Valentina Těreškovová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Valentina Vladimirovna Těreškovová
Valentina Těreškovová

Těreškovová v roce 1969

Kosmonautka SSSR
St. příslušnost SSSR
Datum narození 6. březen 1937 (77 let)
Maslennikovo, Jaroslavská oblast, RSFSR, SSSR
Předchozí
zaměstnání
funkcionář Komsomolu
Hodnost Generálmajor letectva
Čas ve vesmíru 2 dny 22 h 50 m
Kosmonaut od 12. března 1962
Mise Vostok 6
Znaky
misí
Vostok5-6patch.png
Kosmonaut do 30. dubna 1997

Valentina Vladimirovna Těreškovová (rusky: Валентина Владимировна Терешкова) (* 6. března 1937, Maslennikovo[1] v Jaroslavské oblasti v Sovětském svazu) byla první ženou ve vesmíru, kam vyletěla v roce 1963.

Je po ní pojmenován kráter Těreškovová na odvrácené straně Měsíce.[2]

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Rodinné zázemí a studium[editovat | editovat zdroj]

Valentina Těreškovová se narodila v západním Rusku jako druhé ze tří dětí. Její otec byl traktorista, zemřel v rusko-finské válce v roce 1940, její matka pracovala v textilním podniku. Valentina začala chodit do školy v roce 1945 ve věku devíti let. Po skončení základní školní docházky v roce 1953 okamžitě nastoupila do práce, a to také do textilního podniku jako její matka. Současně při práci Valentina nadále studovala a to alespoň prostřednictvím korespondenčních kurzů. V roce 1960 dokončila studia na střední průmyslové škole textilní, ale profesi brzy opustila a byla oficiálně uvolněnou tajemnicí závodní organizace Komsomolu.

Valentina se již od útlého věku zajímala o parašutismus a létání. Oba sny si v dospělosti splnila, jelikož se stala parašutistkou-amatérkou a studovala pilotáž. Tyto dva faktory se pak staly rozhodujícími při její kvalifikaci na kosmonautku v roce 1962. V konečném výběru se o místo první ženy „utkala“ se dvěma dalšími uchazečkami Valentinou Ponomarjovovou a Irinou Solovjovovou, nad které ji nakonec favorizoval její dělnický původ; o její nominaci definitivně rozhodnul Nikita Sergejevič Chruščov. I když i ostatní kandidátky prodělaly kosmonautický výcvik, ani jedna z nich do kosmu nikdy neletěla. Formální rozhodnutí o jménech pilotů na lodích Vostok vyslovila příslušná státní komise 4. června 1963 12 dní před startem.[3]

Let do vesmíru[editovat | editovat zdroj]

Dne 16. června 1963 se k obloze vznesl Vostok 6 řízený Valentinou Těreškovovou. Start byl odložen kvůli technickým potížím i zvýšené sluneční aktivitě. Její let trval tři dny, Těreškovová se díky němu stala desátým člověkem a první ženou ve vesmíru. Vostok 6 startoval z kosmodromu Bajkonur v Kazachstánu, který byl tehdy součástí Sovětského svazu. Během letu obletěla Valentina 48krát naši planetu. Přesná doba jejího letu je 70 hodin a 50 minut. Z paluby Vostoku, ze kterého se hlásila volacím znakem чайка (čajka, česky racek), vysílala živý rozhovor, který byl šířen rozhlasem po celém Sovětském svazu. Společně s Vostokem 6 se ve vesmíru nacházel i Vostok 5, kolem kterého Valentina proletěla ve vzdálenosti pouhých pěti kilometrů během jednoho ze svých oběhů okolo planety.

Let neprobíhal bez problémů, řídicí středisko odhalilo chybu v přípravě a muselo přeprogramovat motory, aby nedošlo k vážné nehodě při přistávacím manévru. Těreškovovou trápila kosmická nemoc[4] a únava, na kterou si z kosmické lodi opakovaně stěžovala. Na palubě prý usínala i v době, kdy měla plnit pracovní úkoly. Několikrát se rozplakala, zvracela, opakovaně žádala o předčasné ukončení letu. Měla velký strach.[3] Dnes pracovníci Institutu historie a techniky Ruské akademie věd spekulují o tom, že mohlo jít i o projevy nervového zhroucení.[zdroj?]

