Moskevský Kreml

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(Přesměrováno z Kreml)
Skočit na: Navigace, Hledání
Moskevský Kreml a Rudé náměstí, Moskva
Světové dědictví
Panorama of Moscow Kremlin.jpg
Smluvní stát Rusko Rusko
Souřadnice:
Typ kulturní dědictví
Kritérium i, ii, iv, vi
Odkaz 545 (anglicky)
Oblast Evropa
Zařazení do seznamu
Zařazení 1990 (14. zasedání)

Moskevský Kreml představuje nejstarší část Moskvy, v současnosti jde o hlavní politické, kulturní a duchovní centrum města, které je oficiálním sídlem prezidenta Ruské federace.

U moskevského Kremlu jsou velmi výrazné vnější zdi postavené z neomítaných červených pálených cihel, které jsou vysoké 5 až 19 metrů, dlouhé 2235 metrů, jejích tloušťka dosahuje 3,5 až 6,5 metru, a posílené dvaceti věžemi, nejvyšší - Trojická - měří 79 metrů. Půdorys - nepravidelný trojúhelník, jehož plocha má 277000 m2 cca 27 hektarů. Jeden z největších hradních komplexů na světě. Uvnitř se nacházejí nejvýznamnější ruské kostely, například Uspenskij sobor (Nanebevzetí Panny Marie) z 15. století, Blagověščenskij sobor (Zvěstování Panny Marie) a Archangelskij sobor (Archanděla Michaela) s hrobkami ruských panovníků. Kromě těchto kostelů se v Kremlu nacházejí rovněž významné paláce, například Velký kremelský palác, dokončený roku 1849 a Těremský palác se soukromými komnatami carů. V několika palácích jsou vystaveny umělecké a historické poklady Ruské říše, shromážděné v průběhu celých staletí. Moskevský Kreml je největší evropská obývaná pevnost.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Borovický vrch, místo kde je dnešní Kreml postaven, byl obýván Slovany již od druhého tisíciletí př. n. I. V 11. století místa, kde se řeka Neglinnaja vlévá do řeky Moskvy obýval kmen Krivičů (Кривичи), který zbudoval tam první malé opevnění. Podle Ipatjevské kroniky první písemní zmínka o Moskvě je datována rokem 1147. Od této doby se dá mluvit o vzniku Moskvy jako takové. První hradební zeď byla postavena v roce 1156, její délka činila 850 metru, opevněna plocha uvnitř pak kolem 3000 m3. Toto rozsáhlé rozšíření, v té době ještě „Moskevského hradu“, provedl kníže Jurij Dolgorukij. V roce 1238 hrad byl zničen při nájezdu Mongolů. Od roku 1264 hrad začal sloužit jako sídlo moskevských knížat.

Takové hrady a tvrze odpradávna v Rusku se jmenovaly detinec. Slovo kreml se začalo používat až od 14. století. První písemné doklady, ve kterých se moskevský hrad jmenuje kreml pocházejí z roku 1331.

Sídlo ruských panovníků[editovat | editovat zdroj]

Chrám Nanebevzetí v dnešní podobě

První zmínky o kamenných stavbách v Kremlu pochází z první poloviny 14. století, poté co metropolita Alexej roku 1360 přesunul svoje sídlo z Kyjeva do Moskvy. V tomto období, z příkazu Ivana Kality, začala vznikat v Kremlu řada chrámů, jako hlavní, ve kterém byli později korunováni ruští carové, byl postaven chrám Nanebevzetí panny Marie (Uspenskij sobor, Успенский собор) založený v roce 1327 a výrazně přestavený a rekonstruovaný v 15. století. Většina z těchto chrámů byla postavena v rusko-byzantském architektonickém slohu (s jednou centrální a několika po obvodu rozmístěnými zlatými kopulemi) z vápence.

Z vápence byla také postavena masivní kamenná obvodová zeď, která nahradila původní dřevěnou za vlády Dmitrije Donského v letech 1366-1368. Tato zeď měla chránit Kreml před nájezdy Tatarů, především chána Toktamyshe. Po smrti Dmitrije jeho poručník, metropolita Alexis založil klášter Zjevení (archanděla Michaela, Чудов монастырь); na konci 14. století se Dmitriovu synovi Vasiliji podařilo dojednat mír s Tatary a mohl tedy pokračovat ve výstavbě chrámů, příkladem budiž chrám Zvěstování panny Marie (Blagověščenskij sobor, Благовещенский собор) z roku 1405, na jehož výzdobě se podíleli Theofanés Řek, Andrej Rublev nebo Prokor.

