Veliny

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Veliny
Kostel sv. Mikuláše ve Velinách

Kostel sv. Mikuláše ve Velinách

znak obce Velinyvlajka obce Velinyznakvlajka

status: obec
NUTS 5 (obec): CZ0532 575941
kraj (NUTS 3): Pardubický (CZ053)
okres (NUTS 4): Pardubice (CZ0532)
obec s rozšířenou působností: Holice
pověřená obec:
historická země: Čechy
katastrální výměra: 6,51 km²
počet obyvatel: 374 (3. 7. 2006)
nadmořská výška: 283 m
PSČ: 534 01
zákl. sídelní jednotky: 1
části obce: 1
katastrální území: 1
adresa obecního úřadu: Veliny 60
53401 Holice v Čechách
starosta / starostka: Krejcar Petr
Oficiální web: http://www.veliny.cz
E-mail: obecveliny@volny.cz

Veliny
Red pog.png
Veliny
Veliny, Česko
Zdroje k infoboxu a částem obce

Veliny jsou obec v okrese Pardubice, asi dva kilometry východně od města Holice. Obec má 370 obyvatel, 176 domů a katastrální výměru 600 ha. Historicky je doložena od roku 1366. Nejvýznamnější stavbou obce je roubený kostel sv. Mikuláše se zvonicí a márnicí, který je chráněn jako národní kulturní památka.

Dějiny obce[editovat | editovat zdroj]

Od poloviny 13. století do první poloviny 14.století došlo v Čechách k osídlování oblastí do té doby zalesněných, přeměňování pusté půdy v ornici a zakládání nových vsí, městeček i měst. Kromě obyvatelstva domácího se na tomto velkém kolonizačním díle podílely v našich zemích i skupiny cizinců, převážně ze zemí německých. Podle historických zpráv byl ve zdejší krajině rozsáhlý les zvaný „Království“ v majetku českých panovníků. Tak tu v té době na části vymýceného lesa vznikly obce Holice, Ředice, Roveň, Lítětiny, Komárov a snad ještě další. O jejich založení neexistují žádné písemné zprávy. Nejstarší písemná zmínka o existenci některých obcí na Holicku je z r. 1336, patřící k tehdejšímu chvojenskému panství. Chvojno bylo městečko s tvrzí, jejíž stopy mají být patrné z kruhových náspů s pahorkem uprostřed při silnici z Holic k Býšti u Chvojence, východně u křižovatky. V muzejním diplomatáři z dubna 1336 je zapsáno, že král Jan Lucemburský zastavil tvrz s městečkem Chvojno, s vesnicemi Bělčí Horní a Dolní (Bělečko), Albrechticemi, Hoděšovicemi, Štěpánovskem, cly na Orlici, Ostřetínem, Ředicemi, Rovní a Holicemi Perholtovi, proboštovi na Vyšehradě a jeho bratřím Jindřichovi a Janovi z Lipé za 2000 kop grošů. Poněvadž v popisu není zmínka o Velinách, je domněnka, že ty měly jiného pána dosud nezjištěného.

Založení obce[editovat | editovat zdroj]

Samotné založení obce Veliny, jak se dá dle historických pramenů posuzovat, spadá také do doby zmíněné kolonizace. Nasvědčuje tomu tak tvar tzv. lánové obce, kde od návsi v délce asi 2km, směřující od východu k západu, byly dlouhé lány polí na obě strany k hranici katastru obce. Náves se rozprostírala po obou stranách dnešní silnice procházející obcí: její velikost je možno posoudit dobře z prvního zmapování obce v r. 1839. Přibližný tvar lánů byl patrný ještě do nedávné doby, a to do scelení polí v JZD. Podobný popisovaný tvar obce a polí byl ve většině obcí na Holicku, jejíchž založení je určeno do první kolonizace v českých zemích, tzv. vnější.

