Lotyšská osvobozenecká válka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Lotyšská osvobozenecká válka
Konflikt:
Mapa dnešního Lotyšska s nejvýznamnějšími městy
Mapa dnešního Lotyšska s nejvýznamnějšími městy
Trvání: 5. prosince 1918 - 11. srpen 1920
Naplánováno: {{{plánováno}}}
Cíl: {{{cíl}}}
Místo: Pobaltské státy
Casus belli: {{{příčina}}}
Výsledek: Rižský mír, nezávislost Lotyšska
Změny území: {{{Území}}}
Strany
státy bojující za lotyšskou nezávislost:

Lotyšsko Lotyšsko
Estonsko Estonsko
Velká Británie Velká Británie
Polsko Polsko

státy bojující proti lotyšské nezávislosti:

Flag of Russian SFSR (1918-1937).svg Sovětské Rusko
Flag of Latvian SSR (1918-1920).svg Lotyšská socialistická sovětská republika

United Baltic Duchy flag.svg Spojené baltské vévodství
Flag of the German Empire.svg Německé císařství
Flag of Russia.svg Západoruská dobrovolnická armáda

Velitelé
Lotyšsko Janis Balodis

Estonsko Ernst Põdder
Polsko Edward Rydz-Śmigły

Flag of Russian SFSR (1918-1937).svg Dmitrij Naďožnyj

Flag of Russian SFSR (1918-1937).svg Jukums Vācietis
Flag of Russian SFSR (1918-1937).svg Pēteris Slavens

United Baltic Duchy flag.svg Rüdiger von der Goltz
United Baltic Duchy flag.svg Alfred Fletcher
Flag of Russia.svg Pavel Bermondt-Avalov

Síla
Lotyšsko 69.232 vojáků

Estonsko 16.000 vojáků

Flag of Russian SFSR (1918-1937).svg 5.600-6.300 vojáků

United Baltic Duchy flag.svg 20.000 vojáků

Ztráty
Lotyšsko 3.046 mrtvých a 4.085 zraněných

Estonsko 115 mrtvých a 500 zraněných

Flag of Russian SFSR (1918-1937).svg neznámé

United Baltic Duchy flag.svg neznámé

{{{poznámky}}}

Lotyšská osvobozenecká válka, příp. Lotyšská válka za nezávislost (lotyšsky Latvijas brīvības cīņas) byla sérií konfliktů, kde na jedné straně stála armáda nově vzniklého lotyšského státu a na druhé bolševické Rusko a nezávisle na něm i jednotky místních baltských Němců. Válka vypukla 5. prosince 1918 po vyhlášení lotyšské nezávislosti a skončila podpisem Rižského míru v srpnu 1920, který zaručoval Lotyšům existenci jejich nového státu.

Příčiny války[editovat | editovat zdroj]

Před První světovou válkou bylo celé území dnešního Lotyšska součástí Ruského impéria. Rusové se pokoušeli místní Lotyšskou populaci rusifikovat a Lotyši neměli žádnou moc na chodu území, které obývali. Po vypuknutí války Němci zaútočili na území Litvy a fronta mezi carskou armádou a německým vojskem ustálila až na území Lotyšska. V roce 1917 vznikla Provizorní livoňská rada na území neokupovaném Němci a první volby do ní vyhráli bolševici. Po Říjnové revoluci moc bolševiků výrazně vzrostla, a začali tak likvidovat veškeré odpůrce. Při další německé ofenzívě v roce 1917 byla dobyta Riga a v únoru 1918 už Německo ovládalo celé území Lotyšska. Bolševické Rusko využilo odporu Lotyšů k carskému režimu a prezentovalo Německé císařství jako stejné zlo. Podařilo se tak vytvořit lotyšskou armádu, která bojovala proti Němcům po boku bolševiků.

Německá armáda na východní frontě dominovala a bolševici byli nuceni uzavřít v roce 1918 Brestlitevský mír. Sovětské Rusko tak podstoupilo Německu Estonsko, Lotyšsko a velkou část Ukrajiny. V Pobaltí byl vytvořen německý loutkový stát Spojené baltské vévodství, ve které držela moc místní německá šlechta. Hlavním městem se stala Riga.

Průběh války[editovat | editovat zdroj]

1918[editovat | editovat zdroj]

Situace v roce 1918 (německá armáda oranžově, estonská armáda fialově)

11. listopadu 1918 oficiálně skončila První světová válka, a tím byl i anulován Brestlitevský mír. Německá armáda, která do té doby celé Pobaltí okupovala, se začala stahovat zpátky do Německa a vzniklo tak mocenské vakuum. 17. listopadu 1918 se sešel první Lotyšský zákonodárný orgán pod jménem "Lotyšská lidová rada" a vznikla tak provizorní vláda. Předsedou se stal pozdější první prezident Lotyšska Jānis Čakste a premiérem Kārlis Ulmanis. Lotyšsko vyhlásilo oficiálně nezávislost o den později v Rize.

Spojené baltské vévodství se v podstatě zhroutilo a jeho Regentská rada byla na konci listopadu 1918 rozpuštěna. Místní Němci ale nebyli odhodláni se vzdát a vytvořili společně se zbývajícími jednotkami německého císařství Zeměbranu (německy: Baltische Landeswehr), která začala bojovat proti nově vzniklému státu.

