Quido Kocian

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Quido Kocian
Narození 7. března 1874
Ústí nad Orlicí
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 3. ledna 1928 (ve věku 53 let)
Hořice v Podkrkonoší
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Quido Kocian (7. března 1874, Ústí nad Orlicí[1]3. ledna 1928, Hořice v Podkrkonoší) byl sochař, patřící k předním představitelům českého umění přelomu 19. a 20. století. Jeho tvorbu lze charakterizovat jako originální formu symbolismu, pro níž je typická výrazná exprese a přítomné jsou v ní i secesní prvky. Filosoficky lze jeho umělecké sdělení považovat za existencialistické. Bývá řazen po bok dalších významných současníků – Františka Bílka, Ladislava Šalouna nebo Bohumila Kafky, s nimiž ho spojuje zájem o psychologii moderního člověka, o temné stránky jeho povahy a nejvnitřnější hnutí lidské duše. Oblíbený motiv smrti jej v pozdějších letech postavil též do role sochaře funerálních motivů.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Socha Šárky z roku 1910 v parku Javorka v České Třebové. Kulturní památka

Quido Kocian se narodil v Ústí nad Orlicí v rodině kameníka. Nejdříve studoval sochařskou a kamenickou školu v Hořicích. Ve studiu pokračoval na uměleckoprůmyslové škole v Praze. Kocian byl žákem Josefa Václava Myslbeka. Ještě během studií na uměleckoprůmyslové škole vytvořil své pojetí Myslbekova sousoší „Ctirad a Šárka“, které natolik uchvátilo tehdejší odbornou kritiku, že mu ve srovnání s jeho učitelem přisoudila větší uměleckou hodnotu. Kdosi tehdy napsal, že „žák přerostl svého učitele“. To byla pro Kociana medvědí služba, neboť do té doby jemu velmi příznivě nakloněný Myslbek se s ním rozešel. Rozchod se vykládá tak, že Myslbek byl tradicionalista a nové expresivní pojetí svého žáka mu nevyhovovalo. Daleko spíše se však zřejmě jednalo o záležitost ješitnosti. Skutečnost na Kociana natolik negativně zapůsobila, že přerušil studia a na nějaký čas opustil Prahu.

Quido Kocian, Mrtvý Ábel, bronz (1903)

Během svých cest navštívil Itálii a Francii, kde se setkal s významnými osobnostmi tehdejšího sochařství, především pak s nejvýraznější z nich, Francouzem Augustem Rodinem. Po svém návratu vytvořil jedno ze svých nejvýznamnějších děl „Abelova smrt“, které mu svou originalitou vrátilo přátelství i náklonnost J. V .Myslbeka. Kocianova témata jsou výhradně tragická a umělecké vyjádření tvůrce velmi přesvědčivé a vyhýbající se schematismu[zdroj?]. Jak bylo řečeno jedním z jeho obdivovatelů „osobní lidská zkušenost je jím povýšena na samotný základ umění“. Nebál se ukázat tragické a negativní stránky člověka v plné své podstatě (např. „Válka“). Kocian se během života nedočkal docenění. Vzhledem k tomu, že nikdy neslevil ze svého přesvědčení a neopustil autenticitu ve svém výrazu, stal se posléze jedním z četných případů umělce, jemuž jeho genialita přinesla nevděk a odsun na vedlejší kolej. Jeho díla dlouho ležela zapomenuta v depozitářích nebo se povalovala v odkladových prostorách škol. První výstava jeho prací proběhla v dubnu až květnu 2005 v Obecním domě v Praze. O této výstavě byl Janou Hádkovou natočen televizní dokument.

Quido Kocian, Vzkříšení (1907)
Quido Kocian, Smrt (1907)

Nejvýznamnější díla[editovat | editovat zdroj]

  • Abelova smrt
  • Šárka (1910) v parku Javorka v České Třebové
  • Úděl umělce
  • Válka

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]