Svatý Jiljí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Svatý Jiljí s laní
Možná hledáte: Kostel svatého Jiljí.

Svatý Jiljí (latinsky Ægidius, německy Ägidius, anglicky Giles, francouzsky Gilles, italsky Egidio), (? 640 – ? 710), mnich a poustevník, jeden z nejoblíbenějších středověkých světců, jeden ze Čtrnácti svatých pomocníků.

Podle legendy se narodil v Athénách v Řecku jako syn bohatých rodičů. Již jako chlapec projevoval mimořádnou dobročinnost. Když rodiče zemřeli, rozdal všechno jmění chudým a rozhodl se sloužit Bohu v ústraní jako poustevník.

Odplul do Galie a odebral se do Arles k tamějšímu biskupovi, kterým byl tehdy Caesarius z Arles. Ten dva roky vzdělával Jiljího ve víře a v meditacích. Poté odešel Jiljí k řece Gardě, kde žil jako poustevník. Cestou potkal poustevníka Veredemuse, který jej dále vzdělával ve zbožnosti a křesťanských ctnostech.

Nejprve žili společně, ale o jejich přítomnosti se brzy dozvěděl celý kraj a přicházelo za nimi mnoho poutníků. Jiljí toužil po větší samotě a tak se odebral do osamělejší části tehdejšího pralesa. Usadil se v jeskyni a podle legendy se živil mlékem ochočené laně.

Panovník, podle legendy vizigótský král Flavius Vamba, na lovu vystřelil na laň, ale omylem postřelil Jiljího. Král si poustevníka oblíbil a na místě, kde jej postřelil, nechal vystavět klášter, jehož se Jiljí stal opatem a řídil jej řeholními pravidly svatého Benedikta.

Jiljí se údajně vydal také do Říma, aby svůj klášter nabídl papeži, a ten mu poskytl výsady a ochranu a daroval mu dvojí dveře z cypřišového dřeva. Jiljí je hodil do Tibery, a když se vrátil do kláštera, našel je, jak na něho čekají na břehu řeky Rhôny.

Pro zmíněné příhody bývá označován za patrona kojení a kojících matek (laňka), tělesně postižených (zraněn vizigótským střelcem), žebráků (dobročinnost), lesů, kovářů a z méně jasných důvodů i skotského města Edinburgh. Poskytuje přímluvu i v případech epilepsie, rakoviny, duševních chorob, ženské neplodnosti a nočních můr.

Svátek má 1. září a s jeho jménem je spojena řada pranostik. Jeho nejčastějšími atributy jsou laň, jelen (jelen je zároveň atributem sv. Huberta a sv. Eustacha, s nimiž proto může být Jiljí nechtěně zaměněn) a šíp.

Jeho společník Veredemus byl rovněž svatořečen a má svátek 23. srpna.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. 2. vyd. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 1997. 702 s. ISBN 80-7192-304-4.  
  • KRATOCHVÍL, Josef V.. Sv. Jiljí a jeho klášterní a farní chrám na Starém městě v Praze. Praha : Konvent dominikánů, 1926. Stručný životopis sv. Jiljí. Dějiny kostela sv. Jiljí v Husově ulici na Starém městě pražském. Založení dominikánského řádu, jeho příchod do Čech a usazení v Praze. Památné budovy farního obvodu a náboženské organizace u sv. Jiljí.. Dostupné online.  
  • ZACHOVÁ, Jana. Legendy Wolfenbüttelského rukopisu. Praha : Filosofia, 2010. 210 s. ISBN 978-80-7007-342-1.  

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Slovníkové heslo Jiljí ve Wikislovníku