Velké přestavby od 15. století[editovat | editovat zdroj]

Frolovská neboli Spasská (Vykupitelova) věž

Ivan III. si v roce 1475, po sjednocení Ruska, uvědomil, že jeho sídlo, Kreml, není hodné panovníka jeho významu v podobě, v jaké se nacházel. V této době byly vápencové obvodové zdi v havarijním stavu a i další budovy bylo třeba opravit. Ruští stavitelé, které Ivan III. pozval, nejprve dokázali vyspravit zdi, ale již si nedokázali poradit s projektem takového rozměru, jakým byla celková přestavba zdí nebo oprava chrámu Nanebevzetí; jejich pokusy skončily pouze zřícením některých chrámových zdí. Když Ivan III. zjistil, že nemá dostatečně kvalifikované projektanty v Rusku, poslal pro architekty do Itálie.

Plán Kremlu okolo roku 1601

V roce 1475 přijel první italský architekt Aristotele Fioravanti, kterého získal Ivan III. za podpory metropolity Filipa na rekonstrukci chrámu Nanebevzetí. Na přání Ivana III. byl vzorem této stavby chrám Nanebevzetí ve Vladimiru. Chrám je postaven v rusko-byzantském stylu, podle umístění velké centrální zlaté kupole a čtyř menších umístěných v rozích, ale Fioravanti zanesl do stavebního postupu mnoho inovativních prvků. Vložil do základů mohutné dubové kůly, používá železné klenební spojníky a pro stavbu kopule používá cihly namísto kamene.

Diamantový palác s rustikou v podobě diamantového výbrusu

Mezi lety 1485-1516 probíhala generální přestavba pevnostních zdí italskými pevnostními specialisty. Pracoval zde například Pietro Antonio Solari, který se proslavil rekonstrukcí hlavní vstupní Frolovské (později Vykupitelovy) věže v roce 1491, na základech původní postavené Vasilijem Jermolinem, a dalších věží. Tato přestavba probíhala v duchu v Itálii již zastaralého pevnostního stavitelství quattrocenta, při které byl vápenec nahrazen neomítanými pálenými cihlami a zdi dostaly výrazná cimbuří v podobě vlaštovčích ocasů. Věže byly přidány až v 17. století. Tyto nové zdi se dochovaly dodnes; jejich délka je 2235 m, výška kolísá mezi 8 a 19 m a šířka je v rozmezí 3 až 6 m.

Novou stavbou, kterou Kreml doplnili italští architekti, byla Granovitaja palata (Грановитая палата), jejíž název pochází z názvu zvláštních řezaných (tzv. diamantový rust) z kamene obkladů východní fasády. Budovu začal stavět v roce 1487 Marco Frjazin a stavbu dokončil Solari.

Na konci tzv. „italského období“ od roku 1505 do roku 1508 se v Kremlu stavěly dvě významné budovy: Archandělský chrám (Архангельский собор), který byl postaven Alevizem Novijem na základech původního chrámu z roku 1333, a zvonice Ivana Velikého. Zvonice byla dvoustupňová a vysoká 60 m, za panování Borise Godunova jí byla přistavěna ještě 21 m vysoká třetí část. Zvonice byla tak důmyslně zkonstruována, že přetrvala mnohé požáry a dokonce za války s Napoleonem i francouzskou nálož, která srovnala okolní stavby se zemí.

Po dokončení těchto staveb vyšel carský dekret, který nařizoval, že žádná další budova nesmí stát v blízkosti pevnosti. To způsobilo, že je Kreml oddělený od dnešního historického moskevského centra tzv. Kitaj-gorodu. V letech 1555-1560 po dobytí Kazaňského chanátu nechal car Ivan IV. na toto prázdné místo (dnešní Rudé náměstí) postavit architektem Postnikem Jakovlevem chrám Vasila Blaženého.

V roce 1682 prožil car Petr Veliký ještě jako dítě v Kremlu velice traumatické okamžiky, když jen o vlásek unikl živ z moskevské rebelie (Strelecká vzpoura), z toho důvodu Moskvu neměl rad a později v roce 1712 přemístil sídelní město z Moskvy do nově postaveného honosného Sankt-Peterburgu Petrohradu a Kreml upadl v zapomnění až do 18. století. Ještě před přesunutím carského sídla z Kremlu do Petrodvorce proběhla poměrně rozsáhlá dostavba ozdobných věžiček nad stávající věže obvodových zdí.

