Murmanská oblast

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Murmanská oblast
Мурманская область
Vlajka
vlajka
Znak
znak
geografie

Murmansk in Russia.svg

Hlavní město: Murmansk
Rozloha: 144 902 km²
Časové pásmo: UTC+3[1]
obyvatelstvo
Počet obyvatel: 864 607
Hustota zalidnění: 6 ob./km²
Jazyk: ruština
Národnostní složení: Rusové 85,2 %, Ukrajinci 6,4 %, Bělorusové 2,3 %, Tataři 0,9 %, Karelové 0,2 %, Sámové 0,2 %
správa regionu
Nadřazený celek: RuskoRusko Rusko
Druh celku: oblast
Podřízené celky: 19 okresů
Gubernátor Martina Kovtun
mezinárodní identifikace
ISO 3166-2: RU-MUR

Murmanská oblast (rusky Мурманская область [Murmanskaja oblasť]) je oblast na severozápadě Ruska. Byla založena 28. května 1938. Má rozlohu 144 900 km². Má 864 600 obyvatel (2006). Hlavním městem je Murmansk. Oblast je součástí Severozápadního federálního okruhu.

Geografická poloha[editovat | editovat zdroj]

Oblast se rozkládá na poloostrově Kola a jihozápadní část na přilehlé pevnině (Kovdorský okres). Z větší části leží za severním polárním kruhem. Hraničí v rámci Ruska s Karelskou republikou na jihu, s Norskem (kraj Finnmark) na severozápadě a s Finskem (provincie Laponsko) na západě. Pobřeží omývá na severu Barentsovo moře a na jihovýchodě Bílé moře.

Přírodní podmínky[editovat | editovat zdroj]

Krajina u Kolského zálivu

Klima[editovat | editovat zdroj]

Podnebí je v jižní části mírné přímořské a v severní části subarktické, zmírňované vlivem teplého Golfského proudu. Ten umožňuje celoroční splavnost okolních moří. Zima je dlouhá, ale ne příliš tuhá. Průměrná teplota v lednu dosahuje -8 až -13 °С. V zimě je charakteristická polární noc (10. prosince8. ledna) a v létě polární den (27. května18. června). Léto je krátké a chladné, průměrná teplota v červenci je 8 až 14 °C. Průměrné roční množství srážek je od 350 do 1000 mm (v horských oblastech).

Vodní zdroje[editovat | editovat zdroj]

Říční síť je hustá. Řeky patří k úmořím Barentsova a Bílého moře a vyznačují se peřejemi a jsou bohatým zdrojem hydroenergie. V dávné minulosti byl celý poloostrov pokryt ledovcem. Poté, co ledovec roztál, zůstaly na zemském povrchu mnohé rýhy a prohlubně. Proto je v oblasti mnoho řek a jezer. Nejdelší řekou je Ponoj. Do Bílého moře dále ústí Čapoma, Strelna, Varzuga, Kolvica, Umba, Niva a Kovda. Do Barentsova moře ústí Tuloma, Kola, Teriberka, Voroňja, Rynda, Harlovka, Varzina a Jokanga. Největší jezerem je Imandra. Další jezera jsou Kovdozero, Umbozero, Lovozero, Jenozero, Kolvické jezero, Vjalozero, Kanozero, Sergozero, Horní Ondomzero, Babje, Čudzjavr.

Půdy a flóra[editovat | editovat zdroj]

Půdy jsou většinou podzolové, bažinaté a tundrové. Severní část vyplňuje tundra (20 % rozlohy), jižněji je lesotundra a na samém jihu severská tajga. Více než 30 % oblasti je porostlé lesy. Stromy na severu oblasti jsou často zakrslé (bříza, osika), dobře se zde daří smrku, setkáme se i s borovicí. Tundra je pokryta kobercem mechů a lišejníků. Roste zde mnoho jahod, borůvek, brusinek a jiných bobulí. Téměř 37 % oblasti tvoří bažiny.

Na území oblasti se nacházejí Chibinské hory – vedle Uralu jediný horský masív v evropské části Ruska, kam se každoročně sjíždí velké množství příznivců alpinismu.

Fauna[editovat | editovat zdroj]

Fauna není moc pestrá, přičemž ta vodní je bohatší než suchozemská. Často tu potkáme lišky, kuny, hranostaje, zajíce, ondatry a norky. Můžeme narazit i na polární lišku, vlka, rosomáka nebo ledního medvěda. Žijí zde losi, sobi, poletušky slovanské a lumíci. Z ptáků je zde možné potkat polárního kura, polární sovu, tetřeva. V lesích létají hýlové a sýkorky. Je zde také mnoho čajek a jiných mořských ptáků. Jsou zde rodiště ryb (treska, mořský okoun, platýs, sleď, zubatka, kambala. Nacházejí se zde Laplandská a Kandalakšská rezervace.

Administrativní dělení[editovat | editovat zdroj]

Murmanská oblast se dělí na 14 městských okruhů (z toho 7 uzavřených, (viz níže) a 6 rajónů:

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Murmanská oblast začala být masivněji osidlována až ve 20. století. Zatímco v roce 1926 zde žilo 23 000 lidí, po 2 .světové válce to byl již dvacetinásobek. Svého vrcholu dosáhlo osídlení těsně před rozpadem SSSR, kdy zde žilo přibližně 1 150 000 obyvatel. V posledních letech jejich počet postupně klesal na 865 000 v roce 2006.

