Hlava XXII

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Hlava XXII
Autor Joseph Heller
Původní název Catch-22
Překladatel Miroslav Jindra
Dušan Janák
Jaroslav Chuchvalec
Ilustrátor Bohumil Štěpán
Země USA USA
Jazyk angličtina
Žánry román, satira
Datum vydání 1961
Česky vydáno 1964
Počet stran cca 520
Předešlé dílo
Následující dílo Něco se stalo

Hlava XXII (anglicky Catch-22) je první a nejznámější román amerického spisovatele Josepha Hellera, vydaný roku 1961. Kritici ji přirovnávají k Haškovým Osudům dobrého vojáka Švejka[zdroj?].

O románu[editovat | editovat zdroj]

Kniha nemá výraznější dějovou linii, je sledem jednotlivých příhod a je členěna do kapitol, které jsou vždy věnovány některé z hlavních postav románu. Kniha je plná absurdit, satiry a černého humoru. Jazykově kniha obsahuje vojenský slang a často i vulgarismy.

Román, inspirovaný autorovými vlastními zážitky z druhé světové války, není zaměřen na děj, ale na postavy. Na ostrůvku Pianosa u pobřeží Itálie, kde se děj odehrává, se pohybuje nesmírné množství osobností. Paradoxní je, že uprostřed války se v knize nevyskytují žádní němečtí vojáci (oficiální nepřítel) a postupem času se tak hlavní hrdina více než Němců začíná obávat vlastní americké byrokratické mašinérie.

Děj[editovat | editovat zdroj]

Hlavní postavou je kapitán Yossarian (syn syrských přistěhovalců), který se snaží uniknout letecké povinnosti, protože si uvědomuje, že riskuje život, který pro něho znamená víc než vlast. Děj se odehrává zejména na ostrově Pianosa ve Středozemním moři. V cestě domů brání Yossarianovi především Hlava XXII vojenského řádu. Ta mimo jiné říká, že letecké povinnosti může být zbaven ten, kdo je uznán za psychicky narušeného, a zároveň požádá o uvolnění. Ovšem to, že o uvolnění požádá, svědčí o jeho psychickém zdraví, takže být uvolněn nemůže: to staví celý román do absurdní roviny. Výraz Hlava XXII se stal jako označení takové absurdní situace součástí běžného jazyka.

Absurdnost celé situace vysvítá rovněž z přístupu důstojníků k válce. Jejich chování je promyšlené a má zajistit buď bezúčelné plnění rozkazů, nebo posílení popularity bez ohledu na bojový úspěch. Dobrým příkladem je například snaha plukovníka Cathcarta, aby pumy při náletech padaly co nejblíž od sebe, protože letecké snímky pak vypadají nejlépe, a to bez ohledu na úspěšnost bojové akce.

Yossarian vidí každý den umírat své přátele i další oběti nesmyslné války, denně bojuje s vojenskou byrokracií a s nelogickými předpisy. Válka je popsána jako absurdnost, v níž není lidský život důležitý, jde jen o čísla, rozkazy, dobyté kóty. Yossarian se záměrně chová jako blázen, občas se pokouší o recesi a snaží se za každou cenu dostat domů. Často pobývá v nemocnici se simulovanými nemocemi, aby se vyhnul výkonu služby. Po návratu z nemocnice zjistí, že plukovník Cathcart opět zvýšil počet povinných letů (misí) a uvědomí si, že schováváním svůj pobyt v armádě jen prodlužuje. Podléhá panickému strachu, že válku nepřežije, a při náletech se jen snaží vyhnout protiletecké palbě nepřítele. Tato v podstatě zbabělá taktika mu paradoxně přináší nečekané úspěchy a dokonce má být vyznamenán válečným křížem; poctu si však pokazí tím, že k dekorování se dostaví nahý.

Když je počet letů opět zvýšen, odmítne se jich dál zúčastňovat. Nadřízení si s ním už nevědí rady, a tak mu nabídnou, že ho propustí z armády, pokud bude armádu všude chválit. Yossarian nejdřív na tuto dohodu přistoupí, později si to ale rozmyslí. Jedinou možnost vidí v útěku, a nakonec se za pomoci jednoho z důstojníků a vojenského kaplana pokusí doplout na člunu do neutrálního Švédska.

Vyšší důstojníci jsou z drtivé většiny ukazováni jako blázni či úplní idioti – například generál Scheisskopf (německy Sráč) se vůbec nezajímá o válku, pouze a jedině o přehlídky, zatímco jeho žena spí s nižšími důstojníky; Major Major (jméno dostal od otce bez vědomí matky a shodou okolností dosáhl hodnosti majora) trpí kvůli svému jménu těžkým strachem z lidí, takže k němu smějí vojáci chodit, jen když není přítomen. McWatt, pilot Yossarianova letadla, se rád předvádí, a jednou při nízkém přeletu nad pláží zabije kamaráda a vzápětí nalétne střemhlav na útes. I v tom je dílo trochu podobné Švejkovi – i v něm byla většina důstojníků (snad s výjimkou nadporučíka Lukáše) vylíčena jako naprostí tupci.

Přenesený význam[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku No-win situation.

Jak se Hellerův román postupem času stal známý, získala fráze Hlava XXII význam označení pro situaci, ze které s použitím logiky není jiného než očekávaného, konformního východiska.

Pokračování[editovat | editovat zdroj]

K zestárlým postavám Hlavy XXII se Heller vrátil na sklonku života v románu Zavíráme! (angl. Closing Time), která vyšla v roce 1994.

Filmová adaptace[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • MACURA, Vladimír a kolektiv. Slovník světových literárních děl 1/ A-L. Praha : Oden, 1989. ISBN 80-207-0948-7. S. 475.