Neratov (okres Pardubice)
| Neratov | |
|---|---|
|
|
|
| status: | obec |
| NUTS 5 (obec): | CZ0532 573078 |
| kraj (NUTS 3): | Pardubický (CZ053) |
| okres (NUTS 4): | Pardubice (CZ0532) |
| obec s rozšířenou působností: | Pardubice |
| pověřená obec: | Lázně Bohdaneč |
| historická země: | Čechy |
| katastrální výměra: | 4,03 km² |
| počet obyvatel: | 146 (5. 3. 2012) |
| zeměpisné souřadnice: | 50° 4′ 45″ s. š., 15° 38′ 37″ v. d. |
| nadmořská výška: | 222 m |
| PSČ: | 533 41 |
| zákl. sídelní jednotky: | 1 |
| části obce: | 1 |
| katastrální území: | 1 |
| adresa obecního úřadu: | Neratov 12 53341 Lázně Bohdaneč |
| starosta / starostka: | Pulkrábek Jaroslav |
| Oficiální web: http://www.neratov-novinsko.cz/ E-mail: obec@neratov-novinsko.cz |
|
 Zdroje k infoboxu a částem obce |
|
Obec Neratov se nachází v okrese Pardubice, kraj Pardubický. Ke dni 5. 3. 2012 zde žilo 146 obyvatel.
Obsah |
Etymologie[editovat]
Název vesnice má podle filologů spojitost se staročeským osobním jménem Nerat (či Nerad). Současníci prý odvodili název od něčeho, co bylo pojmenováno podle jakéhosi Nerata (Nerada).
Historie[editovat]
Nejstarší dějiny obce jsou spojeny s benediktinským klášterem v Opatovicích nad Labem založeným českým králem Vratislavem I. kolem roku 1086. Někdy v době po založení kláštera a před jeho zánikem za husitských válek v roce 1421 se Neratov stal součástí majetkového komplexu opatovických benediktinů.
Nejstarší dochovaná písemná zpráva o existenci Neratova je z roku 1436. Nachází se v listině českého krále a císaře Zikmunda Lucemburského jíž někdejší panství opatovického kláštera postoupil do zástavy Diviši Bořkovi z Miletínka. Druhá dochovaná písemná zpráva o Neratově pochází z 26. července 1465 a je obsažena v listině krále Jiřího z Poděbrad. Z jejího obsahu vyplývá, že v Neratově existoval ještě za opatovického kláštera poplužní dvůr k němuž patřil vedle polností, luk a lesa také rybník. Po smrti Diviše Bořka z Miletínka v r. 1437 se ujali kunětickohorského panství Divišův bratr Vaněk a po něm Divišovi synové, z nichž vynikal Soběslav. Potomci Diviše Bořka stáli na straně nového politického vůdce českého kališnického panstva Jiřího z Poděbrad. Soběslav z Miletínka časem kunětickohorské panství nebezpečně zadlužil a dříve než mohl pohledávky splatit náhle v roce 1463 zemřel. Zemřel tehdy za morové epidemie i jeho bratr Jan. A i když po něm zůstali nezletilí synové, správy majetku se ujal Jiří z Poděbrad, který začal splácet dluhy kunětickohorského panství a nakonec v roce 1465 převedl tento majetek do rukou svých synů Jindřicha, Viktorína, Hynka (tehdy již knížata minsterberská) a Bočka z Kunštátu.
