Chantymansijský autonomní okruh – Jugra

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Chantymansijský autonomní okruh – Jugra
Ха́нты-Манси́йский автоно́мный о́круг — Югра́
Chantymansijský autonomní okruh – Jugra – znak
znak
Geografie
Hlavní městoChanty-Mansijsk
Souřadnice
Rozloha534 500 km²
Časové pásmoUTC+5[1]
Geodata (OSM)OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel1 687 654 (2021)
Hustota zalidnění3,2 obyv./km²
Jazykruština, chantyjština, mansijština, něnečtina
Národnostní složeníRusové 68,1 %, Tataři 7,6 %, Ukrajinci 6,4 %
Náboženstvípravoslaví, islám
Správa regionu
StátRuskoRusko Rusko
Nadřazený celekRusko
Druh celkuautonomní okruh
Podřízené celkyrajóny
Vznik1930
GubernátorNatalja Komarovová
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-2RU-KHM
Označení vozidel86 a 186
Oficiální webwww.admhmao.ru
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chantymansijský autonomní okruh – Jugra (rusky Ха́нты-Манси́йский автоно́мный о́круг — Югра́) je administrativní částí Ruska (autonomní okruh) a součást Ťumeňské oblasti. Je začleněn do Uralského federálního okruhu. Rozprostírá se v západní Sibiři.

Původní obyvatelé oblasti, Mansijci a Chantové, hovoří jazyky podobnými maďarštině. Mansijština a chantyjština patří do skupiny obsko-ugrických jazyků. Tato oblast, dříve nazývaná Jugra, je považována za původní pravlast Maďarů.[2][3]

Historie[editovat | editovat zdroj]

  • 1096 – Jugra byla poprvé zmíněna v ruských kronikách
  • 1708 – založení Sibiřské provincie carem Petrem Velikým
  • 1775Kateřina Veliká založila provincii Tobolsk
  • 1918 – Provincie Tobolsk byla přejmenována na Ťumenskou a hlavním městem se stalo město Ťumeň
  • 1923 – Provincie, újezdy, volosti byly zrušeny. Byly založeny nové správní jednotky - Uralský kraj, Tobolský okruh a rajóny – Berjozovský, Surgutský, Samarovský, Kondinský
  • 10. prosince 1930 - založení Osťako-Vogulského národnostního okruhu (rusky Остяко-Вогульский национальный округ)
  • květen 1931 – začátek výstavby nového správního centra - Osťako-Vogulsku
  • 1934 – Osťako-Vogulský národnostní okruh byl připojen k Omskému kraji
  • 23. října 1940 – došlo k přejmenování Osťako-Vogulsku na Chanty-Mansijsk a okruhu na Chantymansijský národnostní okruh
  • 1944 - Chantymansijský národnostní okruh byl připojen k nově založenému Ťumeňskému kraji
  • 1977 - byl změněn status národnostního okruhu na autonomní okruh
  • 1993 - Chantymansijský národnostní okruh se stal v souladu s Ústavou Ruské federace jejím rovnoprávným subjektem
  • 2003 - k oficiálnímu názvu okruhu bylo přidáno slovo „Jugra“

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Chantymansijský autonomní okruh zabírá střední část Západosibiřské roviny. Převážnou část jeho území zabírá bažinatá tajga. Okruhem od jihu na sever protékají dvě největší ruské řeky - Ob a jeho přítok Irtyš. Většina řek zamrzá na dobu až 6 měsíců v roce. To je dáno také tím, že území je chráněno ze západní strany Uralem, ale ze severní strany je otevřený terén pro proudění arktických studených větrů.[zdroj?]

Okruh sousedí s Krasnojarským krajem, Jamalo-něneckým autonomním okruhem, republikou Komi, Sverdlovskou a Tomskou oblastí.

Hospodářství[editovat | editovat zdroj]

Oblast je velmi bohatá na ropu a je zde těžena většina ruské produkce. To dává oblasti velkou ekonomickou důležitost. V roce 2007 se zde vytěžilo 278 milionů tun ropy a 28 milionů tun zemního plynu.[4] Kvůli tomu je ekosystém oblasti již několik desetiletí nesmírně zatížen, což jde hlavně na vrub původnímu obyvatelstvu, Chantům a Mansijcům, kteří se dosud živí převážně rybolovem.[5]

