Jurij Gagarin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Skočit na: Navigace, Hledání
Jurij Alexejevič Gagarin
Jurij Gagarin
Kosmonaut CPK
St. příslušnost SSSR
Datum narození 9. března 1934
Klušino, Západní oblast, RSFSR, SSSR
Datum úmrtí 27. března 1968
Novoselovo, Vladimirská oblast, RSFSR, SSSR
Předchozí
zaměstnání		 Letec vojenského námořnictva
Hodnost Plukovník (6. listopadu 1963)
Čas ve vesmíru 1 hodina 48 minut
Kosmonaut od 7. března 1960
Mise Vostok 1
Znaky
misí		 Vostok 1
Kosmonaut do 27. března 1968
Portál lidé

Jurij Alexejevič Gagarin (rusky Юрий Алексеевич Гагарин; 9. března 1934 Klušino, Západní (dnes Smolenská) oblast, RSFSR – 27. března 1968, Novoselovo, Vladimirská oblast, RSFSR) byl sovětský kosmonaut, první člověk, který vzlétl do vesmíru (12. dubna 1961).

Obsah

[editovat] Život

[editovat] Mládí

Gagarin pocházel z prosté venkovské rodiny – jeho rodiče pracovali v kolchozu a kromě Jurije měli ještě tři další děti. Do jejich života silně zasáhla válka; i když nikdo z rodiny nezahynul, život na Němci okupovaném území byl nelehký. Po válce se Jurij šel učit slévačem do Ljuberců u Moskvy. Jako jeden z nejlepších učňů byl vybrán k dalšímu studiu na technické škole v Saratově, kterou absolvoval s výborným prospěchem.

[editovat] Letec

Již za studií se věnoval létání v saratovském aeroklubu, v roce 1955 byl přijat na vojenskou leteckou školu v Orenburgu a stal se vojenským pilotem. V letech 1957–1959 sloužil ve 122. stíhací letecké divizi Severního loďstva na základně Luostari-Novoje u Murmanska za polárním kruhem. K březnu 1960 dosáhl celkového náletu 256 hodin.[1]

Ještě za studií na letecké škole se oženil se zdravotnicí Valentinou Gorjačevovou. Roku 1959 se jim narodila dcera Jelena, v roce 1961 druhá dcera Galja.

[editovat] Kosmonaut

Na podzim 1959 se uskutečnil nábor, z něhož měla vzejít první skupina budoucích kosmonautů. Z téměř tříapůl tisíce pilotů zbyl nakonec mezi nejužší skupinou dvaceti vybraných i nadporučík Jurij Gagarin. Od března 1960 do ledna 1961 prošel spolu s dalšími kolegy náročným výcvikem v nově zorganizovaném Středisku přípravy kosmonautů (CPK). Nové středisko nedisponovalo prostředky pro výcvik všech dvaceti kandidátů, proto byla v říjnu 1960 z oddílu kosmonautů vyčleněna šestičlenná skupina určená pro první lety, procházející výukou přednostně.[2] Ve dnech 17. a 18. ledna složila šestice závěrečné zkoušky, všichni získali kvalifikaci „kosmonaut“, přičemž zkušební komise doporučila kandidáty ke kosmickým letům v pořadí: Jurij Gagarin, German Titov, Grigorij Něljubov, Andrijan Nikolajev, Valerij Bykovskij a Pavel Popovič.[2] Ze šestice kandidátů měli šanci na první let Gagarin, Titov a Něljubov. Při rovnocenné připravenosti kosmonautů nakonec byla rozhodující Gagarinova povaha, jeho srdečnost a skromnost.[3] Definitivně vybrala prvního kosmonauta Státní komise pod předsednictvím Konstantina Rudněva až na Bajkonuru 8. dubna 1961, Titov a Něljubov zůstali náhradníky.[4]

Jurij Gagarin (vlevo) pozoruje vojenskou přehlídku v Egyptě v roce 1962

[editovat] Let do vesmíru

12. dubna 1961 v 6 hodin a 7 minut světového času odstartoval Jurij Gagarin v kosmické lodi Vostok 1 z kosmodromu Bajkonur. (Traduje se jeho radostné zvolání při zážehu motorů: „Поехали!“ – Jedeme!) Loď letěla automaticky, kosmonaut v průběhu letu zapisoval svá pozorování a pocity (celou dobu letu se cítil výborně), udržoval spojení s řídícím střediskem, jedl a pil.[5] Uskutečnil jeden oblet Země a po 108 minutách přistál na padáku u Semelova v Saratovské oblasti. V té době mu bylo 27 let.