Již zmíněnou listinou z r. 1465 král postoupil do manství poplužní dvůr v Neratově Majnušovi z Chvalkovic pocházejícímu z rozvětvené rodiny pánů z Hustířan. Ten někdy ve 40. letech 15. století koupil na Pardubicku tvrz Bukovku s malým panstvím a k ní tedy připojil Neratov. Bukovští z Hustířan postavili zřejmě dodnes existující rybník Rozhrna. Bukovští hospodařili na neratovském poplužním dvoře, ale vesnice s poddanými náležela nadále ke kunětickohorskému panství synů krále Jiřího, kteří si časem rodové statky mezi sebou rozdělili a kunětickohorské panství připadlo Jindřichu Minsterberskému. Jindřich se později angažoval ve slezských válkách a panství zadlužil. Zastavena byla také r. 1488 živanická rychta, do níž patřil i Neratov. Držitelem živanické rychty se stal minsterberský úředník Václav Žehušický z Nestajova, jinak švagr Bavora Bukovského z Hustířan. V roce 1490 vyplatil zástavní kunětickohorské panství moravský velmož Vilém II. z Pernštejna. Jeho zásluhou se rozběhly práce na velkých vodních stavbách na Bohdanečsku, ale i jinde na panství. Zvětšil Bohdanečský rybník (kolem r. 1477 jej stavěli Minsterberkové), do roku 1494 (resp. 1496) přibyl velký Živanický a Sopřečský rybník (každý z nich měl pojmout 500 kop kapří násady, což mohlo představovat při výlovu každého z nich při střízlivém odhadu nějakých 30 tun ryb). V roce 1491 již také stál Neratovský rybník - byl menší, dimenzován na 100 kop kapří násady. Nevíme ovšem, zda tento rybník stavěli již Minsterberkové (je to pravděpodobné) a nelze rozhodnout, zda přitom jen upravili starší rybník, připomínaný již z předhusitské doby, nebo zda rybník z dob kláštera stál jinde. Vilém z Pernštejna ovšem určitě později prováděl na Neratovském rybníku úpravy. V květnu r. 1491 Vilém z Perštejna uzavřel písemnou dohodu s Bavorem Bukovským z Hustířan o režimu vedení vody na území Neratova. Obě strany se zavázaly si vzájemně neškodit - Pernštejnové měli brát ohled na rybník Rozhrnu Bavora Bukovského (neměl se např. zvyšovat stav vody na Neratovském rybníku), Bavor Bukovský se zavázal brát ohled na zájmy Viléma z Pernštejna.
Bavor Bukovský Vilému z Perštejna nakonec neratovský dvůr prodal a roku 1513 Vilém koupil od jeho vdovy celé panství, což mělo vliv na úpravy a vznik rybníků, takže postupně Neratov skoro ze všech stran obklopovala vodní hladina. Katastr obce a bezprostřední okolí začaly brázdit strouhy k rybníkům. Jejich páteř představovala důmyslná stavba Opatovického kanálu. Vzhledem k výhodným terénním podmínkám se od „neratovského úseku“ Opatovického kanálu rozbíhaly vodoteče k Živanickému rybníku, dokonce i Sopřečskému, k Rozhrně a na ně navazujícím rybníkům. Neratov na počátku pernštejnské vlády podle zápisů urbáře z roku 1506 měl 8 usedlostí, jejichž držitelé obhospodařovali celkem něco přes tři lány polností, zhruba 58 ha. Když se administrativním a hospodářským centrem staly Pardubice, plnící současně roli pernštejnského rezidenčního města, začal se tento celek označovat jako pardubické panství. Neratov v něm patřil k rychtě živanické, spolu s vesnicemi Rohovládová Bělá, Přelovice, Bukovka, Habřinka a Vyšhnějovice. K živanickému kostelu Blahoslavené P. Marie příslušel Neratov i jako farní osada.
Odkaz Viléma z Pernštejna rozvíjeli na Pardubicku i jeho synové Vojtěch a Jan. Ve třetí generaci však Pernštejnové nedokázali udržet zadlužené panství a roku 1560 je prodali králi Ferdinandovi Habsburskému. Pardubické panství se tak stalo královským komorním statkem. Za celou tu dobu se až do třicetileté války obraz Neratova v zásadě příliš nezměnil. Přibyla jen jedna nová usedlost. Počet osmi hospodářů, vykazovaný k roku 1506 (stejný počet má ještě urbář panství z roku 1588), se změnil v nově sestavovaném urbáři v roce 1616 na počet devět usedlosti. Z nich tehdy byly tři větší selské grunty a šest drobných hospodářů (tzv. zahradníků). A to mělo v podstatě zůstat stejné dalších bezmála 200 let.
