolice“, „stůl“
Josef Holub, Stanislav Lyer: Stručný etymologický slovník jazyka českého, SPN, Praha, 1992, ISBN 80-04-23715-0