Hanuš Thein
| Hanuš Thein | |
| Narození | 17. leden 1904 Pardubice, Rakousko - Uhersko |
|---|---|
| Úmrtí | 30. prosince 1974 Praha, Československo |
Hanuš Thein (17. ledna 1904 Pardubice – 30. prosince 1974 Praha) byl významný český operní pěvec (bas) a režisér. Mezi lety 1927 – 1939 a 1945 – 1973 působil v pražském Národním divadle.
Vystudoval Státní konzervatoř hudby v Praze, kde pak řadu let působil i jako pedagog (mezi lety 1950 až 1974 zde byl profesorem operního herectví a režie) [1]. Zpěv studoval u E. Fuchse a operní režii u Ferdinanda Pujmana.
Studoval též na právnické fakultě University Karlovy v Praze (od roku 1922), ale studia zanechal v roce 1927 po nabídce od Otakara Ostrčila na stálé hostování a později angažmá v Národním divadle. Zde působil jako sólista opery (od roku 1929) i jako režisér opery (od roku 1932) až do roku 1973. V sezónách 1963/1964, 1964/1965 a 1967/1968 byl šéfem opery. Dotkla se jej i nacistická perzekuce kvůli jeho židovskému původu. Mezi lety 1939 – 1945 proto nebyl členem Národního divadla a byl internován v Terezíně, odkud několik dní před koncem války utekl. Zemřel v Praze 30. prosince 1974 na infarkt. Je pohřben na pražském Vyšehradě.
Za svůj život hrál či režíroval mnoho představení. Mezi jeho nejvýznamnější role patřil Kecal v Prodané nevěstě, Doktor Bartolo v Lazebníku sevillském či Bartolo ve Figarově svatbě, z režijních počinů můžeme jmenovat Prodanou nevěstu, Káťu Kabanovou či Romeo, Julie a tma. Četné úspěchy slavil také v zahraničí např. v Německu, Nizozemsku a Velké Británii.
Obsah |
Ocenění [editovat]
- 1958 titul zasloužilý umělec
- 1968 Řád práce
Odkazy [editovat]
Reference [editovat]
- ↑ Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 523
Literatura [editovat]
- Alexander Buchner: Opera v Praze, PANTON, Praha, 1985, str. 166, 168, 177, 180, 210, 211, 213, 214, 219
- František Kafka: Hanuš Thein, Supraphon, 1971
- Kolektiv autorů: Kniha o Národním divadle 1883 – 1963, Orbis, Praha, 1964, str. 65, 98, 103, 127–9
- Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 523–4
- Hana Konečná a kol.: Čtení o Národním divadle, Odeon, Praha, 1983, str. 160, 232, 236, 280, 281, 284, 376, 384, 394–5, 398, 403
- Hanuš Thein: Žil jsem operou Národního divadla, Melantrich, Praha, 1975
