Kontinentální hokejová liga

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kontinentální hokejová liga
Základní informace
Země Rusko Rusko, Kazachstán Kazachstán, Lotyšsko Lotyšsko, Bělorusko Bělorusko, Slovensko Slovensko, Chorvatsko Chorvatsko, Finsko Finsko
Druh sportu lední hokej, muži
Zahájení 2008
Předchozí liga Superliga
Statut profesionální
Hierarchie nadnárodní východoevropská liga
Podřazená liga Vyšší hokejová liga
Oficiální web khl.ru
Týmy
Počet týmů 28
Počet zápasů v základní části 54
Obhájce titulu Metallurg Magnitogorsk
Nejvíce titulů Ak Bars Kazaň a OHK Dynamo Moskva (2)
Vedení
Prezident Alexandr Medveděv
Předseda představenstva Gennadij Timčenko
Viceprezident Vladimir Toržkov
Vývoj názvu
Období Názvy
2008– Kontinentální hokejová liga
Ak Bars Kazaň se stal vítězem v sezoně 2008/2009, na obrázku hráči s Gagarinovým pohárem

Kontinentální hokejová liga (KHL, Континентальная хоккейная лига) je nadnárodní profesionální hokejová liga. Byla založena v roce 2008 a navazuje na svého předchůdce, ruskou superligu. V současnosti je považována po NHL za druhou nejlepší hokejovou ligu na světě.[1]

KHL je složena z 28 klubů (z Ruska 21, z Kazachstánu, Běloruska, Lotyšska, Ukrajiny, České republiky, Slovenska a Chorvatska po jednom). Velkou většinu tvoří v KHL ruští hráči, ale hrají v ní i hráči z Evropy a ze Severní Ameriky. Nejstarší hokejové kluby v ruském hokeji jsou CSKA Moskva, Spartak Moskva, Dynamo Moskva a SKA Petrohrad, které byly založeny již v roce 1946.

V premiérové sezóně ve finále zvítězil Ak Bars Kazaň nad Lokomotivem Jaroslavl symbolicky v den letu Jurije Gagarina do vesmíru. Přesně 12. dubna zvedl poprvé v historii Alexej Morozov Gagarinův pohár.

Struktura sezóny[editovat | editovat zdroj]

Od roku 2010 se změnila struktura ligy, kluby jsou nyní rozděleny podle geografické polohy a vznikly dvě konference – Východní a Západní, každá konference se dále dělí do dvou divizí. Každý tým v sezóně hraje minimálně dvě hry proti každému z ostatních týmů. V play-off hraje nejlepších osm klubů z každé konference a to na čtyři vítězné zápasy, ve finále vítězové hrají o Gagarinův pohár.

Hráči[editovat | editovat zdroj]

V ruských klubech KHL může hrát jen pět zahraničních hráčů, což znamená, že v základní sestavě může nastoupit pouze 5 hráčů, kteří nemají ruské občanství. Během minulé sezóny hráli v lize hráči minimálně třinácti různých národností. V posledních dvou letech vede KHL spor s NHL ohledně hráčů, kteří nedovoleně odejdou buď z KHL nebo z NHL. Asi nejznámějším hráčem, kterého se tento spor týká je Alexandr Radulov, který v roce 2008 utekl ze zámořského Nashvillu Predators do ruské Ufy. V říjnu 2010 byl konflikt mezi ligami vypořádán, když obě podepsali novou dohodu ke ctění jejich vzájemných smluv s hráči.[2]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Záhřeb Medveščak se k lize připojil v sezóně 2013/2014

Přehled sezón[editovat | editovat zdroj]

Sezóna Zlatá medaile Gagarinův pohár Stříbrná medaile Finalista Kontinentální pohár Nejlepší hráč
2008–09 Rusko Ak Bars Kazaň Rusko Lokomotiv Jaroslavl Rusko Salavat Julajev Ufa (129 bodů) Rusko Sergej Mozjakin (76 bodů: 34 G, 42 A)
2009–10 Rusko Ak Bars Kazaň Rusko HC MVD Balašicha Rusko Salavat Julajev Ufa (129 bodů) Rusko Sergej Mozjakin (66 bodů: 27 G, 39 A)
2010–11 Rusko Salavat Julajev Ufa Rusko Atlant Mytišči Rusko Avangard Omsk (118 bodů) Rusko Alexandr Radulov (80 bodů: 20 G, 60 A)
2011–12 Rusko OHK Dynamo Moskva Rusko Avangard Omsk Rusko Traktor Čeljabinsk (114 bodů) Rusko Alexandr Radulov (63 bodů: 25 G, 38 A)
2012–13 Rusko OHK Dynamo Moskva Rusko Traktor Čeljabinsk Rusko SKA Petrohrad (115 bodů) Rusko Sergej Mozjakin (76 bodů: 35 G, 41 A)
2013–14 Rusko Metallurg Magnitogorsk Česko HC Lev Praha Rusko OHK Dynamo Moskva (115 bodů) Rusko Sergej Mozjakin (73 bodů: 34 G, 39 A)
2014–15

