Sachalinská oblast

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Sachalinská oblast
Сахали́нская о́бласть
Vlajka
vlajka
Znak
znak
geografie

Map of Russia - Sakhalin Oblast (2008-03).svg

Hlavní město: Južno-Sachalinsk
Rozloha: 87 101 km²
Nejvyšší bod: Lopatina (1609 m n. m.)
Časové pásmo: UTC+11,
UTC+12 (Severokurilský rajón)[1]
obyvatelstvo
Počet obyvatel: 497 973[2]  (X/2010)
Hustota zalidnění: 5,71 ob./km²
Jazyk: ruština, korejština
Národnostní složení: Rusové, Korejci, Ukrajinci, Nivchové, Orokové, Ainu aj.
Náboženství: pravoslaví, animismus
správa regionu
Nadřazený celek: Rusko
Druh celku: oblast
Podřízené celky: 17 rajónů, 1 město
gubernátor Alexandr Vadimovič Chorošavin
mezinárodní identifikace
ISO 3166-2: RU-SAK

Sachalinská oblast (rusky Сахали́нская о́бласть, Sachalinskaja oblasť) je federální subjekt Ruska (oblast) zahrnující Sachalinský ostrov a Kurilské ostrovy.

Administrativní centrum a současně největší město v oblasti je Južno-Sachalinsk se zhruba 180 tisíci obyvateli. Oblast tvoří vnější hranici Ochotského moře a je součástí Dálněvýchodního federálního okruhu.

Některé části Sachalinské oblasti (čtyři nejjižnější ostrovy Kurilských ostrovů) nárokuje Japonsko jako součást svého území.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Sachalinská oblast se skládá z ostrovů ležících v severním Pacifiku. Nejvyšším bodem je sopka Alaid (2 339 m n.m.) na Atlasově ostrově v Kurilském souostroví.

Podnebí je zde chladné, přímořské s výraznými rozdíly mezi severními a jižními částmi (průměrná roční teplota je na severu -1,5 °C, na jihu +5,3 °C).

Oblast leží ve dvou časových zónách, převážná část má čas UTC+11, pouze Severokurilský rajón má UTC+12.[1]

Hospodářství[editovat | editovat zdroj]

Přírodní zdroje[editovat | editovat zdroj]

Oblast má vysoký potenciál přírodních zdrojů. Jde především o energetické zdroje - černé uhlí na Sachalinu, ropa a plyn na pobřeží a v šelfových vodách. Z odhadovaných zásob se těží jen malé množství, přesto se koncem nultých let jednadvacátého století ročně těžilo 3,7 mil. t černého uhlí, 15,4 mil. t ropy a 19 mld. m³ zemního plynu.[3]

Průmysl[editovat | editovat zdroj]

Kromě těžebního průmyslu má význam námořní rybolov (v r. 2010 bylo uloveno 550 tis. t ryb) a dřevozpracující průmysl, jehož finálními výrobky je převážně řezivo. Výroba stavebních hmot má jen místní význam, stejně tak i potravinářský průmysl s výjimkou výroby produktů z agaru, která má vysoký podíl na celoruské výrobě.[3]

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Přestavovaná trať z úzkého rozchodu na široký

Klíčový význam pro oblast má letecká doprava. Jediným mezinárodním letištěm je Chomutovo u Južno-Sachalinska. Létá se odtud do Číny (Charbin), Japonska (Tokio, Sapporo), Korey (Soul). Kromě hlavních vnitrostátních linek (jako Moskva, Chabarovsk, Vladivostok atd.) se zde provozují linky lokálního významu, především na Kurilské ostrovy.[4]

V Sachalinské oblasti je 8 námořních přístavů, z nichž nejvýznamnějším je Cholmsk se dvěma terminály - Sachalinským západním námořním přístavem s ročním obratem 2,5 mil. tun a Cholmským námořním obchodním přístavem s obratem 2 mil. tun. K důležitým přístavům patří dále Poronajsk (hlavní základna rybářských lodí), Korsakov (osobní trajekt do Wakkanai v Japonsku) a na severu Sachalinu Moskaljvo, který zamrzá po sedm měsíců a má roční obrat 15 tis. tun.[5]