Název obce[editovat | editovat zdroj]

Předpokládá se, že název obce Veliny vznikl od jména zakladatele. Proto je možné přiklonit se i k pověsti, která vypráví údajně o zdejším rytíři Velingerovi, který prý sídlil na Velkém Hradci, lidem nazývaný též Věžiště, snad podle věžovitého tvaru, byl na nejvyšším místě lesnatého návrší mezi Holicemi, Ostřetínem a Velinami. V místě je dodnes patrný jen příkop s valem. Historik A. Sedláček dává toto místo v souvislost s tvrzí Hrošovice, která snad mohla být v tomto kraji. Žádný písemný doklad o názvu této tvrze se nezachoval. K případu názvu obce je možné dodat, že v době kolonizace býval jeden z nejbohatších kolonistů organizátorem založení vsi, kterému též náležela nižší soudní, policejní i trestní pravomoc nad poddanými. Tehdy také původní názvy okolních obcí Holic – Eklinsdorf, Ředic – Hermannsdorf, Rovně – Waltersdorf a Ostřetína – Tiezmannsdorf byly odvozeny od jmen jejich zakladatelů.

Nejstarší písemný doklad[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší písemný doklad, kde je jméno naší obce uvedeno, je v archiváliích ve Vatikánu. Výpis v knize J. Svobody a V. Šmilauera Místní jména v Čechách V. díl na str. 292. Záznam z r. 1366 se týká kněze Víška ve Velinách (Wisco pleb. In Welina). Je pozoruhodné, že latinský název Welina odpovídá českému Veliny, který se objevuje již v písemných zápisech od 16. století. Název obce nebyl nikdy měněn, jen v německy psaných zápisech se používalo Wellin.

Po celých dalších 140 let mizí zatím jakékoliv písemné zprávy o naší obci. Pravděpodobně to má na svědomí požár pražského hradu r. 1541, kdy shořely zemské desky, ve kterých byly záznamy o převodech majetku mezi rody majitelů panství. Teprve v listináři Viléma z Pernštejna z r. 1507 je zapsána kupní smlouva s Čeňkem Dašickým z Bachova, kde v seznamu koupených vsí je zapsána ves Veliny. Asi v té době byly do urbáře panství pardubického zapsaní zdejší uživatele usedlosti a půdy s předepsanými poddanskými povinnostmi. Je to první urbář z panství pardubického (dnes uložený v SOA v Zámrsku), který byl založen kolem r. 1500. Na str. 348 až 350 je zapsáno 13 poplatníků za ves Veliny. Lidé měli předepsanou robotu 34 dnů o žních a jednou za rok dodávku 44 1/2 slepice a 280 vajec. Po čase se urbáře obnovovaly, takže do roku kolem 1770, kdy byl vyhotoven poslední, jich bylo celkem osm. Dle nich lze sledovat, jak postupně v obci přibývalo usedlostí. Kolem r. 1770 bylo zde 44 usedlostí, z toho 11 sedláků, 17 chalupníků, 14 domkářů, 1 obecní pastouška (čp. 20) a 1 panský mlýn (čp. 31). Kromě peněžních povinností měla obec celkem dodávku 69 dvouspřežních fůr sena a otavy, 988 dnů roboty s koňmi a 1319 dnů roboty pěší (ruční). V urbáři z té doby jsou již usedlosti očíslovány domovními čísly. V tomto čase bylo totiž uzákoněno povinné číslování domovních stavení. Domovní čísla zůstala zachována do dnešní doby na usedlostech, které zde v obci v té době byly. Tak si můžeme dnes představit, jak zapsané jednotlivé usedlosti byly majetné co do výměru půdy a výši robotních povinností. Jen obydlí čp. 11, 15, 18, 19, 32 a 36 byla během let, většinou po vyhoření, zbourána a na jejich místě se již nestavělo. Od počátku panství Pernštejnů byly veškeré převody majetku zapisovány do tzv. purkrechtních knih jak na potomky, tak na nové uživatele. V těchto knihách se zapisovalo mimo jiné, kolik nový uživatel má platit za nákup a do kdy. Asi v první třetině 18.století byly zavedeny pozemkové knihy, kde jsou převody majetku zapisovány dle popisných čísel, což u předešlých knih nebylo.

Vznik obce[editovat | editovat zdroj]

Dle dřívějších vyprávění, která byla i uveřejněna v některých publikacích, vznikla dnešní obec Veliny ze tří vsí, a to horní část se měla jmenovat Benátky, prostřední Veliny (někde je to uváděno opačně) a dolní část Vlčkovice. Ty jsou doložené, avšak o Benátkách není nikde po r. 1500 žádných záznamů. Snad to mohla být také nějaká samota, která zanikla již někdy dříve. Vlčkovická usedlost také zanikla po r. 1636, avšak nově vystavěná v r. 1726 byla už zapsána pod obec Veliny.

