Marion Bartoliová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Marion Bartoliová

Marion Bartoliová v červenci 2013
Stát FrancieFrancie Francie
Datum narození 2. října 1984 (30 let)
Místo narození Le Puy-en-Velay, Francie
Bydliště Ženeva, Švýcarsko
Výška 170 cm
Váha 63 kg
Profesionál od února 2000
Ukončení kariéry srpen 2013
Držení rakety pravou rukou
obouručný bekhend i forhend
Výdělek 11 042 914 USD
Tenisová raketa Prince
Dvouhra
Poměr zápasů 490–298
Poměr zápasů s ITF 490-298
Tituly 8 WTA, 6 ITF
Nejvyšší umístění 7. místo (30. ledna 2012)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open čtvrtfinále (2009)
French Open semifinále (2011)
Wimbledon vítězka (2013)
US Open čtvrtfinále (2012)
Velké turnaje ve dvouhře
Turnaj mistryň základní skupina (2007, 2011)
Čtyřhra
Poměr zápasů 117–82
Poměr zápasů s ITF 117-82
Tituly 3 WTA, 1 ITF
Nejvyšší umístění 15. místo (5. července 2004)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open 3. kolo (2004, 2005)
French Open 3. kolo (2005, 2006)
Wimbledon čtvrtfinále (2004)
US Open semifinále (2003)
Týmové soutěže
Fed Cup finále (2004)
Hopman Cup finále (2012)
Poslední aktualizace: 15. srpna 2013

Marion Bartoliová (* 2. října 1984 Le Puy-en-Velay, Auvergne) je bývalá francouzská profesionální tenistka, která na okruh ITF vstoupila v sezóně 1999 a profesionálkou se stala v únoru 2000. V srpnu 2013 ukončila kariéru na Cincinnati Masters, šest týdnů po wimbledonském triumfu, když figurovala na sedmé příčce světové klasifikace.[1]

Na okruhu WTA vyhrála osm turnajů ve dvouhře a tři ve čtyřhře. Ten nejcennější v její kariéře získala ve Wimbledonu 2013, když porazila ve finále Němku Sabine Lisickou 6–1, 6–4. Finále Wimbledonu si zahrála i o šest let dříve, v něm ale podlehla Američance Venus Williamsové poměrem 4–6, 1–6. Na okruhu ITF získala šest titulů ve dvouhře a jeden ve čtyřhře.

Nejvýše byla v singlovém žebříčku WTA klasifikovaná v lednu 2012 na 7. místě, ve čtyřhře pak v červenci 2004 na 15. místě. Od roku 2008 zastávala roli francouzské ženské tenisové jedničky.

Ve francouzském fedcupovém týmu debutovala v roce 2004 semifinálovým utkáním Světové skupiny proti Španělsku, v němž spolu s Émilií Loitovou vyhrály čtyřhru. Ve finále pak se stejnou spoluhráčkou prohrály rozhodujícího debla za stavu 2:2 na zápasy a Francie podlehla Rusku 2:3. Jednalo se o její jediné dvě vystoupení ve Fed Cupu. Absence v soutěži jí také znemožnila start na londýnských Hrách XXX. olympiády, když bylo toto kritérium jednou z podmínek účasti. V roce 2013 se opět vrátila a přispěla Francouzkám dvěma body proti Kazachstánu.

Herní styl[editovat | editovat zdroj]

Styl Marion Bartoliové je neortodoxní a velmi agresivní. Hraje obouručně jak forhend, tak i bekhend, což pramení z výchovy jejího otce, který je také osobním trenérem. Rozhodujícím momentem k tomu, že začne dceru učit tomuto stylu, byl pro něj ženský finálový zápas na French Open1992 mezi Monikou Selešovou a Steffi Grafovou. Selešová praktikovala naprosto stejný agresivní a oboustranně obouručný tenis a v tomto duelu Grafovou porazila.

Typickým poznávacím znamením Marion Bartoliové jsou také její dost často přehnaná gesta a neustálé poskakování v přestávce mezi výměnami.

Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]

Wimbledon 2007[editovat | editovat zdroj]

Na tomto Grand Slamu se probojovala do svého prvního velkého finále ve dvouhře. Ve čtvrtém kole porazila nasazenou hráčku č.3 Srbku Jelenu Jankovičovou 3-6, 7-5, 6-3. Ve čtvrtfinále pak zůstala na její raketě Holanďanka s českými kořeny Michaëlla Krajiceková, jejíž bratr Richard je wimbledonským vítězem, výsledkem 3-6, 6-3, 6-2. V semifinále dosáhla svého prozatím největšího vítězství v kariéře, když jako naprostá outsiderka vyzvala světovou jedničku Belgičanku Justine Heninovou. Kurs na výhru Francouzsky byl 10:1.

Zápas se pro Francouzku nevyvíjel dobře. Rychle prohrála první sadu 1-6, ale po zápase se svěřila co, ale spíše kdo, byl jejím hnacím motorem v obrácení zápasu. V královské loži totiž seděl jeden z jejích nejoblíbenějších herců, představitel Jamese Bonda, Pierce Brosnan. Řekla si, že před ním nemůže hrát špatný tenis, ba naopak. Zápas otočila a porazila Heninovou 1-6, 7-5, 6-1. V pozápasovém rozhovoru požádala Brosnana, aby přišel i na její sobotní finále. Ten se však nemohl zúčastnit kvůli předem přislíbené účasti na jedné svatbě, ale poslal jí květiny s dopisem. Ve finále Francouzka prohrála s již trojnásobnou wimbledonskou vítězkou Venus Williamsovou ve dvou setech 4-6, 1-6.

Následně se v klasifikaci žebříčku posunula až na 11. místo a prémie za finálovou účast činily 712 000 dolarů.

2011[editovat | editovat zdroj]

Bartoliová na US Open 2009

V sezóně 2011 dosáhla na pět finálových utkání. Při debutovém finále kategorie Premier Mandatory na BNP Paribas Open prohrála s Caroline Wozniackou 6–1, 2–6, 6–3. V dalším boji o titul nestačila ve štrasburském turnaji na Andreu Petkovicovou, když skrečovala ve druhé sadě za stavu 6–4, 1–0.

Premiérový titul sezóny a první od roku 2009 získala na trávě AEGON International po finálové výhře nad Petrou Kvitovou 6–1, 4–6, 7–5. Ve Wimbledonu došla do čtvrtfinále, v němž podlehla Sabine Lisické 6–4, 6–7(4–7), 6–1, přestože předtím vyřadila obhájkyni Serenu Williamsovou. S touto Američankou naopak prohrála ve finále Bank of the West Classic. Druhý turnajový triumf vyhrála na japonském HP Open po finálovém vítězství nad Samanthou Stosurovou 6–3, 6–1.

Do svého druhého grandslamového semifinále došla na domácím French Open.

2013: Wimbledonský titul a konec kariéry[editovat | editovat zdroj]

Po vyřazení ve 2. kole na turnaji v Cincinnati 2013, kde vypadla s Rumunkou Simonou Halepovou, oznámila francouzská tenistka, že končí s profesionálním tenisem. Důvodem byl její zdravotní stav. Tělo již po řadě zranění nezvládalo zápasový režim. Aktuálně sedmá hráčka světové klasifikace se tak rozloučila necelých šest týdnů poté, co na trávě v All England Clubu získala svůj první grandslamový titul.[2] Po prohře uvedla: „Moje tělo už prostě nemůže. Od začátku roku jsem si prošla řadou zranění. Po 45 minutách nebo hodině hry mě všechno bolí … Jsem na okruhu už hodně dlouho. Ve Wimbledonu jsou do toho dala všechno, co jsem v sobě měla. Splnila jsem si sen a to mi zůstane napořád.[1] Přesto na zářijovém US Open, kde působila v roli televizní komentátorky, nevyloučila návrat na okruh WTA, když uvedla: „Nikdy nevíte, co se může stát. … Je hodně těžké říct, že už se nikdy nevrátím“. Ženská tenisová asociace ji nadále uváděla na žebříčku WTA, když akceptovala žádost bývalé tenistky, aby mohla zjistit, na jakém místě by figurovala v konečné klasifikaci sezóny.[3]

