Konipas bílý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Konipas bílý

Konipas bílý (samec ve svatebním šatě)
Konipas bílý (samec ve svatebním šatě)
Stupeň ohrožení podle IUCN
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: ptáci (Aves)
Podtřída: letci (Neognathae)
Řád: pěvci (Passeriformes)
Čeleď: konipasovití (Motacillidae)
Rod: konipas (Motacilla)
Binomické jméno
Motacilla alba
Linnaeus, 1758
Rozšíření jednotlivých poddruhů konipase bílého
Rozšíření jednotlivých poddruhů konipase bílého
Hnízdo konipase bílého se snůškou

Konipas bílý (Motacilla alba), lidově třasořitka, je malý druh zpěvného ptáka z čeledi konipasovitých (Motacillidae).

Popis[editovat | editovat zdroj]

Velikosti štíhlého vrabce (délka těla 16,5–19 cm), s dlouhým úzkým ocasem, kterým neustále pohupuje nahoru a dolů. Samec ve svatebním šatě má černé temeno a šíji, ostře oddělenou od popelavě šedého pláštíku, bílé čelo a velkou černou náprsenku na hrudi. Křídla jsou černá s bílými křídelními páskami a bílými lemy ramenních letek, ocas černý s bílými okraji. Samice je podobná, ale má neostrý přechod mezi černou na temeni a šedou na pláštíku. V prostém šatě mají obě pohlaví bílou až nažloutlou bradu a hrdlo a černý pruh na hrudi. Mladý pták je svrchu šedavě hnědý a má hnědošedou náprsenku.[1][2]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Druh s palearktickým typem rozšíření. Areál v Evropě sahá od Pyrenejského poloostrova po Ural a od severní Skandinávie až po Sicílii, Řecko a Krétu. V Asii obývá celou Sibiř až po Čukotku a Japonsko, severně zasahuje přibližně k 75. rovnoběžce a jižně po Írán, Himaláj a jihovýchodní Čínu. Dále obývá také Island a severní Afriku.[3] Převážně tažný pták se zimovišti v Africe jižně od rovníku a v jižní Asii východně po Filipíny.[2] Hnízdí hlavně v otevřené obhospodařované krajině blízko vody, ale běžně i na vesnicích, ve městech a v severních částech areálu v řídkých lesích.[1]

Výskyt v ČR[editovat | editovat zdroj]

V ČR hnízdí na celém území, hlavně v nižších polohách, ale i vysoko v horách. V posledních desetiletích u nás dochází k poklesu stavů; v letech 1985–89 byla celková početnost odhadnuta na 100 000–200 000 párů, v období let 2001–03 na 90 000–180 000 párů.[2]

Hnízdění[editovat | editovat zdroj]

Hnízdí jednotlivě, monogamně, vzácně se objevuje i polygynie. Hnízdišti vybírá samec, který se na něm objevuje o 1–2 týdny dříve než samice. Hnízdo je v přírodních i umělých výklencích a polodutinách. Stavebním materiálem je nejčastěji mech, stébla trav, listy, větvičky a kořínky, výstelku tvoří jemná rostlinná vlákna a zpravidla i srst, žíně či peří. Hnízdí 2x, vzácně 3x ročně od dubna do července. Snůška čítá 4–6 (3–7) našedlých, namodralých, zřídka žlutohnědých, hustě drobně tmavě skvrnitých vajec o rozměrech 20,05 x 15,08 mm. Snášena jsou v denních intervalech, sezení začíná většinou po snesení posledního vejce. Inkubace trvá 12–13 dnů, sedí oba ptáci. Mláďata jsou krmena oběma rodiči a hnízdo opouštějí asi po 13 dnech, další 4–7 dnů jsou pak krmena mimo hnízdo. Z 242 československých hnízd byla mláďata vyvedena ze 176 (73 %) a ke zničení hnízda došlo v 66 případech (27 %). Nejčastějšími příčinami ztrát byla predace (15), opuštění (11) a zatopení či zasypání (6). Pohlavně dospívají v 1. roce života. Nejvyšší známý věk v ČR je 12 let a 10 měsíců.[2]

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Živí se hlavně drobným hmyzem, nejčastěji dvoukřídlými, síťokřídlými, chrostíky, vážkami a rovnokřídlými, příležitostně i dalšími bezobratlými, jako měkkýši, pavouky, chvostoskoky, blešivci aj. V zimě občas požírá také semena a bobule. Potravu sbírá v chůzi i v letu nejčastěji u vody.[2]

Heraldika[editovat | editovat zdroj]

Konipas bílý je jedním z národních symbolů Lotyšska.[4]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b SVENSSON, L. a kol.. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. 2.. vyd. Praha : Ševčík, 2012. ISBN 978-80-7291-224-7.  
  2. a b c d e HUDEC, K. a kol.. Fauna ČR. Ptáci 3. Praha : Academia, 2005. ISBN 80-200-1113-7.  
  3. CEPÁK, J. a kol.. Atlas migrace ptáků České a Slovenské republiky. Praha : Aventinum, 2008. ISBN 978-80-86858-87-6.  
  4. "Národní symboly Lotyšska"

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Motacilla alba ve Wikimedia Commons

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Šťastný, K.; Drchal, K. Naši pěvci. Praha : SZN, 1984, 174 S.