Jemeljan Pugačov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jemeljan Ivanovič Pugačov (18. století.)
Soud s Pugačovem
(Vasilij Grigorjevič Pěrov, 1879)

Jemeljan Ivanovič Pugačov (rusky Емельян Иванович Пугачёв) se narodil asi v roce 1742 v obci Zimoveskaja na Donu (rusky Зимовейская на Дону) a zemřel 21. ledna 1775 v Moskvě. Pugačov byl kozákem a velitelem podle něj pojmenovaného selského povstání v letech 17731775. Účastnil se také jako voják carské armády sedmileté války v letech 17561763. Dále se účastnil též rusko-turecké války v letech 17681774.

V srpnu roku 1773 prohlásil Pugačov, že je zemřelým carem Petrem III., který údajně zázrakem přežil pokus o vraždu ze strany jeho nevěrné manželky Kateřiny II. Veliké.

17. září téhož roku byl pod jeho jménem zveřejněn manifest, který vyhlašoval počátek selského povstání. Jádro povstalců tvořili staroortodoxní kozáci. K nim se připojily baškirské oddíly vedené Salavatem Julajevem a dále také ostatní národy z Povolží. Později se připojili také dělníci z Uralu a v poslední fázi povstání též mnoho sedláků.

Povstalci obsadili rozsáhlá území od Uralu po Volhu a nakonec byli zastaveni až v Kazani. Pugačov byl generalisimem (generál generálů) Suvorovem zajat a přepraven do Moskvy.

Pugačov byl popraven 21. ledna 1775 na Bolotném náměstí v Moskvě. Roku 1918 bylo ruské město Nikolajevsk v saratovské oblasti přejmenováno na jeho počest.

Pugačovova osobnost byla zvěčněna v Puškinově historickém románu Kapitánská dcerka. Puškin v uvedeném díle spojuje Pugačovův osud s osudem šlechtice a důstojníka Petra Alexejeviče Griněva.