Za třicetileté války (1618 - 1648) byla většina vesnic zničena a klesl počet obyvatel. V Neratově žilo v roce 1651 podle soupisu jen 22 dospělých lidí. Opuštěné statky v Neratově dostaly své obyvatele až na konci 17. století. Počet devět usedlostí v Neratově, tedy tolik, co před třicetiletou válkou, registruje i Tereziánský katastr z roku 1757. Z nich byl jen jeden větší statek, tři menší a pět drobných hospodářství. Žilo tu tehdy celkem 68 lidí.
V době osvícenství byla jednou z reforem tzv. raabizace, od roku 1774 experimentálně ověřovaná také na pardubickém panství. Spočívala v rušení či redukování panských dvorů a tehdy již neproduktivních rybníků. Takto získaná půda měla být přidělena bezzemkům, eventuálně zvětšovala výměru polí stávajících drobných hospodářů. Ti místo roboty měli odvádět do vrchnostenské pokladny peněžní rentu a státu daně. Reforma měla za cíl zvýšit počet poplatníků. Na pardubickém panství při této akci vzniklo na 36 nových vesnic a dvě z nich v sousedství Neratova. Na místě Neratovského rybníka (říkalo se mu později také Orlov) vesnice, která dostala jméno Neradov a na místě rybníka Dědek potom vesnice stejného jména. Zrušení nevolnictví a toleranční patent r. 1781 přispěly k uvolnění hospodářského života. Tehdy začal také yýrazně stoupat počet obyvatel a obce se rozrůstaly. Neratov se během několika desítek let, od konce 18. do poloviny 19. století, co do počtu usedlostí zdvojnásobil. Roku 1848 jich tu bylo 18 a žilo v nich celkem 157 obyvatel. Nové usedlosti vznikaly dělením větších statků nebo na obecních pozemcích apod.
V letech 1848 - 1869 přibylo v Neratově již jen jedno stavení. Urbanizace obce se v polovině 19. století v podstatě na dlouhou dobu uzavřela. Od poloviny 19. století až do konce dvacátých let 20. století se Neratov rozrostl jen o 4 čísla popisná. V roce 1930 měl Neratov pouze 23 stavení, i když u mnoha jiných obcí stoupal počet nových domů více. V případě Neratova konstatovaný jev možná souvisel s hospodářskou a společenskou vazbou na nedaleký Bohdaneč. Téměř neměnný byl za celé toto období i počet obyvatel. Od poloviny 19. století do konce 20. let 20. století se pohyboval kolem 150 (jen mezi lety 1910 - 1921 mírně stoupl přes 170). Po roce 1848 se v důsledku ústavních změn obce staly nejnižším článkem samosprávy. Neratov byl samostatnou obcí se starostou a obecním zastupitelstvem v čele. Až při reformě územní správy roku 1964 byl přičleněn k Živanicům jako osada. Tento stav trval až do roku 1990. Jistý zvrat v urbanizaci Neratova nastal ve 30. letech minulého století až do začátku druhé světové války. Obec se rozrostla co do počtu domů téměř o třetinu. Z 23 čísel popisných v roce 1930 na 31 v roce 1950, ale počet obyvatel se nezměnil. Po druhé světové válce se Neratov začal postupně vylidňovat na dnešní stav.
Současnost[editovat]
V současné době je v obci Neratov a Novinsko padesát popisných čísel a k 31. srpnu 2009 je trvale přihlášeno 132 obyvatel. Dále se v katastrálním území obce Neratova nachází tři rekreační osady, Neratov, Novinsko a osada u obce Dědek, kde je 67 rekreačních objektů a 6 zahrádek s evidenčním číslem. V novém územním plánu jsou další dvě plochy určené na novou zastavbu bydlení v rodinných domech o celkové ploše 8,5 ha.
