Stance

Stance neboli ottava rima je osmiveršová strofa. Většinou je v ní použit jambický verš s deseti až jedenácti slabikami. Vlastní stance se rýmuje podle schématu abababcc, toto rýmování má ale několik obměn a variant (viz níže).

Historie

Sloka je italského původu, bývala užívána v hrdinských a směšnohrdinských dílech. První doložené užití je od Boccaccia, a to v jeho poémě Teseide z roku 1340. Byla velmi užívána v italské epické poezii. V roce 1487 publikoval Luigi Pulci směšnohrdinské dílo Morgante Maggiore, což je první použití stance v díle tohoto druhu. Mimoto byla stance hojně užívána v libretech k operám, například k opeře Così fan tutte. Sloka je taky často užívána v angličtině, napřed v překladech, pak i ve vlastních dílech (William Browne, John Hookham Frere, William Butler Yeats), a někdy ve španělštině (Juan Boscán Almogáver, Alonso de Ercilla y Zúñiga, Lope de Vega). Mimo tyto jazyky se stance ve své klasické podobě příliš neužívá, vlastně se užívá téměř výhradně v překladech, což platí i pro češtinu.

Varianty

Siciliána (také sicilská oktáva, ottava siciliana) je nejrozšířenější variantou stance. Skládá se z osmi jedenáctislabičných veršů jambického spádu, rýmovaných abababab. Kromě vlastní siciliány je také tvoří také něco velmi podobného této sloce první část italského sonetu. Mimo středověké italské poezie ji užíval Boccacio, u nás například Jaroslav Vrchlický.

Spenserova stance byla vytvořena anglickým básníkem Edmundem Spenserem, který ji použil pro svůj epos Královna víl. Dohromady se skládá z devíti veršů, prvních osm jsou jambické verše o pěti stopách, poslední je jambický verš o šesti stopách (alexandrín), rýmuje se ababbcbcc. Po Spenserově smrti sloka upadla v zapomnění a dnes není příliš užívána. Kolem roku 1800 byla nakrátko v módě, užíval ji Lord Byron, John Keats, Percy Bysshe Shelley a Walter Scott.

Celkově je mnoho dalších variant osmiveršových slok, které jsou velmi používány, nicméně tyto není možné nazývat formami stance.