Andrijan Nikolajev

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Andrijan Grigorievič Nikolajev
Andrijan Nikolajev
Kosmonaut SSSR
St. příslušnost SSSR SSSR/Rusko Rusko
Datum narození 5. září 1929
Šoršely, Čuvašská autonomní republika, SSSR
Datum úmrtí 3. července 2004
Čeboksary, Rusko
Předchozí
zaměstnání
pilot
Hodnost Generálmajor
Čas ve vesmíru 21d 15h 20m
Kosmonaut od
Mise Vostok 3, Sojuz 9

Andrijan Grigorievič Nikolajev, rusky Николаев, Андриян Григорьевич, (5. září 1929 Šoršely[1], Čuvašská autonomní republika, SSSR - 3. července 2004 Čeboksary, Rusko), byl sovětský vojenský letec a kosmonaut čuvašské národnosti. V kosmu byl dvakrát.

Život[editovat | editovat zdroj]

Do svých 14 let neopustil rodnou vesničku a pomáhal otci na poli. V roce 1944 dokončil základní sedmiletou školu a nastoupil na lesnickou průmyslovku. Do školy chodil denně 15 km pěšky. Když školu ukončil, byl jmenován mistrem dřevařského střediska, pracoval v lese. V roce 1950 nastoupil vojenskou službu. Brzy byl poslán na vojenské letecké učiliště v podhůří masivu Ťan-šan, ve Frunze. Zde se během výuky v letech 1951-1954 naučil létat i na reaktivních letounech a nastoupil službu jako vojenský letec u pluku.

Od roku 1960 byl ve skupině prvních kandidátú na kosmonauty ve Hvězdném městečku. Roku 1962 se stal nejdříve dvojníkem Germana Titova, pak již pátým kosmonautem světa.

V roce 1963, po svém prvním letu se oženil s kosmonautkou Těreškovovou. Měli spolu dceru Jelenu. Roku 1980 se jejich manželství rozpadlo, Těreškovová se vdala za lékaře Šapošnikova.

V roce 1968 ukončil Vojenskou akademii leteckého inženýrství. Dne 26.ledna 1982 byl vyřazen z týmu kosmonautů. Byl také v Praze při otevření první stanice kosmických spojů v tehdejším Československu.[2]

Lety do vesmíru[editovat | editovat zdroj]

Start Vostoku 3 byl z kosmodromu Bajkonur. V lodi 3 byl sám, vyzkoušel ruční řízení, absolvoval první televizní přenos, obletěl Zemi čtyřiašedesátkrát a protože byl na orbitě i Vostok 4 s Pavlem Popovičem, jednalo se o první skupinový let. V řídícím středisku na Zemi byl Jurij Gagarin. Nikolajev přistál v kabině lodi na padácích na území Kazachstánu.

Dva roky poté byl velitelem kosmické lodě Sojuz 9, tehdy se jednalo o nejdelší, tedy rekordní let. Partnerem v lodi mu byl Vitalij Sevasťjanov a společně absolvovali mnoho experimentů. Start i přistání byly stejné, jako u prvního letu.

Závěr života[editovat | editovat zdroj]

V roce 1996 se stal poslancem v ruském parlamentu. V té době byl generálmajorem. Zemřel na srdeční infarkt, když se ve věku 75 let účastnil jako hlavní rozhodčí Celoruských sportovních her venkova v Čeboksarech v ruském Povolží.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha : Mladá fronta, 1982. Kapitola Kosmonauti-piloti SSSR, s. 354.  
  2. CODR, Milan. Sto hvězdných kapitánů. Praha : Práce, 1982. Kapitola Andrijan Grigorjevič Nikolajev, s. 163.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]