Na Sachalinu jsou železniční trati o celkové délce 805 km. Vedou převážně po východním pobřeží a jejími krajními stanicemi jsou Nogilki na severu a Šachta-Sachalinskaja na jihu. Z trati odbočuje několik větví k významným sídlům. Rozchod kolejí, který je z historických důvodů většinou japonský úzký 1 067 mm, je v současnosti (2012) upravován na ruský standard 1 520 mm. Trať je s pevninou propojena železničním trajektem Cholmsk – Vanino.[6] Od padesátých let se plánuje propojení s pevninou. Investiční náklady na most a nezbytnou trať jsou odhadovány no 230 mld. rublů.[7] Celkový objem přepravy po železnici byl v r. 2010 3,5 mil. t a 1,1 mil. osob.[5]

Automobilová doprava má širší význam pouze na Sachalinu, celkový objem přepravy v oblasti byl v r. 2009 3,4 mil. t a 32 mil. osob. Silniční síť není hustá a kromě místní dopravy je využívána především ke svozu dřeva, případně přepravě stavebního materiálu pro těžební průmysl.[5]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Počet obyvatel je dle sčítání lidu z 2010 497 973.[2]

Pokud jde o etnické skupiny, jsou Rusové zdaleka největší skupinou následováni Korejci, Ukrajinci a celou řadou menších národností. Při posledním sčítání v roce 2010 nedeklarovalo svoji národnost 24 035 osob.[8] Kromě národností uvedených v tabulce níže zde žijí i další skupiny s podílem menším než 0,06 %. V oblasti bylo zaznamenáno 127 odlišných etnických skupin, přičemž se 219[8] obyvatel identifikovalo jako etničtí Japonci.

Původními etniky Sachalinské oblasti jsou Nivchů (na Sachalinu) a lidé z národa Ainu, kteří však nedávno přestali mluvit svým původním jazykem. Data pro populaci národa Ainu nejsou dostupná; Ainuové mohou být jednak zahrnuti v kategorii Ostatní, nebo je možné, že se přihlásili k japonské národnosti.

sčítání 1959[9] sčítání 1970[10] sčítání 1979[11] sčítání 1989[12] sčítání 2002[13] sčítání 2010[8]
Rusové 504 665  495 180  540 570  579 887  460 778  409 786 
77,7 % 80,4 % 81,7 % 81,6 % 84,3 % 86,5 %
Korejci 42 337  35 396  34 978  35 191  29 592  24 993 
6,5 % 5,7 % 5,3 % 5,0 % 5,4 % 5,3 %
Ukrajinci 48 073  38 611  40 600  46 216  21 831  12 136 
7,4 % 6,3 % 6,1 % 6,5 % 4,0 % 2,6 %
Tataři 11 679  11 153  11 030  10 699  6 830  4 880 
1,8 % 1,8 % 1,7 % 1,5 % 1,3 % 1,0 %
Bělorusové 13 762  11 424  10 957  11 423  5 455  2 994 
2,1 % 1,9 % 1,7 % 1,6 % 1,0 % 0,6 %
Mordvinci 10 826  7 941  6 710  5 641  2 943 
1,7 % 1,3 % 1,0 % 0,5 % 0,5 %
Nivchové 1 798  2 118  2 053  2 008  2 450  2 290 
0,3 % 0,3 % 0,3 % 0,3 % 0,4 % 0,5 %
Ostatní 16 265  13 829  14 880  19 177  16 816  16 859 
2,5 % 2,2 % 2,2 % 2,7 % 3,1 % 3,5 %

Sídla[editovat | editovat zdroj]

Tabulka níže uvádí největší sídla v Sachalinské oblasti (bez aglomerace) podle sčítání v r. 2010[14] a vzestup nebo pokles v porovnání s předchozím sčítáním.

