Anny Ondráková

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Anny Ondráková v roce 1934

Anna Sophie Ondráková, známá též jako Anny Ondra (15. května 1902, Tarnów, Polsko28. února 1987, Hollenstedt, Západní Německo) byla česká filmová herečka, manželka Maxe Schmelinga a celoživotní přítelkyně českého herce a režiséra Karla Lamače.

Její otec byl c. a k. důstojník. Vyrůstala v Pule, Terezíně a v Praze. Několik let se věnovala baletu a jako malá hrála i divadlo (např. role Kadiži ve hře Franka Wedekinda Pandořina skříňka).[1] Svoji hereckou kariéru započala ve filmu Palimpsest z roku 1919. V začátku kariéry používala kromě rodného jména i pseudonym Ossia Valdová.[2] V té době úzce spolupracovala ve vlastní filmové společnosti se svým celoživotním přítelem, českým filmovým hercem a režisérem Karlem Lamačem, který jí sliboval několikrát sňatek, ale nikdy se s ní neoženil. Později přišly nabídky na další filmové role. Tak si například zahrála ve filmu jako Tu ten kámen aneb Kterak láskou možno v mžiku vzplanout třeba k nebožtíku (1923), Karel Havlíček Borovský (1925) či On a jeho sestra (1931). Také si zahrála několik desítek rolí v německých a rakouských filmech. V roce 1929 hrála ve dvou filmech Alfreda HitchcockaJejí zpověď (Blackmail), ...a neuveď nás v pokušení (The Manxman).

Svatba Anny Ondra a Maxe Schmelinga, 1933,
snímek z Německého spolkového archivu

V roce 1930 se poprvé setkala s německým boxerem Maxem Schmelingem a o tři roky později, dne 6. července 1933 se úředně za něho provdala (církevní sňatek se konal 20. července 1933 v Bad Saarow)[3] – patrně se tak stalo také trochu ze vzdoru vůči Karlu Lamačovi. Jako filmová dvojice se s manželem setkali ve filmu Knockout z roku 1935. Začala žít v Německu. Lída Baarová na počátku 90. let 20. století prozradila, že v roce 1936 jejich manželství bylo poznamenáno osobní tragédií, kdy při autonehodě přišla o nenarozené dítě. Toto neštěstí způsobilo, že již nikdy neotěhotněla.[4]

Během druhé světové války byli manželé významnými osobnostmi nacistického Německa, ale nikdy s nacisty nespolupracovala. Mnoho let po válce vyšlo najevo, že během války společně s manželem zachránili dva židovské chlapce.

Po válce zůstala bez prostředků a majetku. V roce 1949 se přestěhovala do Hollenstedtu nedaleko Hamburku a spolu s manželem začali podnikat na svých pozemcích. Později se její manžel stal manažérem ve společnosti Coca-cola.[4]. Dne 2. srpna 1952 v jejím náručí zemřel Karel Lamač[zdroj?]. Do Československa se již nikdy nevrátila i když hodně vzpomínala[5].

Se svým milovaným mužem žila až do smrti. Zemřela 28. února 1987 v Hollenstedtu. Anny nikdy na Československo nezapomněla. V roce 1997 poslal její manžel České republice 30 tisíc marek jako pomoc na odstranění škod po ničivé povodni.[4].

Citát[editovat | editovat zdroj]

Byla jako rtuť, ani o přestávkách natáčení ji nikdo neudržel v klidu, a přitom stále svěží, jakoby lačná života i práce. A byla moc hezká, mívala nakadeřené plavé vlasy. I když se měla tvářit vážně, zdálo se, že se potutelně usmívá. Člověk nikdy nevěděl, jestli mu neprovede nějakou poťouchlost. Měla příjemnou vyřídilku, ne zlou, naopak dětsky roztomilou.
— Otomar Korbelář [6]

Filmografie, výběr[editovat | editovat zdroj]

  • 1919 Dáma s malou nožkou, role: dívka z lavičky, režie Přemysl Pražský a J. S. Kolár
  • 1920 Zpěv zlata, bankéřova neteř Andrea, režie J. S. Kolár
  • 1920 Gilly poprvé v Praze, neteř Anna, režie Karel Lamač
  • 1921 Otrávené světlo, Anny, režie J. S. Kolár a Karel Lamač
  • 1923 Únos bankéře Fuxe, dcera bankéře, režie Karel Anton
  • 1924 Bílý ráj (Kristallprinzess), žena–vamp, režie Karel Lamač
  • 1925 Do panského stavu, Kráčmerčina neteř, režie Karel Anton
  • 1926 Velbloud uchem jehly, Zuzka, režie Karel Lamač
  • 1926 Trude, die Sechzenjährige, tit. role, režie Konrad Wiene
  • 1927 Milenky starého kriminálníka, Fifi Hrazánsková, režie Svatopluk Innemann
  • 1927 Květ ze Šumavy, Dáňa Lorencová, režie Karel Lamač
  • 1929 Blackmail (Její zpověď), Alice White, režie Alfred Hitchcock
  • 1929 The Manxman (...a neuveď nás v pokušení), Kate Cregeen, režie Alfred Hitchcock
  • 1931 On a jeho sestra, Anna, režie Karel Lamač a Martin Frič
  • 1932 Kantor Ideál, Věra Matysová, režie Martin Frič
  • 1934 Polská krev, Helena Zarembová, režie Karel Lamač
  • 1935 Knock–out (Mladé děvče, mladý muž), sekretářka divadla, režie Karel Lamač a Hans H.Zerlett
  • 1937 Důvod k rozvodu, Anna Plavcová, režie Karel Lamač
  • 1943 Himmel, wir erben ein Schloss (Zdědili jsme zámek), majitelka zámku, režie P. P. Brauer
  • 1951 Schön muss man sein, Rose de Lila, režie Akos von Rathony
  • 1957 Die Zürcher Verlobung, režie Helmut Käutner

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Dorothea Friedrichová: Anny Ondráková a Max Schmeling, Euromedia Group, Praha, 2003, str. 3, ISBN 80-249-0239-7
  2. Dorothea Friedrichová: Anny Ondráková a Max Schmeling, Euromedia Group, Praha, 2003, str. 7, ISBN 80-249-0239-7
  3. Dorothea Friedrichová: Anny Ondráková a Max Schmeling, Euromedia Group, Praha, 2003, str. 4, ISBN 80-249-0239-7
  4. a b c Anny Ondráková - životopis na Super.cz
  5. Stanislav Kotal. Kino. 1965, roč. 5. (česky) 
  6. Ladislav Tunys: Otomar Korbelář, nakl. XYZ, Praha, 2011, str. 155–6, ISBN 80-85837-35-8

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]