Josefínský katastr[editovat | editovat zdroj]

V r. 1788 byl vypracován tzv. „josefínský katastr“, který měl být podkladem pro výměr nových poddanských povinností dle nově poprvé změřené zemědělské půdy (změřeno na jitra a čtvereční sáhy). Jeho cílem bylo zrušit nejnenáviděnější břemeno poddaného lidu – robotu. I když se zavedení „josefínského katastru“ neuskutečnilo, je k dispozici dokument, z kterého je možné přesně zjistit, kolik, které usedlosti měly zemědělské půdy a lesa, a v které části katastru obce.

Nejpodrobnější měření veškeré půdy i lesů včetně zastavěné plochy se uskutečnilo před r. 1839, kdy byly vyhotoveny katastrální mapy s měřítkem 1:2880 s očíslováním všech parcel. Mapy jsou doposud podkladem k vyhotovování dnešních katastrálních map. V r. 1839 měla obec 76 usedlostí včetně školy.¨

Soupis obyvatel[editovat | editovat zdroj]

Z doposud uváděných historických podkladů lze pouze zjistit počty a velikost majetku jednotlivých usedlostí. Jediný podklad z dřívější doby, z kterého lze zjistit částečný počet obyvatel obce a jejich zaměstnání, je Soupis obyvatel podle víry z r. 1651. Ten měl ukázat, kolik obyvatel se ještě hlásí k nekatolické víře. Kromě toho je zde uvedeno zaměstnání u zapsaných jmen a též jejich stáří. Obec měla 92 obyvatel (bez dětí asi do 10 let – nepřijatých ještě za členy církve) a z těch byli 2 tesaři, 2 šindeláři, 2 krejčí, 1 tkadlec, 1 mlynář a ostatní se zaměstnávali zemědělstvím.

První soupis obyvatel, který se prováděl v celém státě, je z r. 1801 a to zde bylo 360 lidí. Největší počet v historii obce je zaznamenán r. 1880, kdy zde žilo 735 občanů ve 111 domech. Z toho bylo 346 mužů a 389 žen. Číst a psát umělo 450 lidí. Podle sčítání v r. 1980 žilo v obci 405 lidí ve 128 domech. Ostatních 26 domů nebylo trvale obydleno a počítají se jako rekreační chalupy.

Zaměstnání obyvatel[editovat | editovat zdroj]

Nejpodrobnější popis zaměstnání lidí v obci je uveden v publikaci Pardubicko – Holicko- Přeloučsko: tři čtvrtiny obyvatelstva se živily polním hospodářstvím, část obuvnictvím, přičemž mužům pomáhají ženy lepením, flokováním a šitím, zbytek obyvatelstva měl různá zaměstnání. Po skončení polní práce káceli zdejší lidé stromy, vázali klestí v otýpky, řezali dříví, kopali pařezy, pálili dříví na uhlí a kolomaz, loupali tříslo a sázeli nový les. Hospodáři, kteří měli koně odváželi klády, zvané haluze z okolních lesů na parní pilu do Borohrádku a proto se jim říkalo „haluzáci“ – toto zaměstnání bylo pro Veliny typickým, stejně jako „šráfkování“ (vyšívání lemových pásků). Některé ženy a dívky pracovaly v létě v pískovišti („šutrovníku“) v Borohrádku. Někteří muži pracovali v létě v Rychlíkově cihelně v Holicích, jiní po celý rok na dráze v Borohrádku. Někteří zdejší dělníci odjížděli na podzim do cukrovaru v Dašicích (kde měli pro cizí dělníky a dělnice zvláštní oddělené byty). Roku 1903 byli ve Velinách 2 krejčí, 1 kolář, 1 zámečník, 2 bednáři, 2 truhláři, několik zedníků a tesařů; pekař a řezník tu nebyl, potraviny prodávali 4 kupci a 2 hostinští, chléb přiváželi z Borohrádku, Holic a Horního Jelení. Hrnčíř Horský zde vyráběl z hlíny z pole za stodolou džbánky „smoláčky“ pro výlety (kus za 4 hal.)

Památky[editovat | editovat zdroj]

  • kostel svatého Mikuláše - celodřevěný roubený kostel pochází z roku 1752. Ke kostelu patří i osmiboká dřevěná zvonice na kamenné podezdívce, přilehlý hřbitov s dřevěnou roubenou márnicí a dřevěný roubený plot.

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Veliny ve Wikimedia Commons