Trofeje[editovat | editovat zdroj]

Lvi v pražské Tipsport Aréně

Týmové trofeje[editovat | editovat zdroj]

Individuální trofeje[editovat | editovat zdroj]

Kluby na mapě[editovat | editovat zdroj]

Západní konference[editovat | editovat zdroj]

Rozmístění klubů Západní konference (Divize: Red pog.svg: Bobrova, Gold pog.svg: Tarasovova, Steel pog.svg: týmy z Moskvy)

Východní konference[editovat | editovat zdroj]

Rozmístění klubů Východní konference (Divize: Blue pog.svg: Charlamovova, Green pog.svg: Černyševova)

Účastníci[editovat | editovat zdroj]

Divize Tým Město/Oblast Aréna Kapacita Založen Připojení Týmový kapitán Týmový trenér
Východní konference
Černyševova divize Rusko Admiral Vladivostok Vladivostok Fetisov Arena 7,500 2013 Rusko Enver Lisin Finsko Hannu Jortikka
Rusko Avangard Omsk Omsk Aréna Omsk 10 200 1950 1991 Rusko Denis Kuljaš Česko Miloš Říha
Rusko Amur Chabarovsk Chabarovsk Platinum Arena 7 100 1966 2006 Rusko Dmitrij Tarasov Rusko Jevgenij Popichin
Kazachstán Barys Astana Astana Alatau Sports Palace 5 532 1999 2008 Kazachstán Dmitrij Upper Finsko Ari-Pekka Selin
Rusko Metallurg Novokuzněck Novokuzněck Kuzněck Metallurgists SP 8 040 1949 1992 Rusko Alexej Kosourov Rusko German Titov
Rusko Salavat Julajev Ufa Ufa Ufa Arena 8 400 1957 1992 Rusko Vitalij Proškin Rusko Vladimir Jurzinov
Rusko Sibir Novosibirsk Novosibirsk Ledový palác sportu Sibir 7 400 1962 2002 Rusko Alexej Kopejkin Rusko Dmitrij Kvartalnov
Charlamovova divize Rusko Ak Bars Kazaň Kazaň Tatněfť-Arena 10 000 1956 1992 Rusko Ilja Nikulin Rusko Valerij Bělov
Rusko Avtomobilist Jekatěrinburg Jekatěrinburg KRK Uralec 5 500 2006 2009 Rusko Sergej Gusev Rusko Anatolij Jemelin
Rusko Metallurg Magnitogorsk Magnitogorsk Magnitogorsk Arena 7 700 1950 1990 Rusko Sergej Mozjakin Kanada Mike Keenan
Rusko Neftěchimik Nižněkamsk Nižněkamsk SCC Arena 5 500 1968 1995 Slovensko Martin Cibák Rusko Dmitrij Balmin
Rusko Torpedo Nižnij Novgorod Nižnij Novgorod Trade Union Sport Palace 5 500 1947 2007 Rusko Vadim Chomitskyj Lotyšsko Pēteris Skudra
Rusko Traktor Čeljabinsk Čeljabinsk Traktor Arena 7 500 1947 2006 Rusko Konstantin Panov Rusko Valerij Bělousov
Rusko Jugra Chanty-Mansijsk Chanty-Mansijsk Jugra Arena 5 500 2006 2010 Rusko Michail Jakubov Rusko Oleg Davydov
Západní konference
Tarasovova divize Rusko Atlant Moskevská oblast Mytišči Mytishchi Arena 7 000 1953* Rusko Alexej Petrov Rusko Alexej Kudašov
Ukrajina Donbass Doněck Doněck Arena Druzhba 4 130 2005 2012 Ukrajina Ruslan Fedotěnko Rusko Andrej Nazarov
Rusko Dynamo Moskva Moskva Luzhniki Small Sports Arena 8 700 1946 Rusko Jurij Babenko Lotyšsko Oļegs Znaroks
Rusko Lokomotiv Jaroslavl Jaroslavl Arena 2000 9 000 1949 1987 a 2012[8] Rusko Ilja Gorochov Rusko Petr Vorobjev
Rusko Severstal Čerepovec Čerepovec Ice Palace 6 000 1956 1989 Rusko Vladimir Antipov Česko Petr Čáslava
Rusko Spartak Moskva Moskva LDS Sokolniki 5 000 1946 2007 Rusko Denis Bodrov Rusko Fedor Kanarejkin
Rusko HC Viťaz Podolsk Ice Hockey Center 2004 3 300 1998* 2005 Rusko Maxim Rybin Rusko Jurij Leonov
Bobrovova divize Rusko CSKA Moskva Moskva Ledový sportovní komplex CSKA 5 600 1946 Rusko Alexej Morozov Rusko Vjačeslav Butsajev
Lotyšsko Dinamo Riga Riga Arena Riga 10 300 2008 Lotyšsko Sandis Ozoliņš Lotyšsko Artis Ābols
Bělorusko Dynamo Minsk Minsk Minsk-Arena 15 000 2004 2008 Bělorusko Alexej Kaljužnyj Bělorusko Alexandr Andrjevskyj
Česko Lev Praha Praha Tipsport Arena 13 150 2011 Česko Jiří Novotný Finsko Kari Jalonen
Chorvatsko Medveščak Záhřeb Záhřeb Arena Zagreb 16,200 1961 2013 Kanada Alan Letang Kanada Mark French
Slovensko Slovan Bratislava Bratislava Zimní stadion Ondreje Nepely 10 100 1921 2012 Slovensko Milan Bartovič Česko Rostislav Čada
Rusko SKA Petrohrad Petrohrad Ice Palace 12 300 1946 1992 Rusko Ilja Kovalčuk Finsko Jukka Jalonen
Finsko Jokerit Helsinky Helsinky Hartwall-areena 13 349 1967 2014 Finsko Niko Kapanen Finsko Erkka Westerlund