Sídlo počet obyvatel
Južno-Sachalinsk 181 727
Korsakov 33 518
Cholmsk 30 936
Ocha 23 007
Poronajsk 16 099

Historie[editovat | editovat zdroj]

Původními obyvateli Sachalinské oblasti jsou Nivchové a Orokové, kteří obývají severní oblasti Sachalinu. Kromě nich zde také žili Ainuové kteří obývali jih Sachalinu a Kurilské ostrovy. Ostrov Sachalin byl odedávna v čínské sféře vlivu a Kurily, přinejmenším jejich jižní ostrovy, se dostaly do japonské sféry počátkem 17. století. Za dynastie Ming vyslali Číňané na Sachalin v roce 1616 400 vojáků, ale později posádku zrušili. Díky tomu nic nebránilo Japoncům, a později ani Rusům, aby ostrov osidlovali. Japonské sídlo Ootomari bylo založeno v roce 1679. V sedmnáctém století dorazili do oblasti také první evropští cestovatelé, z nichž nizozemský mořeplavec Martin Gerritsz de Vries proplul podél východního japonského pobřeží až k jižním Kurilám a dále k východnímu pobřeží Sachalinu, aniž by objevil některé důležité průlivy, takže Hokkaidó i Sachalin považovali Evropané za součást kontinentu. Teprve Jean-François de La Pérouse objevil v r. 1787 pro Evropany průliv mezi Hokkaidem a Sachalinem, a přestože neproplul Tatarským průlivem, považoval Sachalin za ostrov. Tímto průlivem proplul jako první japonský mořeplavec Mamija Rinzó v r. 1809, dva roky poté, co Japonci vyhlásili nad Sachalinem svrchovanost (a opakovaně tak učinili v r. 1845).

Od 18. století byli Rusové trvale přítomni na pobřeží Ochotského moře a přes Kamčatku pronikli až na kurilský ostrov Iturup. Sachalin začali intenzivně osidlovat až poté, co v r. 1849 Tatarský průliv objevil i ruský mořeplavec Gennadij Něvelskoj. Ruští osadníci zde velmi rychle založili uhelné doly, zřídili správu, školy, vězení a kostely. Přes trvající čchingské nároky na Sachalin podepsaly Rusko a Japonsko v r. 1855 Šimodskou dohodu, která aniž by určila jasné hranice, deklarovala, že Rusové mohou obývat Sachalin na severu a Japonci na jihu. Na druhé straně hranice v Kurilských ostrovech byla vymezena pevně mezi ostrovy Urup a Iturup. V té době, během Krymské války, proniklo do Ochotského moře britské loďstvo a poplenilo mnoho pobřežních osad. Teprve Pekinskými dohodami se Čína v r. 1860 vzdala nároků na Sachalin.

V Petrohradské smlouvě uzavřené v roce 1875 se Japonsko vzdalo nároků na Sachalin a vyměnilo je s Ruskem za Kurilské ostrovy. Po prohrané Rusko-japonské válce odstoupilo Rusko Portsmouthským mírem (1905) Japonsku část ostrova jižně od 50. rovnoběžky. Sachalinská oblast vznikla v r. 1932 jako jednotka pro správu severního Sachalinu a byla zprvu součástí Dálněvýchodního kraje a po jeho rozdělení v r. 1938 součástí Chabarovského kraje. V samém závěru druhé světové války vypukla sovětsko-japonská válka, během níž v druhé polovině srpna 1945 Rudá armáda obsadila jižní část Sachalinu a Kurilské ostrovy a jejímž výsledkem bylo mimo jiné zabrání těchto území Sovětským svazem. Na obsazených územích byla v r. 1946 zřízena Jihosachalinská oblast a ta byla 2. ledna 1947 sloučena se Sachalinskou oblastí, která byla vyňata ze správy Chabarovského kraje a stala se správní jednotkou RSFSR.