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Primárním způsobem dopravy zboží v Chantymansijském autonomním okruhu jsou vodní a železniční dopravní cesty, 29% je přepravováno po silnicích a 2% letecky. Celková délka železničních tratí je 1106 km, silniční síť měří více než 18000 km.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Chantymansijský autonomní okruh má rozlohu 523 100 km², nicméně celá oblast je velmi řídce osídlena a podle sčítání lidu r. 2022 zde žilo 1 702 240 lidí. Administrativním centrem je Chanty-Mansijsk s 103 117 obyvateli, který ale není největším městem regionu. Největšími městy jsou Surgut (395 900), Nižněvartovsk (278 725) a Něftějugansk (128 159). Původní obyvatelstvo (Chantové, Mansijci, Něnci) tvořilo /včetně Komijců/ v roce 2010 dohromady pouze 2,4 % populace. Těžba ropy přilákala množství imigrantů z celého bývalého Sovětského svazu. Podle posledního sčítání lidu žije na území AO více než 25 národností početnějších než 2000 osob. Historický vývoj složení obyvatelstva je uveden níže:

census 1939 census 1959 census 1970 census 1979 census 1989 census 2002 census 2010[6]
Chantové 12 238 (13,1 %) 11 435 (9,2 %) 12 222 (4,5 %) 11 219 (2,0 %) 11 892 (0,9 %) 17 128 (1,2 %) 19 068 (1,3 %)
Mansijci 5 768 (6,2 %) 5 644 (4,6 %) 6 684 (2,5 %) 6 156 (1,1 %) 6 562 (0,5 %) 9 894 (0,7 %) 10 977 (0,8 %)
Něnci 852 (0,9 %) 815 (0,7 %) 940 (0,3 %) 1 003 (0,2 %) 1 144 (0,1 %) 1 290 (0,1 %) 1 438 (0,1 %)
Komiové 2 436 (2,6 %) 2 803 (2,3 %) 3 150 (1,2 %) 3 105 (0,5 %) 3 000 (0,2 %) 3 081 (0,2 %) 2 364 (0,2 %)
Rusové 67 616 (72,5 %) 89 813 (72,5 %) 208 500 (76,9 %) 423 792 (74,3 %) 850 297 (66,3 %) 946 590 (66,1 %) 973 978 (68,1 %)
Ukrajinci 1 111 (1,2 %) 4 363 (3,5 %) 9 986 (3,7 %) 45 484 (8,0 %) 148 317 (11,6 %) 123 238 (8,6 %) 91 323 (6,4 %)
Tataři 2 227 (2,4 %) 2 938 (2,4 %) 14 046 (5,2 %) 36 898 (6,5 %) 97 689 (7,6 %) 107 637 (7,5 %) 108 899 (7,6 %)
Ostatní 1 026 (1,1 %) 6 115 (4,9 %) 15 629 (5,8 %) 43 106 (7,6 %) 163 495 (12,7 %) 223 959 (15,6 %) 324 196

Pohyb obyvatelstva (2005):[7]

  • Narození: 19 958 (porodnost 13,5)
  • Zemřelí: 10 415 (úmrtnost 7,1)

Pohyb obyvatelstva 2007:[zdroj?]

Porodnost: 14,61 na 1000 obyv.

Úmrtnost: 7,01 na 1000 obyv.

Přírůstek stěhováním: +3,4 na 1000 obyv.

Míra přirozeného přírůstku: +0,76%/rok

Míra celkového přírůstku: +1,10%/rok

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Khanty-Mansi Autonomous Okrug na anglické Wikipedii a Ханты-Мансийский автономный округ na ruské Wikipedii.

  1. Ruský federální zákon 248-ФЗ Moskva: Правительство Российской Федерации, 2014-07-21 [cit. 2014-11-05]. (rusky) 
  2. PRAŽÁK, Richard; KOVÁŘ, Michal. Josef Dobrovský: Hungarista a ugrofinista. [s.l.]: Masarykova univerzita 126 s. Dostupné online. ISBN 978-80-210-9267-9. Google-Books-ID: akjmDwAAQBAJ. 
  3. Bohatství a sport v pravlasti Maďarů [online]. 2015-03-19 [cit. 2022-02-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Produkce ropy a plynu v Chantymansijském AO. www.admhmao.ru [online]. [cit. 2008-06-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-06-01. 
  5. TAAGEPERA, Rein. The Finno-Ugric Republics and the Russian State. [s.l.]: Routledge, 1999. ISBN 978-0415919777. 
  6. Нациoнальный сoстaв населения пo субъектам Российской Федерации [online]. Moskva: Федеральная служба государственной статистики, 2011 [cit. 2012-03-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-05-30. (rusky) 
  7. Sčítání lidu v Ruské federaci 2002 (anglicky). www.perepis2002.ru [online]. [cit. 2008-06-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-02-17. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]