„ Když jsem v kosmické lodi obletěl Zemi, viděl jsem, jak je naše planeta krásná. Lidé, chraňme a rozmnožujme tuto krásu, ale neničme ji! “
— Gagarinova slova po letu[6]

[editovat] Po letu

Busta v Erfurtu

Z neznámého vojenského letce se během hodiny stal nejpopulárnější člověk planety. Sovětská vláda toho samozřejmě náležitě využila k propagačním účelům. Jurij Gagarin byl povýšen z nadporučíka na majora, vyznamenán titulem Hrdina Sovětského svazu a Leninovým řádem. 14. dubna se mu dostalo triumfálního přijetí v Moskvě a v následujících dnech a měsících po celém světě od Londýna až po Havanu (není bez zajímavosti, že Gagarinova vůbec první zahraniční cesta vedla do Prahy).

Vedle veřejných povinností – od roku 1962 byl poslancem Nejvyššího sovětu SSSR, téhož roku se stal členem ÚV Komsomolu, zůstal Gagarin kosmonautem. Jako vedoucí oddílu kosmonautů (od ledna 1963) a od prosince 1963 zástupce velitele CPK pro leteckou a kosmickou přípravu se podílel na jejich výcviku a velmi usiloval o účast na dalších kosmických letech, zvláště pak (na později zrušeném) programu letu na Měsíc.[1] V září 1965 byl zařazen do skupiny určené pro nácvik spojení kosmických lodí (program Stykovka) jako náhradník velitele aktivní lodě Vladimira Komarova.[1] Při rozdělení kosmonautů do skupin podle programů v září 1966 se dostal do skupiny připravující se na přistání na Měsíci. Po smrti Komarova při neúspěšném přistání Sojuzu 1 v dubnu 1967 byl Gagarin z opatrnosti odstraněn z přípravy.

Studoval též na Žukovského vojenské letecké akademii v Moskvě, v únoru 1968 studium úspěšně zakončil.[1]

[editovat] Nevyjasněné úmrtí

Jurij Gagarin zahynul 27. března 1968 spolu se svým instruktorem (byl jím Vladimir Serjogin, hrdina Sovětského svazu, tehdy velitel pluku) při cvičném letu na letounu MiG-15UTI (výr. č. 612739 vyrobeném v Aeru Vodochody). Šlo o kontrolní let techniky pilotáže před samostatnými lety na MiG-17. Piloti přerušili plnění úkolu pro nevyhovující povětrnostní podmínky. Během návratu na letiště se jejich letoun dostal do nezvyklé polohy a přešel do ostré klesavé spirály. Po vylétnutí ze spodní základny oblačnosti se jí piloti pravděpodobně pokoušeli vybrat (dosáhli přetížení 11 G), ale kvůli malé výšce se jim to už nepodařilo.

Příčina, proč se dva tak zkušení letci dostali do nezvyklé polohy, nebyla dosud uspokojivě vysvětlena. Pravděpodobně "dostali iluzi" a následovala ztráta prostorové orientace. Vyskytují se i jiné teorie. Jednou z nich je vlétnutí do úplavu za jakýmsi letounem Suchoj Su-15[7], nebo srážka s padající sondou meteorologického balónu.

„Kosmonaut č. 1“ odpočívá spolu se svým instruktorem na čestném pohřebišti u Kremelské zdi v Moskvě.

Počátkem roku 2007 tým vědců a leteckých odborníků pod vedením leteckého inženýra Igora Kuzněcova sepsal petici, požadující obnovení vyšetřování příčiny smrti Jurije Gagarina, protože skutečná příčina úmrtí, i přes tehdejší oficiální závěry vyšetřování, zůstává stále nejasná. Tato žádost předložená ruské vládě však byla zamítnuta. Tým vedený inženýrem Igorem Kuzněcovem se domníval, že skutečnou příčinou havárie byla spíše technická závada, kdy v kokpitu letounu nastala dekomprese při náhodném otevření vyrovnávacího ventilu. Gagarin byl tím přinucen ke strmému klesání, které pak již blízko nad zemí nebyl schopen vyrovnat. Letoun údajně dopadl na zem rychlostí 145 m/s, která se téměř rovná rychlosti při střemhlavém letu či spíše pádu.