Sanfranciská mírová smlouva, kterou Japonsko v r. 1952 uzavřelo mír s většinou spojenců a ve které se zřeklo svrchovanosti nad jižní části Sachalinu, nebyla Sovětským svazem podepsána. Teprve po smrti Stalina byla v r. 1956 podepsána společná sovětsko-japonská deklarace, která ukončila válečný stav mezi oběma stranami. Navíc se obě strany zavázaly pokračovat v jednáních s cílem uzavřít mír, po čemž měl Sovětský svaz navrátit Japonsku Habomajské ostrovy a ostrov Šikotan. Přestože platnost této deklarace Rusko v r. 2004 potvrdilo, není mezi oběma státy podepsána žádná mírová smlouva a status Kurilských ostrovů zůstává sporný, což je hlavní překážkou v japonsko-ruských vztazích.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Rozhodnutí vlády Ruské federace č. 725 z 31.8.2011 [online]. Moskva: Правительство Российской Федерации, 2011-08-31, [cit. 2012-03-11]. Dostupné online. (rusky) 
  2. a b Городскoe и сeльcкoe населениe пo субъектaм Российской Федерации [online]. Moskva: Федеральная служба государственной статистики, 2011, [cit. 2012-03-18]. (xls) Dostupné online. (rusky) 
  3. a b Průmysl na oficiálních stránkách oblasti [online]. Južno-Sachalinsk: Правительство Сахалинской области, 2011, [cit. 2012-07-23]. Dostupné online. (rusky) 
  4. Расписание [online]. Južno-Sachalinsk: Аэропорт Южно-Сахалинск, 2012-07-23, [cit. 2012-07-23]. Letová tabule Dostupné online. (rusky) 
  5. a b c Doprava na oficiálních stránkách oblasti [online]. Južno-Sachalinsk: Правительство Сахалинской области, 2011, [cit. 2012-07-23]. Dostupné online. (rusky) 
  6. Дальневосточная железная дорога, Сахалинский регион [online]. Moskva: Российские железные дороги, 2012, [cit. 2012-07-22]. Dostupné online. (rusky) 
  7. ЛЕВИТИН, Игорь. Россия намерена создавать транспортный коридор из Японии в Евразию через Сахалин [online]. Мост на Сахалин, 2009-01-29, [cit. 2012-06-03]. Dostupné online. (rusky) 
  8. a b c Национальный состав населения по субъектам Российской Федерации [online]. Moskva: Федеральная служба государственной статистики, 2011, [cit. 2012-05-13]. (xls) Dostupné online. (rusky) 
  9. Демоскоп Weekly, Всесоюзная перепись населения 1959 года [online]. Moskva: Институт демографии Государственного университета - Высшей школы экономики, [cit. 2012-05-31]. Dostupné online. (rusky) 
  10. Демоскоп Weekly, Всесоюзная перепись населения 1970 года [online]. Moskva: Институт демографии Государственного университета - Высшей школы экономики, [cit. 2012-05-31]. Dostupné online. (rusky) 
  11. Демоскоп Weekly, Всесоюзная перепись населения 1979 года [online]. Moskva: Институт демографии Государственного университета - Высшей школы экономики, [cit. 2012-05-31]. Dostupné online. (rusky) 
  12. Демоскоп Weekly, Всесоюзная перепись населения 1989 года [online]. Moskva: Институт демографии Государственного университета - Высшей школы экономики, [cit. 2012-05-31]. Dostupné online. (rusky) 
  13. Демоскоп Weekly, Всероссийская перепись населения 2002 года [online]. Moskva: Институт демографии Государственного университета - Высшей школы экономики, [cit. 2012-05-31]. Dostupné online. (rusky) 
  14. Численность населения районов и городских населённых пунктов субъектов Российской Федерации [online]. Moskva: Федеральная служба государственной статистики, 2011, [cit. 2012-05-14]. (xls) Dostupné online. (rusky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

(rusky) Oficiální web oblasti