Nestabilní situace využili bolševici, kteří chtěli celé Pobaltí opět připojit k Rusku. Na začátku prosince 1918 zaútočila Rudá armáda na Lotyšsko a 17. prosince 1918 vznikla v sovětském Rusku vláda tzv. Lotyšské socialistické sovětské republiky. Tato exilová vláda byla zformována lotyšskými komunisty, kteří chtěli zavést vládu proletariátu v Lotyšsku. Do jejího čela se postavil právník Pēteris Stučka.

1919[editovat | editovat zdroj]

Březen 1919 (armáda sovětská růžově, lotyšská žlutě, německá oranžově, estonská fialově)
Duben 1919 (armáda sovětská růžově, lotyšská žlutě, německá oranžově, estonská fialově)
Červen 1919 (armáda sovětská růžově, lotyšská žlutě, německá oranžově, estonská fialově)
Listopad 1919 (armáda sovětská růžově, lotyšská žlutě, německá oranžově, estonská fialově, litevská zeleně, polská modře)

Nově zformovaný lotyšský stát neměl vybudovanou silnou armádu, takže od začátku války šel od porážky k porážce. Početně větší a lépe vyzbrojená sovětská armáda donutila prozatímní vládu k ústupu do Liepāji na západ země. Lotyši se v nastalé situaci spojili s dříve nepřátelskou německou Zeměbranou. Přesto ale na konci ledna 1919 ovládala prozatímní vláda už jen Liepāji a její blízké okolí. Spojenému vojsku Lotyšů a Němců se ale nakonec podařilo zastavit sovětský postup a stabilizovat frontu. V březnu spojenecká armáda Lotyšů a Němců přešla do protiútoku a postoupila až k městu Saldus. Rudá armáda začala mít výrazné problémy s její lotyšskou částí, protože Lotyši už nebojovali proti Němcům, ale i proti vlastním lidem.

Postupu spojených lotyšsko-německých vojsk využila německá šlechta a vyvolala v Liepāje puč. Převzala moc v prozatímní vládě a členové svržené lotyšské prozatímní vlády se zachránili pouze úprkem na parníku Saratow. Nová vláda ale nezískala podporu žádného evropského státu ani místního obyvatelstva. Tím spojenectví Lotyšů s Němci definitivně skončilo. Německá Zeměbrana dokonce v květnu obsazuje Rigu, a tak Lotyšsko v krizové situaci požádalo o pomoc Estonsko. Estonská vláda odpovídá vysláním 3. divize pod velením generála Ernsta Põddera. Němci mezitím dorazili k městu Cēsis na severu Lotyšska. Zde došlo k jedné z největších a nejdůležitějších bitev jak Lotyšské, tak i Estonské osvobozenecké války, která vešla do dějin jako bitva o Cēsis. Spojenecká vojska Lotyšska a Estonska dokázala porazit německou Zeměbranu, která utrpěla obrovské ztráty. Debakl u Cesis donutil Němce podepsat klid zbraní a předat Rigu do lotyšských rukou.

Zbytky Zeměbrany se začlenily do Západoruské dobrovolnické armády, kterou vedl kozácký vůdce Pavel Bermondt-Avalov. Armáda byla sice součástí armád bělogvardějců, které bojovaly proti bolševikům, ale její vojáci byli z tří čtvrtin Němci (bývalí ruští zajatci nebo vojáci poražené Zeměbrany). Takže Bermondt-Avalov se spíše zabýval potlačováním národnostních hnutí v Pobaltí, než bojem s bolševiky. V říjnu zahájila Západní ruská dobrovolnická armáda útok na Rigu. Útok byl však neúspěšný a bělogvardějci museli zanedlouho čelit protiútoku spojené armády Lotyšska a Estonska, která byla podporována britským námořnictvem. V listopadu byla Lotyši osvobozena Riga a dobrovolnická armáda byla definitivně rozprášen u Radviliškis v Litvě. Zbytky dobrovolnické armády byly následně evakuovány do Německa.

1920[editovat | editovat zdroj]

Po zažehnání hrozby ze strany Němců se pozornost Lotyšů upřela na východ země, který byl pod kontrolou bolševiků. Lotyši našli velice významné spojence v Polácích. Nově vzniklá Druhá Polská republika už od počátku své existence bojovala se sovětským Ruskem o území mezi Vilniusem a Lvovem. Spojené vojsko Poláků a Lotyšů se postavilo bolševické armádě v bitvě u Daugavpils, kde dosáhli spojenci drtivého vítězství. Rusko bylo nuceno požádat Polsko o klid zbraní a stáhlo se z území Lotyšska. V půlce ledna rezignovala vláda Lotyšské socialistické sovětské republiky a její vůdci prchli do Ruska.

Konec války[editovat | editovat zdroj]

V dubnu 1920 se konaly první svobodné volby a lotyšský parlament se poprvé sešel 1. května. V červnu byl podepsán mír s Německem a 11. srpna oficiálně válka skončila s Ruskem Rižským mírem. Mír byl dokument s 22 částmi. První částí dokumentu bylo zaručení míru po podpisu smlouvy, druhý deklaroval nezávislost Lotyšska a třetí určoval vymezení státních hranic mezi Ruskem a Lotyšskem. V 11. části bylo dokonce zavázání Ruska platit reparace Lotyšskému státu.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Latvian War of Independence na anglické Wikipedii.

Související články[editovat | editovat zdroj]