Přestavby od 18. století[editovat | editovat zdroj]

V 18. stol znovuobjevila moskevský Kreml, do té doby používaný jen pro korunovace carů, Kateřina Veliká a znovu sem přemístila jeho zašlé moci. Nezůstalo jenom u přemístění, ale Kateřina sebou přivezla poměrně odvážné plány na přestavbu Kremlu. Tyto plány se týkaly přestavby zdí v klasicistním slohu, které ale, jak se shoduje mnoho odborníků naštěstí,[1] z velké části nebyly nikdy provedeny. Nicméně velký projekt spojený s reformou z roku 1763, která ustanovila Moskvu jako centrum soudu, proveden byl.

Kateřina pověřila talentovaného klasicistního architekta Matveje Kazakova provedením budovy Senátu. Tato budova leží v do té doby nevyužité severovýchodní části Kremlu. Tato čtyřpatrová budova tvoří souměrný trojúhelník s dvěma vnitřními křídly a třemi nádvořími. Do východního vrcholu tohoto trojúhelníku Kazakov umístil výraznou rotundu, která sloužila pro shromažďování Senátu. Po dostavbě byla hradební věžička před Senátem z bezejmenné přejmenována na „Senátní“. Budova za dob komunismu sloužila jako sídlo Nejvyšší Rada SSSR.

Pohled na Velký Kremelský palác

V 19. století z příkazu císaře Mikuláše I. proběhla další výrazná přestavba budovy, která byla poškozena za francouzské okupace na začátku století, Velkého kremelského paláce (Большой Кремлёвский дворец). Tuto přestavbu řídil architekt Konstantin Ton a na návrhu vnitřní výzdoby se podílel dvorní architekt Friedrich Richter. Tato přestavba vytvořila skutečnou dominantu Kremlu při pohledu přes řeku Moskvu. Během těchto prací také došlo k propojení Velkého paláce s palácem Těremským (Теремной дворец), Diamantovým palácem a s chrámem Zvěstování.

Poté opět Kreml začal ztrácet na významu až do doby nástupu komunismu na začátku 20. století.

Komunismus v Kremlu[editovat | editovat zdroj]

Plán Kremlu z roku 1917, před komunistickými přestavbami

Po Velké říjnové revoluci přesunul 12. října roku 1918 Vladimir Iljič Lenin veškerou moc po mnoha letech zpět do Kremlu. Lenin si rezervoval v Kremlu místnost pro sebe a určil za sídlo Sovětu bývalou budovu Senátu. V této době proběhlo několik kritických oprav dlouho nepoužívaných budov v Kremlu. Po tomto slibném začátku se ale začaly projevovat názory komunismu na tradiční ruskou víru a architektonické postupy jako pro Kreml neblahé.

Na příkaz Josifa Stalina došlo k rozsáhlému bourání po staletí stavěných chrámů po celém Rusku, naštěstí Kremlu se toto řádění zčásti vyhnulo, i když ani některé chrámy v Kremlu nebyly ušetřeny. Krom zbourání konventu Nanebevstoupení, klášteru Zjevení, starého Spasitelova chrámu a malého Nikolského paláce také Stalin odstranil ze svých soukromých komnat všechny carské symboly a uzavřel Kreml veřejnosti.

Ve třicátých letech byly původní zlaté orlice umístěné na kremelských věžích zčásti nahrazeny svítícími rudými kolem 3 metrů vysokými hvězdami. Místo po zbouraných budovách nahradila vojenská akademie a Sjezdový palác postavený v letech 1959-1961 architektem Michailem Posochinem. Tato stavba je postavena z mramoru a skla, je konstrukčně velice jednoduchá a nepůsobí rušivým dojmem, což je jedno z mála pozitiv této budovy. Ze strany Rudého náměstí u kremelské zdí bylo postaveno architektem Ščusevovym Leninovo mauzoleum a u kremelské zdi se začali pohřbívat komunističtí činitelé a jiné významné osoby.

V roce 1955 byl Kreml znovu veřejnosti otevřen a v roce 1961 se z něho stalo kromě sídla vlády muzeum. Později v roce 1990 byl jako první ruský komplex zapsán na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. BRUMFIELD, William Craft. Kreml. In PARKIN, Neil. Sedmdesát divů světové architektury a stavitelství. [s. l.] : Slovart, 2003. ISBN 80-7209-462-9. S. 96.

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • BRUMFIELD, William Craft. Kreml. In PARKIN, Neil. Sedmdesát divů světové architektury a stavitelství. [s. l.] : Slovart, 2003. ISBN 80-7209-462-9.
  • GONČAROVÁ, A. A.; GORDĚJEV, N. V.. Московский Кремль. Moskva : [s.n.], 1958. (rusky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]