Karelská republika

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(Přesměrováno z Republika Karélie)
Skočit na: Navigace, Hledání
Karelská republika

Республика Карелия
Karjalan Tazavalla

Vlajka
vlajka
Znak
znak
geografie

Map of Russia - Republic of Karelia (2008-03).svg

Hlavní město: Petrozavodsk
Rozloha: 172 400 km²
Časové pásmo: UTC+4[1]
obyvatelstvo
Počet obyvatel: 697 521
Hustota zalidnění: 4,05 ob./km²
Jazyk: ruština (úřední), karelština
Národnostní složení: Rusové, Karelové, Bělorusové, Ukrajinci, Finové
Náboženství: pravoslaví, luteránství
správa regionu
Nadřazený celek: RuskoRusko Rusko
Druh celku: Republika Ruské federace
Podřízené celky: 15 rajónů, 13 měst
prezident Alexandr Chudilajněn
mezinárodní identifikace
ISO 3166-2: RU-KR

Karelská republika (karelsky Karjalan Tazavalla, rusky Республика Карелия) je republika na severozápadě Ruska. Byla vyhlášena 25. července 1923 v rámci RSFSR. Má rozlohu 172 400 km². Má 697 521 obyvatel (2006). Hlavním městem je Petrozavodsk. V současné době zahrnuje většinu historického území Karelie (zbytek náleží Finsku a Leningradské oblasti). Na jejím území se nenacházejí téměř žádné hory, ale zato mnoho jezer.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Poloha[editovat | editovat zdroj]

Karélie je severská země, její severní hranicí probíhá severní polární kruh. Republika hraničí se čtyřmi oblastmi Ruska (Murmanskou oblastí na severu, Archangelskou oblastí na východě, Vologdskou oblastí na jihovýchodě a Leningradskou oblastí na jihu) a na západě se pěti provinciemi Finska (od jihu k severu postupně Jižní Karélií, Severní Karélií, Kainuu, Severní Pohjanmaou a Laponskem). Její břehy omývá na severovýchodě Bílé moře, na jihovýchodě Oněžské jezero a na jihu Ladožské jezero.

Klima[editovat | editovat zdroj]

Klima se vyznačuje rysy klimatu kontinentálního i přímořského. Zima je relativně mírná ale dlouhá a léto je chladné. Relativní vlhkost vzduchu je vysoká a změny teplot nejsou velké. Průměrná teplota v červenci 14 až 16 °С a v lednu -9 až -13 °С. Průměrné množství srážek za rok je 600 mm na jihozápadě a 400 až 500 mm na severu. Většina jich spadne v létě.

Reliéf[editovat | editovat zdroj]

Republika se nachází ve východní části Baltského štítu. Její území představuje kopcovitou rovinu s jasně vyjádřenými stopami vlivu ledovce (morénové valy, charakteristické kruhové (kamy) a podlouhlé (ozy) kopce a jezerní kotliny). Nejvyšší místa jsou na západě a severozápadě hřbetu Mansalkja (nadmořská výška do 578 m) a Západokarelská vysočina (do 417 m). Nejvýznamnější nížiny jsou u moře a jezer (Přibělomorská, Oloněcká, Vodlinská). Pobřeží Bílého moře (Pomorský a Karelský břeh) se vyznačuje velkým množstvím zálivů a zátok.

Nerosty[editovat | editovat zdroj]

V republice se nacházejí naleziště různých stavebních materiálů (žula, diabas, křemenec, dolomity, mramor), dále pegmatit, železná ruda, železité křemence (Kostomukšskogo) a titanomagnetity (Pudožgorskogo) a slídy.

Karelský les

Vodní zdroje[editovat | editovat zdroj]

Karélie je kraj jezer, řek a bažin. Řeky patří k úmoří Bílého a Baltského moře. Nejsou dlouhé, ale mají velké průtoky a jsou na nich peřeje a vodopády. Největší jsou Kem, Vyg, Kereť ústící do Bílého moře a Vodla, Suna a Šuja ústící do Oněžského jezera. Řeky se využívají jako zdroje hydroenergie a pro splavování dřeva. Splavné jsou pouze dolní toky největších řek. Jezera tvoří 18 % území republiky. Nejvíce jich je na severu. Největší jsou Ladožské a Oněžské a dále pak Vygozero, Topozero, Pjaozero a Segozero. Jezera jsou často spojená průtoky.

Půdy a flóra[editovat | editovat zdroj]

Základní typy půd jsou podzolové, bažinato-podzolové a bažinaté. Karélie je bohatá na lesy (borovice, smrky, karelské břízy, olše, osiky). Zabírají polovinu rozlohy republiky. Bažiny zabírají 18 % území.

Fauna[editovat | editovat zdroj]

Zastoupení živočichů je rozmanité. Žijí zde sněžní zajíci, bobři, ondatry (aklimatizované), hnědí medvědi, sobi a losi. Velký průmyslový význam mají mořské i sladkovodní ryby (navagy, sledi, tresky, platýsi, lososi, pstruzi) a tuleni. Na území republiky se nachází rezervace Kivač.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Karelské kostely na poloostrově Kiži

Karélie byla osídlena již v dobách okolo 1. tisíciletí. Ve 12. století oblast obsadila Novgorodská republika, nakonec se dostala pod vliv Moskvy v polovině 15. století. V 17. století se stala častým terčem útoků Švédů, kteří ukusovali z jejího území, to se však po čase zase ustálilo do původního stavu – Karélie se vrátila Rusku. V posledních dobách carského Ruska se v zemi rozvíjela výroba dřeva a železa. Po říjnové revoluci vznikla Karelská pracovní komuna (8. června 1920) a ta byla přeměněna na Karelskou ASSR (25. července 1923), ale po zimní válce, v níž k ní byla přičleněna část Finské Karélie, byla reorganizována jako samostatná, šestnáctá sovětská republika (31. března 1940) pod názvem Karelofinská SSR. Roku 1956 (16. července) byl statut země opět změněn na ASSR. Současného postavení používá oblast od roku 1991, kdy se rozpadl Sovětský svaz.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Petrozavodsk

Většina současných obyvatel Karélie jsou Rusové (76,6 %, 2002); původní obyvatelé, Karelové, tvoří 9,2 % (ještě okolo roku 1900 to bylo 40 %). Následují Bělorusové (5,3 %), Ukrajinci (2,7 %), Finové (2%) a Vepsové (0,7 %). Většina obyvatel vyznává ortodoxní křesťanství. Karélie je proslulá dřevěnými kostely s cibulovitými báněmi.

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Výroba je založena na těžbě dřeva a surovin, zemědělství není kvůli severní poloze oblasti vůbec možné. V Karélii, a hlavně v Petrozavodsku je zastoupeno velké množství dřevozpracujících podniků a také papíren.

Města[editovat | editovat zdroj]

Sídla s počtem obyvatel nad 5000, odhad k 1. lednu 2007
Město Počet obyvatel v tis. Město Počet obyvatel v tis.
Petrozavodsk 266,3 Suojarvi 11,0
Kondopoga 33,9 Nadvoicy 10,5
Segeža 33,0 Pudož 10,0
Kostomukša 30,0 Oloněc 9,5
Sortavala 19,8 Lachdenpochja 8,3
Medvežjegorsk 16,0 Louchi 5,4
Kem 13,7 Kalevala 5,4
Pitkjaranta 12,9 Pinduši 5,1
Belomorsk 12,1

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Rozhodnutí vlády Ruské federace č. 725 z 31.8.2011 [online]. Moskva: Правительство Российской Федерации, 2011-08-31, [cit. 2012-03-11]. Dostupné online. (rusky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]