Finálové účasti Grand Slamu[editovat | editovat zdroj]

Ženská dvouhra 2 (1–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav Číslo Rok Turnaj Soupeřka ve finále Výsledek
Finalistka 1. 2007 GBR Wimbledon, Londýn USA Venus Williamsová 4–6, 1–6
Vítězka 1. 2013 GBR Wimbledon, Londýn Německo Sabine Lisická 6–1, 6–4

Finálové účasti na turnajích WTA Tour[editovat | editovat zdroj]

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (1–1 D; 0–0 Č)
WTA Tour Championships (0–0 D; 0–0 Č)
WTA Tournament of Champions (0–1 D; 0–0 Č)
Tier I / Premier Mandatory & Premier 5 (0–1 D; 0–0 Č)
Tier II / Premier (2–4 D; 0–3 Č)
Tier III, IV & V / International (5–4 D; 3–1 Č)

Dvouhra: 19 (8–11)[editovat | editovat zdroj]

Stav Č. Datum Turnaj Povrch Soupeřka ve finále Výsledek
Vítězka 1. 7. ledna 2006 NZL Auckland Tvrdý RUS Věra Zvonarevová 6–2, 6–2
Finalistka 1. 17. září 2006 Indonésie Bali tvrdý RUS Světlana Kuzněcovová 5–7, 2–6
Vítězka 2. 8. října 2006 JPN Tokio tvrdý JPN Aiko Nakamuraová 2–6, 6–2, 6–2
Vítězka 3. 5. listopadu 2006 Kanada Quebec tvrdý RUS Olga Pučkovová 6–0, 6–0
Finalistka 2. 13. května 2007 Česko Praha antuka JPN Akiko Morigamiová 1–6, 3–6
Finalistka 3. 7. červenece 2007 GBR Wimbledon, Londýn tráva USA Venus Williamsová 4–6, 1–6
Finalistka 4. 20. července 2008 USA Stanford tvrdý Kanada Aleksandra Wozniaková 5–7, 3–6
Finalistka 5. 10. ledna 2009 AUS Brisbane tvrdý Bělorusko Viktoria Azarenková 3–6, 1–6
Vítězka 4. 8. března 2009 MEX Monterrey tvrdý Čína Li Na 6–4, 6–3
Vítězka 5. 2. srpna 2009 USA Stanford tvrdý USA Venus Williamsová 6–2, 5–7, 6–4
Finalistka 6. 8. listopadu 2009 Indonésie Bali tvrdý Francie Aravane Rezaïová 5–7, skreč
Finalistka 7. 20. března 2011 USA Indian Wells tvrdý Dánsko Caroline Wozniacká 1–6, 6–2, 3–6
Finalistka 8. 21. května 2011 FRA Štrasburk antuka Německo Andrea Petkovicová 4–6, 0–1 skreč
Vítězka 6. 18. června 2011 GRB Eastbourne tráva Česko Petra Kvitová 6–1, 4–6, 7–5
Finalistka 9. 31. července 2011 USA Stanford tvrdý USA Serena Williamsová 5–7, 1–6
Vítězka 7. 16. října 2011 JPN Osaka tvrdý AUS Samantha Stosurová 6–3, 6–1
Finalistka 10. 12. února 2012 FRA Paříž tvrdý (hala) Německo Angelique Kerberová (3)6–7, 7–5, 3–6
Finalistka 11. 22. července 2012 USA Carlsbad tvrdý Slovensko Dominika Cibulková 1–6, 5–7
Vítězka 8. 6. červenece 2013 GBR Wimbledon, Londýn tráva Německo Sabine Lisická 6–1, 6–4

Čtyřhra: 7 (3–4)[editovat | editovat zdroj]

