Sergej Michajlovič Ejzenštejn
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Sergej Michajlovič Ejzenštejn (rusky Сергей Михайлович Эйзенштейн; 23. ledna 1898, Riga, Lotyšsko - 11. února 1948) byl ruský, původně divadelní režisér ale získal největší slávu na poli hraného filmu. Jeho snad nejslavnějším snímkem je Křižník Potěmkin (SSSR, 1925), který je řazen mezi nejlepší snímky světové kinematografie a v Belgii v roce 1958 v rámci World's Fair byl historiky filmu zvolen jako nejlepší film všech dob.
Křižník Potěmkin pojednává o poražené revoluci z roku 1905. Je mistrem střihu a sledu záběrů a scén a jeho specifické postupy se stávají základem syntaxe filmového jazyka, kterou Ejzenštejn právě v Potěmkinovi vyvinul. Tento film dosáhl celosvětového úspěchu, Ejzenštejn měl i mnoho nabídek k působení v USA (Paramount). Mezi další snímky tohoto autora patří „Stávka“ z roku 1924, „Deset dní, které otřásly světem“ z roku 1927 či poslední jeho němý film „Generální linie“ (1929). Velký úspěch zaznamenaly i snímky zvukové (pustil se cestou tzv. asynchronního neboli kontrapunktického zvuku) - „Alexandr Něvský“ (1938) či třídílný epos „Ivan Hrozný“ (1945, 1946, 1948), jehož kompletní realizaci však přerušuje autorova smrt zapříčiněná srdečním infarktem v roce 1948. Oba tyto snímky prosluly i díky spolupráci režiséra se skladatelem Sergejem Prokofjevem, který k nim vytvořil vynikající hudbu. Ejzenštějn je považován za jednoho z mistrů filmového jazyka.
