František Bačkovský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

František Bačkovský (2. listopadu 1854 Ždírec nad Doubravou29. listopadu 1909 Chvatěruby) byl český knihkupec, nakladatel a spisovatel, badatel.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Benátkách, místní části městečka Ždírec nad Doubravou, nyní v okrese Havlíčkův Brod. Pocházel z rolnické rodiny. Po škole v Krucemburku studoval na gymnáziích v Chrudimi a Německém Brodě. V letech 1875 – 1880 studoval filozofii na pražské univerzitě, kde také promoval. V letech 18781891 byl suplujícím středoškolským profesorem na gymnáziu v Německém Brodě (dnešní Havlíčkův Brod), pak se rozhodl učitelskou dráhu opustit.[1] V Praze si roku 1899 otevřel knihkupectví s antikvariátem v Žitné ulici. Rozvíjel i nakladatelskou praxi. Vydával naučnou literaturu, českou beletrii, knihy pro mládež. Jako podnikatel příliš úspěšný nebyl.

Byl spisovatelem, autorem různých prací mluvnických a literárně-historických, které se týkaly zejména doby národního obrození, zapojil se do veřejné celonárodní diskuse o pravosti Rukopisů královédvorského a zelenohorského, v níž se postavil do role urputného obhájce pravosti dokumentů.

Aktivně se účastnil diskusí o českém pravopise. Vyjadřoval se k otázce psaní adverbizovaných ustálených předložkových spojení: „Pišme tedy volné sloučeniny mající platnosť příslovcí, vůbec a zvláště ty, jejichžto původ jest zatemněn, vždy dohromady, a pišme tedy na př.: namnoze, poprvé, podruhé, odjinud, nadmíru…“ Zvlášť je taková spojení třeba psát tehdy, jestliže „prvotního významu ještě nijak příslovce ta nepozbyla ani nezatemnila původu svého“ (jako příklady uváděl např. spojení v pravo, v levo, v zadu, na jevo, za živa). ([2]) Zabýval se interpunkcí, byť jeho terminologie (ležací čárka, zvolavník…) se neujala a byla před ní nakonec dána přednost Bartošově. Jako první nastolil otázku ležací čárky (spojovníku) a korigoval zásady pro její používání ([3]) (vyslovil se například proti psaní spojovníku ve zdvojeném příjmení a rozlišil případy, kdy se píše např. neboli, pakli, nežli, zdali od případů, kdy se částice -li spojovníkem odděluje, čímž oponoval například Fr. Bílému, který ji nechtěl oddělovat nikdy) a ujalo se i jeho odmítnutí odsuvníků (apostrofů) ve složených slovech (aby’s, ty’s, řekl’s). V polovině 80. let 19. století napsal spis Kdy jest psáti v češtině na počátku slov písmena veliká?, který je syntézou dosavadních odborných textů a zřejmě prvním soustavnějším pojednáním na toto téma. Byl zastáncem pravidla, aby se ve složených vlastních jménech psalo velké jen první písmeno, a zároveň autorem argumentace, že v místních názvech si slova nedrží původní význam a tedy se v nich mají psát velká i počáteční písmena dalších slov; tuto zásadu chtěl uplatnit nejen na města a vesnice, ale i například na hory, zatímco Český les doporučoval psát s malým „l“, protože si prý slovo „les“ zde původní význam zachovalo, od čehož však ve svých Mluvnických rozpravách pod Lepařovým vlivem ustoupil. Reforma pravopisu z roku 1993 se k některým jeho dávným návrhům vrátila (např. Vánoce, Velikonoce a Hromnice s velkým písmenem či Na Můstku, Na Příkopě, V Jámě, Ve Smečkách). Kritizoval také tehdejší zásadu neoznačovat délku samohlásek ve slovech latinského a řeckého původu, která podle něj vedla k deformaci výslovnosti těchto slov, tedy k tomu, že jsme si v češtině navykli vyslovovat krátce samohlásky, které v původních jazycích byly dlouhé (např. Evrópa, theórie, planéta, mímika, kolléga, kómický, paródie, írónický), podobný důsledek má i psaní krátkého e místo původního ae a oe.[4]

Dr. Bačkovský používal pseudonymy Vlastimil Benátský, J. Procházka, Fr. Černý. Byl zakladatelem a redaktorem literárních časopisů Studentské listy, Literární obzor, České listy, Literární věstník, Novočeský archiv.[5]

Finanční problémy a fakt, že byl nemocný a téměř oslepl, jej dohnaly k sebevraždě.[1]

Hlavní práce[editovat | editovat zdroj]

  • O básnické činnosti P. J. Šafaříka a Fr. Palackého (1885)
  • Několik rozprav o F. L. Čelakovském (1886)
  • Oprávce poklesků mluvnických v jazyce českém
  • Zevrubné dějiny písemnictví české doby nové (1884–1887) – nedokončeno
  • Na obranu proti některým Masarykovcům a Gebauerovcům (1887)
  • RKZ ve světle pravděpodobném (1888)
  • Přehled písemnictví českého doby nejnovější (1889)
  • Stručné dějiny písemnictví starořeckého s popisy a obsahy nejdůležitějších plodů jeho (1893)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b KOLEKTIV AUTORŮ. Slovník českých spisovatelů. Praha : Libri, 2000. ISBN 80-7277-007-1. Kapitola Bačkovský František, s. 71.  
  2. F. Bačkovský, Mluvnické rozpravy, Praha 1889, s. 85
  3. M. Sedláček: Sto let od vydání Mluvnických rozprav Františka Bačkovského, NŘ 72, 1989, s. 173–179
  4. Miloslav Sedláček: K vývoji českého pravopisu. Část 2, Naše řeč, ročník 76 (1993), číslo 3
  5. VAVROUŠEK, Bohumil; NOVÁK, Arne. Literární atlas československý. Díl 2. Praha : Prometheus, 1938. Kapitola František Bačkovský, s. 246.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]