Vladimir Aksjonov
| Vladimir Viktorovič Aksjonov | |
|---|---|
.jpg) | |
| kosmonaut | |
| Státní příslušnost | Sovětský svaz |
| Datum narození | 1. února 1935 |
| Místo narození | Giblicy, SSSR |
| Datum úmrtí | 9. dubna 2024 (ve věku 89 let) |
| Místo úmrtí | Moskva |
| Předchozí zaměstnání | pilot, konstruktér |
| Čas ve vesmíru | 11d 20h 11m |
| Kosmonaut od | 3. března 1973 |
| Mise | Sojuz 22, Sojuz T-2 |
| Kosmonaut do | 17. října 1988 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vladimir Viktorovič Aksjonov (rusky Аксёнов, Владимир Викторович; 1. února 1935 Giblicy – 9. dubna 2024)[1] byl sovětský kosmonaut ruské národnosti.
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se 1. února 1935 v obci Giblicy[2] v Rjazaňské oblasti SSSR. Otec zahynul ve druhé světové válce, matka mu zemřela v jeho 14 letech a tak vyrůstal u babičky a dědečka. Oba byli místní učitelé. Vzdělání získal nejprve na průmyslové škole v Mirišči u Moskvy, kam nastoupil rovnou do druhého ročníku. Roku 1953 přešel z podnětu Komsomolu na pilotní přípravku a 1955 do čugujevského leteckého učiliště. V roce 1957 začal pracovat v konstrukční kanceláři akademika Koroljova a místo létání se stal starším inženýrem konstruktérem na kosmodromu.[3] Později byl přemístěn do výzkumné letecké laboratoře a odtud se přihlásil do oddílu připravujících se kosmonautů.[4] V roce 1973 začal ve středisku svůj výcvik. V aktivní službě působil od 3. března 1973 do 17. října 1988.
Lety do vesmíru[editovat | editovat zdroj]
Roku 1976 se zúčastnil jako palubní inženýr pod velitelem Bykovským týdenního letu kosmické lodě Sojuz 22 se startem z kosmodromu Bajkonur. Zabývali se hlavně fotografováním novým typem fotoaparatury z NDR. Přistáli na území SSSR.
V roce 1980 byl inženýr Aksjonov členem první posádky zdokonalené kosmické lodi Sojuz T-2. Jejím velitelem byl Jurij Malyšev. Startovali z Bajkonuru. Společně se připojili k orbitální stanici Saljut 6, po třech dnech se odpojili a přistáli na Zemi, asi 200 km JV od Džezkazganu na území Kazachstánu. Let trval 95 hodin.[5]
Po letech[editovat | editovat zdroj]
Po obou letech se vrátil ke své profesi do konstrukční kanceláře. Byl ženatý, s manželkou Marinou měl dva syny, Valerije a Sergeje. Je dvojnásobným nositelem vyznamenání Hrdina Sovětského svazu.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Биография космонавта, дважды Героя Советского Союза Владимира Аксенова. TASS [online]. 2024-04-09 [cit. 2024-04-09]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. Kapitola Kosmonauti-specialisté SSSR, s. 355.
- ↑ CODR, Milan. O kosmických dnech a nocích. Praha: Práce, 1987. Kapitola Nový typ dopravní lodi, s. 133.
- ↑ CODR, Milan. Sto hvězdných kapitánů. Praha: Práce, 1982. Kapitola Vladimír Viktorovič Aksjonov, s. 36.
- ↑ Codr (1982), str. 37
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vladimir Aksjonov na Wikimedia Commons 
Osoba Vladimir Viktorovič Aksjonov ve Wikicitátech- Stránka na webu Kosmo
- Sovětští kosmonauti
- Ruští kosmonauti
- Nositelé Řádu Karla Marxe
- Nositelé Medaile Za zásluhy při objevování vesmíru
- Členové KSSS
- Zasloužilí mistři sportu SSSR
- Nositelé Pamětní medaile 850. výročí Moskvy
- Narození v roce 1935
- Narození 1. února
- Hrdinové Sovětského svazu
- Nositelé Leninova řádu
- Úmrtí v roce 2024
- Úmrtí 9. dubna
- Úmrtí v Moskvě
- Sovětští letečtí konstruktéři