Hygiena

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Green towell.jpg

Hygiena je dodržování zásad pro uchování zdraví. V původní terminologii se jednalo o obor zabývající se všemi faktory ovlivňujícími tělesné zdraví i duševní pohodu člověka; současné pojetí může toliko synonymem pro udržování čistoty.

  • Z hlediska osobního se hygiena zabývá kvalitou vody a ostatních nápojů, potravin a stravování, oblečení, práce a tělesná námaha vůbec, spánek, čistota těla, užívání tabáku, narkotik atd. a duševní zdraví.
  • Z hlediska veřejného se okruh zájmů oboru týká klimatických podmínek, půdy, charakteru stavebních materiálů a uspořádání obydlí, topení, větrání, odstraňování odpadů, lékařských znalostí o výskytu a prevenci chorob až po pohřbívání zemřelých (v tom se dotýká dalšího oboru, kterým je epidemiologie).

Za vnější znaky dobré hygieny je obvykle pokládána absence viditelné špíny (včetně prachu a skvrn na šatech) a zápachu. Od doby rozvoje mikrobiální teorie nemocí se termín hygiena používá pro jakoukoli činnost nebo opatření vedoucí k úplnému nebo částečnému omezení škodlivého působení mikrobů (baktérií, hub, virů atd.).

Dobrá hygiena pomáhá zdraví, kráse, pohodlí i sociálnímu styku. Přímo podporuje prevenci a izolování nemocí. (Tedy jste-li zdravý, dobrá hygiena vám pomůže vyhnout se nemoci a jste-li nemocen, dobrá hygiena může redukovat rozšiřování nákazy od vás na druhé.) Na druhou stranu někteří autoři upozorňují, že přehnaná důslednost v hygienických návycích může být v jistých ohledech škodlivá pro lidské zdraví – kvůli redukci přirozeného mikrobiálního prostředí může vést ke snížení přirozené odolnosti a obranyschopnosti organismu a ke zhoršení zdravotního stavu, např. k vyššímu výskytu alergií.[1]

Mytí je nejčastější příklad hygienického chování a obvykle se provádí vodou a mýdlem nebo saponátem pomáhajícím odstranit mastnotu a narušit nečistotu aby mohla být umyta.

Hygienické zásady – časté mytí rukou nebo použití převařené (a tím sterilizované) vody v medicíně – mělo a dodnes má velký vliv na redukci šíření nemocí.

Hygiena v řecké mytologii[editovat | editovat zdroj]

Hygiena je pojmenována podle bohyně zdraví, kterou byla podle řecké mytologie Hygieia, uctívaná spolu s Asklepiem v Epidauru na Peloponésu. Je znázorňována v podobě sličné ženy. Jejím symbolem je had pijící krev z misky, kterou bohyně drží v ruce.

Hygiena obecná[editovat | editovat zdroj]

Zkoumá zákonitosti vztahů mezi člověkem a prostředím.

Hygiena komunální[editovat | editovat zdroj]

Sleduje životní podmínky a jejich vliv na zdraví člověka.

Hygiena práce[editovat | editovat zdroj]

Zaměřuje se na vliv pracovních podmínek na zdraví člověka.

Hygienická výživa[editovat | editovat zdroj]

Zkoumá působení výživy na zdraví, racionalizaci výživy a zdravotní nezávadnost potravin. Hygiena má řadu dalších disciplín (hygiena osobní, sociální, vojenská). Hygiena duševní (mentální), systém pravidel a návodů k udržení, prohloubení nebo obnovení duševního zdraví a rovnováhy.

Hygienická stanice[editovat | editovat zdroj]

Obor zabývající se vlivem životních a pracovních podmínek na zdraví člověka a lidských společenství, zkoumá účinky jednotlivých složek životního i pracovního prostředí. Vypracovává vědecky podložené zásady pro život a práci člověka, které omezují rizika poškození zdraví faktory zevního prostředí. Zabraňuje šíření nemocí.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Slovníkové heslo hygiena ve Wikislovníku

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Hamilton, Garry: O blahodárnosti špíny – článek o ekologické revizi pohledu na hygienu v časopise Sedmá generace 1/2002

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Bencko, V: Primary prevention and quality of life, In: Der Mensch als Subject und Object der Medizin. Veranstaltung des Rektors der Universität Heidelberg aus Anlass des 650-jährigen Bestehens der KarlsUniversität Prag-Heidelberg, 14. - 16. Mai 1998
  • Ticháček, B.: Základy epidemiologie. Galen, Karolinum, Praha, 1997, s. 230
  • Slonim, D., Švandová, E., Strnad, E, Beneš, Č.,: A history of poliomyelitis in the Czech Republic. Centr. eur J. publ. Hlth 5, 1997, č.4, s. 53 - 56
  • Kříž, J., Bencko, V, Cikrt, M., Kříž, B.: Primární prevence a podpora zdraví v České republice. Současné problémy, rizika a možná východiska., Prakt. Lék. 76, 1996, č.10, s. 480 - 484
  • Bencko, V: Člověk, prostředí a paragrafy, Prakt. Lék. 74, 1994, č.10, s. 492 - 494