Sergej Koroljov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Koroljovův oficiální portrét z roku 1938

Sergej Pavlovič Koroljov (rusky: Серге́й Па́влович Королёв) (12. ledna 1907, Žytomyr, Ruské impérium, dnes Ukrajina14. ledna 1966, Moskva) byl tvůrcem sovětského raketového programu v civilní i vojenské oblasti. Zasloužil se jak o vybudování arzenálu strategických raket, tak o první výrazné úspěchy při dobývání kosmu.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v ukrajinském městě Žitomir, resp. Žytomyr, asi 120 km od Kyjeva. Žil zde s rodiči do svých 9 let až do doby úmrtí otce, pak se spolu s matkou a otčímem odstěhoval do Oděsy. Na tamní letecké základně jako kluk vypomáhal pilotům hydroplánů a za odměnu jej občas svezli. Stavba a studium kluzáků se stala jeho velikou zálibou, v 17 letech dokázal sám první kluzák sestrojit.

Po základní škole se vyučil zedníkem - pokrývačem. V září 1924, tedy ve svých 17 letech, začal se studiem letectví na Polytechnickém institutu v Kyjevě, odtud přešel na Fakultu mechaniky Baumanovy vysoké školy technické v Moskvě a zároveň pracoval v tamním leteckém průmyslu. V únoru 1931 byl promován na leteckého inženýra.

První pracovní úspěchy[editovat | editovat zdroj]

V letech 1931-1933 byl zakladatelem a vedoucím moskevské skupiny GIRD, která se zaměřila na výzkum reaktivního pohybu. Roku 1931 byl GIRD sloučen s leningradskou skupinou GDL, která byla zaměřena na výzkum dynamiky plynů. Z těchto dvou skupin byl vytvořen Reaktivní výzkumný ústav, kde se stal Koroljov jedním z vedoucích pracovníků. I když byl vyškolený jako letecký konstruktér, jeho nejsilnější stránkou byly organizační schopnosti a schopnost strategicky plánovat.

Stalinské čistky[editovat | editovat zdroj]

V roce 1938 se stal obětí stalinských čistek a na 10 let byl odeslán do sibiřského gulagu. Na poloostrově Kolym dobýval zlato a zde si zničil zdraví. Po půlroce byl odvezen do speciálního vězení pro odborníky v Moskvě. Pracoval pod dohledem v konstrukční kanceláři CKB-29, kde pod vedením Andreje Tupoleva vyvíjel bombardér Tu-2. V roce 1942 jej jako vězně převezli do Kazaně do kanceláře OKB-16, vedenou Valentinem Gluškem. Zde se podílel mj. na vývoji malých raketových motorů. V roce 1944 byl podmínečně propuštěn spolu s řadou dalších inženýrů. Přesto zde zůstal ještě rok. V roce 1945 byl v uniformě podplukovníka ve východním Německu, aby tam spolu s dalšími kolegy zkoumal nalezené německé rakety.[1]

Hlavní raketový projektant[editovat | editovat zdroj]

Sergej Koroljov

V únoru 1947 byl jmenován hlavním inženýrem dálkových raket, využil znalosti zabavených německých raket a začal konstruovat nové. Jeho zásluhou byla vyrobena první mezikontinentální raketa na světě – R-7.[1]

V letech 19501960, v období vesmírných závodů mezi USA a SSSR, byl vedoucím konstruktérem sovětského raketového výzkumu. Na rozdíl od svého amerického protějšku, Wernhera von Brauna, byla jeho klíčová úloha v sovětském vesmírném programu přísně tajena až do jeho smrti v roce 1966, kterou přivodilo jeho věznění. V období práce na vesmírných projektech byl znám jen pod označením „hlavní projektant“. Pod jeho dohledem bylo dosaženo raných úspěchů vesmírných programů Sputnik, Vostok, Voschod.

Stal se akademikem v Akademii věd SSSR. Pod jeho vedením začal Sovětský svaz v rámci vesmírných závodů s USA pracovat na pilotovaném letu k Měsíci. Ten se však už v SSSR neuskutečnil. V roce 1966 Koroljov nečekaně zemřel na rakovinu při chirurgickém zákroku.[1]

Urna s jeho popelem byla uložena u kremelské zdi na Rudém náměstí v Moskvě.

Pocty[editovat | editovat zdroj]

Ještě za doby trvání SSSR byl dvakrát vyznamenán titulem Hrdina socialistické práce, stal se laureátem Leninovy ceny.[2].

V roce 1996 bylo jako pocta slavnému konstruktérovi přejmenováno město Kaliningrad (původně Podlipky) v Moskevské oblasti na město Koroljov

V jeho rodném městě dnes funguje museum kosmonautiky s jeho jménem a proti museu je zrenovovaný rodný dům Koroljova.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c PACNER, Karel; VÍTEK, Antonín. Půlstoletí kosmonautiky. Praha : Paráda, 2008. ISBN 978-80-87027-74-4. Kapitola Životopisy hlavních účastníků, s. 438.  
  2. Pavol Hajla. Žitomirské múzeum Imeni Koroľova. Letectví a kosmonautika. 2006, roč. 82, čís. 9, s. 86-87. ISSN 0024-1156.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí galerii k tématu