Kazaň

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kazaň
Qazan / Казань
Kazaňský kreml
Kazaňský kreml
Kazaň – znak
znak
Kazaň – vlajka
vlajka
poloha
zeměpisné souřadnice:
nadmořská výška: 116 m n. m.
stát: Rusko Rusko
federální okruh: Povolžský
autonomní republika: Flag of Tatarstan.svg Tatarstán
administrativní dělení: 7 rajónů
Kazaň na mapě
Tatarstán na mapě Ruska
Kazaň
Red pog.png
Kazaň
rozloha a obyvatelstvo
rozloha: 525,2 km²
počet obyvatel: 1 120 238 (2008)
etnické složení: Rusové (48,6 %), Tataři (47,6 %) a další
náboženské složení: pravoslaví a sunnitský islám
správa
starosta: İlsur Metşin (Jednotné Rusko)
oficiální web: http://kzn.ru/
telefonní předvolba: +7 843
PSČ: 420 xxx

Kazaň (tatarsky Qazan, rusky Казань) je administrativním a kulturním centrem Tatarstánu a jedním z největších měst v Rusku. Zároveň je střediskem Povolžského federálního okruhu a Povolžského ekonomického rajónu. Nachází se v evropské části Ruské federace na levém břehu řeky Volhy (a na jejím soutoku s Kazankou). Zachovalo se zde mnoho stavebních památek včetně kazaňského kremlu. Žije zde 1 138 000 obyvatel (2008), převážně Tataři a Rusové.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Kazaň v době vlastní nezávislosti[editovat | editovat zdroj]

Kazaň založili údajně Povolžští Bulhaři, ačkoliv se o tom spekuluje, a to v době někdy mezi 11. a 13. stoletím. Jedním z nejstarších nálezů v Kazani byla česká mince z jedenáctého století se zobrazením svatého Václava, kterou našli během vykopávek na Kazaňském hradě.[zdroj?] Svoje vlastní mince začali v Kazani razit až v roce 1408. Z této doby pochází první stavby v dnešním Kazaňském hradě. V tomto období mělo město význam jako zastávka obchodníků na cestě ze Skandinávie do dnešního Íránu. Vznikl zde bazar, který se stal centrem obchodu v celé oblasti; hlavně s nábytkem. Po zničení Zlaté hordy v 15. století se zde postupně zformoval Kazaňský chanát, který bohatl. Jeho centrum - Kazaň velmi prosperovalo. Byla opravena citadela a posíleno opevnění. V roce 1487 se Rusové pokoušeli Kazaň dobýt, ale neúspěšně.

Kazaň v době ruského carství[editovat | editovat zdroj]

Teprve Ivan Hrozný v polovině 16. století Kazaň úspěšně připojil k Rusku. Byl ustanoven nový správce města - kníže Alexandr Gorbatyj Šujskij, za jehož vlády byli mnozí Tataři zabiti, obráceni násilně ke křesťanství a nakonec vystěhováni na místo vzdálené 50 km od města. V Kazani samotné byly zbořeny všechny mešity a paláce patřící Tatarům. O několik let později, v roce 1579, navíc vypukl velký požár. Po něm byl opět obnoven Kazaňský chanát, tentokrát už i s pomocí samotných Rusů. Roku 1612 byla ale jeho nezávislost zrušena, a to ruským nacionalistou Kuzmou Mininem. Toto období pro nás zůstává zatím nejasné, není o něm mnoho informací.

V roce 1708 byl Kazaňský chanát zrušen celý a přeměněn na gubernii. To se událo v době Petra Velikého. Po jeho návštěvě se v Kazani začaly vyrábět lodě pro Kaspickou flotilu. Na konci 18. století, v roce 1774, vypuklo povstání pohraničníků a rolníků vedené donským kozákem Jemeljanem Pugačovem, při němž bylo město téměř zničeno. Naštěstí pak bylo za vlády Kateřiny Veliké rychle obnoveno. Byl zde povolen islám, přesto však diskriminace Tatarů neskončila. Na začátku 19. století tak už na Kazaňské státní univerzitě mohli tisknout Korán a začal rozvoj města.

Ke sklonku 19. století se město stalo průmyslovým centrem středovolžské oblasti, kam se stěhovali lidé za prací. Roku 1875 byla ve městě zřízena koňská dráha, kterou v roce 1899 nahradila elektrická tramvaj. Pravomoci Tatarů po revoluci v roce 1905 neustále rostly, Tataři získali kulturní autonomii a město se stalo jejich kulturním centrem. Začaly se objevovat první noviny v tatarštině a vzniklo tatarské divadlo.

Kazaň v době SSSR a současnosti[editovat | editovat zdroj]

Po revoluci a občanské válce mezi lety 1917 a 1919 zde bolševická moc ustanovila Tatarskou autonomní sovětskou socialistickou republiku. Tehdy zde žilo přibližně 200 000 lidí, město bylo středem náboženských aktivit v celé oblasti. V rámci komunistického protináboženského boje tak byla uzavřena a zničena většina kostelů a mešit, stejně jako v celém SSSR. Během 2. světové války sem, jako i do jiných měst v Povolží a v okolí Uralu, byly přestěhovány závody na válečnou výrobu (výroba tanků a letadel). Město rychle rostlo; zatímco pětisettisícovou hranici překonalo až v 50. letech, o zhruba dalších třicet let později se Kazaň stává již městem milionovým. Na jeho okraji vyrostlo mnoho panelových sídlišť.

Po pádu sovětského impéria se v Kazani opět začala rozvíjet tatarská kultura, stavěly se nové mešity a kostely. Centrum města prošlo rozsáhlou rekonstrukcí. V roce 2005 byla otevřena největší ruská mešita na kazaňském kremlu k výročí tisíciletí založení města; místní hrad je symbolem státnosti celého Tatarstánu. K tomuto výročí bylo též i otevřeno slavnostně nové metro.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Pěší zóna, Baumanova ulice
Pohled na centrum města; v dáli je vidět mešita, nejvyšší budova místního kremlu
  • 1550 – 50 000
  • 1708 – 40 000
  • 1830 – 43 900
  • 1839 – 51 600
  • 1859 – 60 600
  • 1862 – 63 100
  • 1883 – 140 000
  • 1897 – 130 000
  • 1917 – 206 600
  • 1926 – 179 000
  • 1939 – 398 000
  • 1959 – 667 000
  • 1979 – 989 000
  • 1989 – 1 094 400
  • 1997 – 1 076 000
  • 2000 – 1 089 500
  • 2002 – 1 153 000
  • 2010 – 1 138 000

Významné stavby[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Kazan ve Wikimedia Commons