Národnostní složení[editovat | editovat zdroj]

Sčítání 1926 Sčítání 1939 Sčítání 1959 Sčítání 1970 Sčítání 1979 Sčítání 1989 Sčítání 2002
Rusové 16 719 73,1 % 244 693 84,0 % 484 199 85,3 % 676 319 84,6 % 819 492 83,8 % 965 727 82,9 % 760 862 85,2 %
Ukrajinci 212 0,9 % 16 730 5,7 % 32 384 5,7 % 56 279 7,0 % 81 177 8,3 % 105 079 9,0 % 56 845 6,4 %
Bělorusové 121 0,5 % 4 039 1,4 % 19 996 3,5 % 29 449 3,7 % 34 330 3,5 % 38 794 3,3 % 20 335 2,3 %
Tataři 311 1,4 % 4 446 1,5 % 5 566 1,0 % 7 521 0,9 % 9 530 1,0 % 11 459 1,0 % 7 944 0,9 %
Sámové 1 708 7,5 % 1 755 0,6 % 1 687 0,3 % 1 715 0,2 % 1 565 0,2 % 1 615 0,1 % 1 769 0,2 %
Finové 1 697 7,4 % 4 317 1,5 % 1 197 0,2 % 751 0,1 % 710 0,1 % 590 0,05 % 426 0,05 %
Karelové 414 1,8 % 3 804 1,3 % 3 766 0,7 % 3 577 0,4 % 3 482 0,4 % 3 505 0,3 % 2 203 0,2 %
Ostatní 1 676 7,3 % 11 394 3,9 % 18 877 3,3 % 23 916 3,0 % 27 546 2,8 % 37 817 3,2 % 42 150 4,7 %

Sídla[editovat | editovat zdroj]

Města jsou v následující tabulce vyznačena tučně, běžným písmem pak sídla městského typu. Hvězdičkou jsou označena tzv. uzavřená města.

Sídla s počtem obyvatel nad 5 000
(Odhad k 1. lednu 2007)
Murmansk (Мурманск) 317 500
Apatity (Апатиты) 62 600
Severomorsk* (Североморск) 53 700
Mončegorsk (Мончегорск) 49 400
Kandalakša (Кандалакша) 38 100
Kirovsk (Кировск) 30 600
Oleněgorsk (Оленегорск) 23 100
Kovdor (Ковдор) 19 700
Zapoljarnyj (Заполярный) 18 200
Poljarnyj* (Полярный) 16 800
Murmaši (Мурмаши) 15 700
Poljarnyje Zori (Полярные Зори) 15 600
Nikel (Никель) 15 400
Sněžnogorsk* (Снежногорск) 14 100
Zaozjorsk* (Заозёрск) 13 200
Gadžijevo* (Гаджиево) 12 500
Kola (Кола) 10 600
Rosljakovo (Росляково) 9 700
Revda (Ревда) 9 600
Zelenoborskij (Зеленоборский) 7 000
Viďajevo* (Видяево) 7 000
Alakurtti (Алакуртти) 6 700 (2003)
Moločnyj (Молочный) 5 700
Umba (Умба) 5 700
Safonovo (Сафоново) 5 100

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Dobře rozvinutý rybářský, hornický, chemický průmysl a průmysl barevných kovů.

Průmysl[editovat | editovat zdroj]

Větší podniky v oblasti:

  • Apatit (Апатит) (Kirovsk) — výroba koncentrátu apatitu.
  • Kandalakšský hliníkový závod (Кандалакшский алюминиевый завод) (Kandalakša) — výroba hliníku.
  • Kolská společnost pro těžbu a zpracování barevných kovů (Кольская ГМК) (Mončegorsk, Zapoljarnyj) —výroba niklu, výroba mědi, kyseliny sírové.
  • Murmanské síťové loďstvo (Мурманский траловый флот) (Murmansk) — produkce ryb.

Energetika[editovat | editovat zdroj]

Výrobu elektrické energie zebezpečuje Kolská atomová elektrárna a hydroelektrárny na řekách Tuloma (podvodní), Niva, Paz, Kovda a Voroňja. Dále se zde nachází Kislogubská přílivová elektrárna.

Kolská hlubinná sonda[editovat | editovat zdroj]

Unikátním objektem na území Murmanské oblasti je Kolská hlubinná sonda. Její hloubka převyšuje 12 km.

Turistika[editovat | editovat zdroj]

V poslední době nabývá na významu ekologická turistika. Jsou to především zahraniční turisté, kteří si přejí strávit dovolenou v místech, kam dosud nevstoupila noha člověka (např. chata u Jokaňgy).

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Silnice[editovat | editovat zdroj]

Oblastí prochází federální silnice M-18 (Kola) ze Sankt Petěrburgu přes Petrozavodsk, Murmansk na hranice s Norskem dlouhá 1068 km.

Celkem je v oblasti 2566 km silnic, z toho 2472 km s tvrdým povrchem, včetně II kategorie (106 km), III kategorie (628 km).

Železnice[editovat | editovat zdroj]

Oblastí prochází železniční trať ze Sankt Petěrburgu do Murmansku (Murmanská železniční magistrála) s odbočkami do Kovdoru, Mončegorsku a Nikelu. Silná je nákladní doprava, v osobní převažuje dálková. Na některých vedlejších tratích není osobní doprava provozována.

Nerostné bohatství[editovat | editovat zdroj]

Mezi základní nerosty těžené v oblasti patří apatit. Prakticky všechen apatit (cenná surovina pro tvorbu fosforového substrátu) se těží v Murmanské oblasti.

Na druhém místě je to pak železná ruda (10% ruské těžby) a rudy mědi a niklu. Také se těží ropa v šelfu Barentsova moře.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ruský federální zákon 248-ФЗ Moskva: Правительство Российской Федерации, 2014-07-21, [cit. 2014-11-05]. (rusky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]