Rybářský poloostrov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Rybářský poloostrov vpravo nahoře

Rybářský poloostrov (rusky: Полуостров Рыбачий, norsky: Fiskerhalvøya, finsky: Kalastajasaarento, severosámsky: Giehkirnjárga) je nejsevernější kontinentální část Ruské federace v rámci Evropy. Administrativně náleží k rajónu Pečenga (Petsamo) Murmanské oblasti.

Rybářský poloostrov

Historie[editovat | editovat zdroj]

Hranice v oblasti okolo Rybářského poloostrova byly přesně vymezeny poměrně pozdě. Došlo k tomu v roce 1826, kdy poloostrov (osídlený hlavně Laponci a Nory) připadla Rusku. V roce 1920 byl podle mírové smlouvy z Tartu rozdělen mezi bolševické Rusko a nově osamostatněné Finsko, které získalo jeho západní část.

Vydání finské části poloostrova požadoval Sovětský svaz při jednání s Finskem v roce 1939, přičemž požadavek odůvodňoval nutností lepšího zabezpečení obrany blízkého přístavu Murmansk. Po odmítnutí sovětských požadavků, sovětském přepadení Finska a zimní válce Sovětský svaz Rybářský poloostrov celý zabral.

Během druhé světové války se zde vykrystalizovala poměrně statická fronta mezi německou 20. horskou armádou a ruskými jednotkami bránícími Murmansk.

Po konci druhé světové války a vzniku NATO byla oblast rozsáhle militarizována (významný strategický bod poblíž Norsko-ruské hranice, tj. tehdy též hranice mezi NATO a Varšavskou smlouvou), po rozpadu Varšavské smlouvy a SSSR byla většina vojenských zařízení přemístěna, velká část poloostrova je však pro civilisty stále nepřístupná (stav k roku 2005).