Stav Č. Datum Turnaj Povrch Spoluhráčka Soupeřky ve finále Výsledek
Finalistka 1. 9. února 2003 FRA Paříž tvrdý (h) FRA Stéphanie Cohenová-Alorová SUI Patty Schnyderová
AUT Barbara Schettová
6–2, 2–6, (5)6–7
Finalistka 2. 26. října 2003 AUT Linz tvrdý ITA Silvia Farinaová Eliová JPN Ai Sugijamová
Jihoafrická republika Liezel Huberová
1–6, (6)6–7
Vítězka 1. 11. dubna 2004 Maroko Casablanca antuka FRA Émilie Loitová Belgie Els Callensová
SLO Katarina Srebotniková
6–4 6–2
Finalistka 3. 17. října 2004 UZB Taškent tvrdý ITA Mara Santangelová ITA Antonella Serrová
ITA Adriana Serrová
6–1, 3–6, 4–6
Vítězka 2. 6. února 2005 Thajsko Pattaya tvrdý Německo Anna-Lena Grönefeldová Polsko Marta Domachowská
Chorvatsko Silvija Talajová
6–3, 6–2
Vítězka 3. 14. května 2006 Česko Praha antuka Izrael Šachar Pe'erová USA Ashley Harkleroadová
USA Bethanie Matteková-Sandsová
6–4, 6–4
Finalistka 4. 12. ledna 2007 AUS Sydney tvrdý USA Meilen Tuová USA Meghann Shaughnessyová
Německo Anna-Lena Grönefeldová
3–6, 6–3, 6–7(2)
Bartoliová na French Open 2010

Finálové účasti na okruhu ITF[editovat | editovat zdroj]

$100,000 tournaments
$75,000 tournaments
$50,000 tournaments
$25,000 tournaments
$10,000 tournaments

Dvouhra 6 (6–0)[editovat | editovat zdroj]

Stav Č. Datum Turnaj Povrch Soupeřka ve finále Výsledek
Vítězka 1. 6. května 2001 GBR Hatfield antuka JPN Maki Araiová 6–0, 6–2
Vítězka 2. 20. května 2001 ITA Turín antuka FRA Stephanie Rizziová 6–1, 6–1
Vítězka 3. 19. srpna 2001 Belgie Koksijde antuka ESP Arantxa Parraová Santonjaová 6–2, 6–1
Vítězka 4. 24. února 2002 USA Ohio tvrdý Kanada Maureen Drakeová 6–2, 6–3
Vítězka 5. 3. listopadu 2002 FRA Poitiers tvrdý (hala) Nizozemsko Seda Noorlanderová 6–1, 6–0
Vítězka 6. 18. prosince 2005 SAE Dubaj tvrdý (hala) Estonsko Kaia Kanepiová 6–2, 6–0

Čtyřhra 2 (1–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav Č. Datum Turnaj Povrch Spoluhráčka Soupeřky ve finále Výsledek
Finalistka 1. 14. srpna 2000 Belgie Koksijde antuka ESP Carmen Gajová Belgie Leslie Butkiewiczová
ITA Lenka Snajdrová
3–6, 4–6
Vítězka 1. 8. října 2002 GBR Cardiff tvrdý Kanada Vanessa Webbová ARG Mariana Diazová-Olivaová
GBR Julie Pullinová
6–4, 6–2


Postavení na žebříčku WTA na konci sezóny[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra[editovat | editovat zdroj]

Rok 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012
Pořadí 1120. 345. 106. 57. 41. 40. 17. 10. 17. 11. 16. 9. 11.

Čtyřhra[editovat | editovat zdroj]

Rok 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012
Pořadí 282. 20. 37. 47. 33. 113. - - - - -

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Marion Bartoli na anglické Wikipedii.

  1. a b Překvapivá zpráva. Wimbledonská vítězka Bartoliová končí s tenisem!. Sport.cz [online]. 2013-08-15 [cit. 2013-08-16]. Dostupné online.  
  2. Všechno mě bolí, řekla Bartoliová a ukončila tenisovou kariéru. iDnes.cz [online]. 2013-08-15 [cit. 2013-08-15]. Dostupné online.  (česky) 
  3. Bartoliová jako na houpačce. Krátce po ukončení kariéry nevyloučila návrat k tenisu. Sport.cz [online]. 2013-08-26 [cit. 2013-08-31]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]