Televize[editovat | editovat zdroj]

Na sezóny 2013 až 2016 mají v Česku, na Slovensku a v Maďarsku výhradní práva televize Sport 1 a Sport 2 maďarské společnosti Chello Central Europe, práva mají na tři roky, dříve vysílala v Česku vybrané zápasy KHL i Nova Sport a Fanda.[9] V Rusku, USA a Kanadě jsou zápasy vysílány hlavně na televizním kanále KHL, mezinárodně se dá sledovat také na internetu (tv.khl.ru). Práva na vysílání mají také ruské televize Rossija-2 a Sport 1, v Evropě pak Viasat Hockey, Sport Klub, ESPN, TV6, Premier Sports, Sportitalia 2, Hockey TV a v Asii Eurosport.

Zápas hvězd KHL[editovat | editovat zdroj]

Hodiny odpočítávající All-Star Game

Utkání hvězd KHL je souboj nejlepších hráčů KHL konaný od roku 2009 každoročně v lednu nebo únoru. Dříve proti sobě hrály tým ruských hráčů versus „zbytek světa“, nyní Východní versus Západní konference.

Návštěvnost[editovat | editovat zdroj]

Rekordní nejvyšší návštěvnost celé KHL měl v české O2 aréně finálový zápas Lva Praha s Metallurg Magnitogorsk, a to 17 073 diváků.[10] Celková a průměrná návštěvnost v jednotlivých sezónách je následující:[11][12][13][14]

Sezóna Celková návštěvnost Průměrná návštěvnost
2008–09 3 883 947 5298
2009–10 4 219 305 5474
2010–11 4 288 666 5785
2011–12 4 321 518 5891
2012–13 4 775 366 6106

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ice-hockey.name
  2. NHL signs agreement with KHL
  3. KHL se bude hrát i v Chorvatsku, nováčkem je Záhřeb
  4. Welcome, Jokerit and Sochi; welcome back, Lada
  5. Donbass to miss 2014-15 season
  6. "У министра конструктивная позиция по легионерам", 2014-04-22. Ověřeno k 2014-05-10. 
  7. Naděje vyhasla. Lev Praha definitivně končí v KHL
  8. Sezonu 2011/2012 Lokomotiv nehrál, když po pádu letadla zemřelo 26 hráčů a členové realizačního týmu.
  9. Hokejová liga KHL od nové sezony už jen na obrazovkách Sport TV
  10. Ve finále KHL je vyrovnáno: Lev před rekordní návštěvou v Praze padl.
  11. Attendance figures in European hockey leagues 2009–2010
  12. Attendance in Europe and health of the fan culture 10/11
  13. Regular-Season average attendance Europe & Asia 2011–2012
  14. Regular-Season average league attendance Europe & Asia 2012–2013

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]