Památky[editovat]
V katastrálním území se nachází Opatovický kanál, nazývaný Halda, který je základním vodním dílem pernštejnské rybniční soustavy. Počátek má u jezu před Vysokou nad Labem a zpět do Labe se vlévá u Semína. Měří 31,8 km a ještě i po půl tisíciletí slouží účelům k jakým byl vybudován. Je stavebně technickou památkou raně renesančního vodního stavitelství. Z nezapsaných památek se v centru obce nachází kamenný kříž s Madonou z r. 1882, zvonička a další kamenný kříž z r. 1901 je v části obce Novinsko.
Kulturní aktivity[editovat]
Kulturní dění v obci je zajišťováno, již od roku 2004, Občanským sdružením pro obnovu a rozvoj obce Neratova a Novinska a to zejména pořádáním sezónních akcí jako je např. Vítání jara, Dětský den, Drakiáda, Mikulášská nadílka, Vánoce v lese a další.
Pěší a cyklistická turistika[editovat]
Cyklotrasa regionální[editovat]
Neratovem, který patří do svazku obcí Mikroregion Bohdanečsko, prochází cyklistická trasa 4039 dlouhá 34 km: Vysoká nad Labem (0,0) - Opatovice nad Labem (2,6) – Čeperka (6,4) – Stéblová (12,3) - Lázně Bohdaneč (18,9) - Neratov (23,0) – Přelovice (25,6) – Výrov (28,5) - Břehy (32,9) - Přelouč (34,3) Projížďka návštěvníky zavede do rozmanitého prostředí, v němž mají možnost poznat typickou místní krajinu. Trasa vede přes Lázně Bohdaneč, kolem Národní přírodní rezervace Bohdanečský rybník a končí v Přelouči. V letních měsících se lze vykoupat u Stéblové v písníku Gigant nebo v Břehách, kde je také kemp.
Cyklotrasa lokální[editovat]
Správním územím Neratova prochází rovněž cyklistická trasa 4274 dlouhá 13 km: Lázně Bohdaneč (0,0) – Vyšehněvice (9,4) – Žáravice (11,5) – Vápno (13,1) Trasa vede lesem kolem krásných rybníků Rohrna, Skříň a Trhoňka, kde je náročnější terén. U obce Žáravice je možné si prohlédnout přírodní divadlo a zbytky středověkého tvrziště Hrada.
Značená turistická trasa[editovat]
Územím obce prochází trasa zelená dlouhá celkem 16 km: Značka odbočuje u hranice semtínského průmyslového areálu z modré značky, přichází lesem k severovýchodnímu okraji města Lázně Bohdaneč, dále na náměstí, odtud k jižnímu okraji Národní přírodní rezervace Bohdanečský rybník. Pokračuje okolo rybníků Skříň a Rozhrna, poté po silnici až do Přelovic, odtud lesem do Výrova, podél jezera u Břehů, přes Lohenice až do Přelouče k nádraží. Naučná stezka Pernštejnskými rybníky, vybudovaná za pomocí obce Neratov, občanského sdružení pro obnovu a rozvoj obce Neratova a Novinska a Pardubického kraje, doplňuje síť informačních tras. Začíná v Neratově a pokračuje kolem rybníků Rozhrna, Skříň, Udržal, Trhoňka, Stará i Nová Jílovka a Tichý. Sedmikilometrová trasa seznamuje návštěvníky s tradicí rybníkářství i rozmanitostí místních přírodních krás.
Vodní turistika[editovat]
Opatovický kanál je umělý vodní tok dlouhý 32 km lákající k nenáročné celodenní plavbě, jejíž rychlost nepřesáhne 5 km/hod. Začíná se v Opatovicích nad Labem, kde kanál vytéká z Labe, dále pokračuje přes Čeperku, Podůlšany a Staré Ždánice do Lázní Bohdaneče odtud přes Neratov, Přelovice, Břehy až do Semína, kde se kanál vlévá zpět do Labe. Na Opatovickém kanále se každoročně v říjnu ukončuje vodácká sezóna, tzv. "zamykání vody" pořádá KVT Pardubice a probíhá u Mlýnů v Lázních Bohdaneč.