Přistání proběhlo 19. června 1963. Podobně jako Jurij Gagarin se i Valentina katapultovala, při přistání se udeřila do hlavy. Přestože mezi štábem panovaly o vystoupení Těreškovové rozpaky, pro celosvětovou veřejnost – a po politické stránce – byla její mise úspěchem.

Po návratu z vesmíru[editovat | editovat zdroj]

Z prava: Nikita Chruščov, Valentina Těreškovová, Pavel Popovič a Jurij Gagarin v Leninově mauzoleuu, 1963

Po návratu byla Valentina prohlášena za Hrdinku Sovětského svazu, povýšena do hodnosti kapitána a byla jmenována do vysoké stranické funkce, což byla jedna z věcí, která jí zamezila znovu letět do vesmíru. Souvisela s tím i neochota stranických a státních funkcionářů riskovat její život při letu z důvodu propagandy. Sama Těreškovová se pokusila 15 let po návratu na zem o návrat do výcvikového střediska, ale neprošla zdravotními testy (další ruská kosmonautka vyletěla do vesmíru až o další čtyři roky později). V letech 19661989 byla poslankyní Nejvyššího sovětu SSSR. Od roku 1968 do roku 1987 vedla Výbor sovětských žen a od roku 1989 byla místopředsedkyní Mezinárodní demokratické federace žen.

V letech 19641969 vystudovala Vojenskou leteckou inženýrskou akademii N. J. Žukovského a získala titul inženýr letec-kosmonaut. V armádě byla až do penzionování v roce 1997, kdy už měla dva roky hodnost generálmajora letectva.

Valentina se později stala oficiální mluvčí Sovětského svazu a za tuto službu byla odměněna Zlatou medailí za mír, kterou obdržela od Organizace spojených národů. V závěru 80. let v období perestrojky ale bylo její společenské postavení omezeno osobní averzí manželky nejvyššího sovětského činitele Michaila Gorbačova Raisy. Od 90. let působí ve vedoucích funkcích ruských organizací pro spolupráci s jinými národy, od roku 1994 je předsedkyní vládního Ruského střediska mezinárodní vědecké a kulturní spolupráce RCMNKS (tzv. Roszaruběžčentr).

V roce 2000 jí byl v Londýně udělen titul „Žena století“.

Už v srpnu 1963 obdržela Těreškovová také zlatou medaili Hrdinky socialistické práce ČSSR, Bratislava ji jmenovala čestnou občankou města. Roku 1975 zavítala Těreškovová mimo jiné na návštěvu do Písku, kde si prohlédla textilní závod Jitex.

Soukromý život[editovat | editovat zdroj]

Těreškovová na návštěvě Finska v roce 2002

V roce 1963, brzy po návratu ze své kosmické mise, se přímo v Kremlu za Chruščovovy přítomnosti Valentina provdala za sovětského kosmonauta Andriana Nikolajeva a o rok později se jim narodila dcera Jelena, která tak byla prvním dítětem, které mělo oba rodiče v kosmu (Jelena se stala lékařkou). Valentina se s Andrianem v roce 1980 rozvedla a vdala se za vojenského lékaře Julije Šapošnikova, se kterým žila až do jeho smrti v roce 1999.

Politička[editovat | editovat zdroj]

V roce 2013 je generálmajorka Těreškovová aktivní členkou vládní strany Jednotné Rusko, poslankyně Státní dumy a místopředsedkyní jejího zahraničního výboru.[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha : Mladá fronta, 1982. Kapitola Kosmonauti-piloti SSSR, s. 354.  
  2. Crater Tereshkova on Moon Gazetteer of Planetary Nomenclature, IAU, USGS, NASA (anglicky)
  3. a b TOUFAR; PAVEL. Kosmické skandály. Praha : Regia, 1999. ISBN 80-902484-8-9. Kapitola Odmítnutá žena, s. 88.  
  4. Валентина Терешкова: чьей воле покорялась женщина, покорившая космос, 3. odstavec (rusky)
  5. ČTK. První žena ve vesmíru Těreškovová v parlamentu hlasuje i za zpěváka. Novinky.cz [online]. 2013-07-07 [cit. 2013-07-07]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Pacner, Karel: Těreškovová svůj let profňukala. MF Dnes, 17. 3. 2007, s. 4
  • Petrová, Anna: Valentina Těreškovová. MF Dnes, 10. 7. 2004, s. 24

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]