[editovat] Publikace

  • Дорога в космос. Записки летчика-космонавта СССР. 1. vyd. Moskva : Правда, 1961. Dostupné online.
  • Вижу Землю (1976)
  • Психология и космос (1971, spoluautor)

[editovat] Zajímavost

Při zprávě o Gagarinově letu nazpíval brněnský dirigent a hudební skladatel Gustav Brom k poctě prvního kosmonauta píseň s názvem „Pocta astronautovi“ známější pod nepůvodním názvem „Dobrý den, majore Gagarine“, narychlo složenou Jaromírem Hniličkou a Pavlem Páclem. Ta se stala po léta populární jak svou melodií, tak i slovy.

[editovat] Hodnosti

[editovat] Řády a vyznamenání

  • Hrdina Sovětského svazu a Leninův řád (14. dubna 1961)
  • Hrdina socialistické práce BLR a řád Georgije Dimitrova (1961)
  • Hrdina socialistické práce ČSSR (1961)
  • Řád Grunwaldského kříže (1961, polský)
  • Řád Playa Giron (18. července 1961, kubánský)
  • Řád Za zásluhy v oblasti vzduchoplavby (1961, brazilský)
  • Řád Státní vlajky (1961, maďarský)
  • Řád Náhrdelník Nilu (1962, egyptský)
  • Řád Karla Marxe (1963, NDR)

A řada dalších medailí a vyznamenání. Gagarin byl jmenován čestným občanem řady sovětských (Kaluga, Smolensk, Ljuberci, Novočerkassk...) a zahraničních (v Československu Trenčianských Teplic) měst.

Město Gžatsk poblíž Jurijovy rodné vesnice nese od roku 1968 na jeho památku jméno Gagarin. Je po něm pojmenována planetka č. (1772) Gagarin a kráter na odvrácené straně Měsíce.

[editovat] Odkazy

[editovat] Reference

  1. ↑ a b c d IVANOV, Ivan, a kol. Космическая энциклопедия ASTROnote [online]. Moskva : rev. 2008-10-21, [cit. 2009-05-18]. Kapitola Юрий Алексеевич Гагарин. [dále jen Ivanov]. Dostupné online. (rusky)
  2. ↑ a b Ivanov. REV. 2008-09-15, [cit. 2009-05-18]. Kapitola Первый набор в отряд космонавтов (1960 год).
  3. ↑ GALLAJ, Mark. Я думал: это давно забыто [online]. Испытатели. (testpilot.ru), [cit. 2009-05-18]. Dostupné online. (rusky)
  4. ↑ KAMANIN, Nikolaj Petrovič. Скрытый космос. Svazek Книга первая. 1960-1963 гг. Moskva : Инфортекст-ИФ, 1995-1997. 400 s. Dostupné online. Kapitola Апрель. 8 апреля. (rusky)
  5. ↑ KOROLJOV, Sergej; GAGARIN, Jurij. ОТЧЕТ О ПЕРВОМ КОСМИЧЕСКОМ ПОЛЕТЕ ГРАЖДАНИНА СССР ЮРИЯ АЛЕКСЕЕВИЧА ГАГАРИНА НА КОСМИЧЕСКОМ КОРАБЛЕ СПУТНИКЕ «ВОСТОК» [online]. 2006-05-15, [cit. 2009-05-19]. Dostupné online. (rusky)
  6. ↑ Редкие фотографии Юрия Гагарина, архивные документы [online]. 2009-02-17, [cit. 2009-05-19]. Dostupné online. (rusky)
  7. ↑ Karel Pacner: Kdo sestřelil Gagarina? To je dodnes nejasné

[editovat] Literatura

[editovat] Externí odkazy

Další informace o tématu na projektech Wikimedia:

multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech.
Nuvola apps bookcase.svg
Seznam děl
v databázi Národní knihovny ČR, jejichž autorem nebo tématem je
Jurij Gagarin
STS-117 Hard Down.jpg Související články obsahuje
Portál Kosmonautika

Citováno z „http://cs.wikipedia.org/wiki/Jurij_Gagarin“