Ada Lovelace

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ada, hraběnka z Lovelace

Augusta Ada Kingová, hraběnka z Lovelace (10. prosince 1815 Londýn27. listopadu 1852 tamtéž), narozená jako Augusta Ada Byronová a nyní známá jako Ada Lovelaceová, byla anglická matematička a vynálezkyně strojového programování. Je známá především svým detailním popisem fungování Babbageova mechanického počítače (analytického stroje), jehož vývoj podporovala i finančně. Mezi jejími poznámkami k analytickému stroji byl i algoritmus, který je považován za první algoritmus zpracovatelný počítačem. Proto je často uváděna jako první programátorka.

Lovelaceová se narodila 10. prosince 1815 jako jediné legitimní dítě básníka Lorda Byrona a jeho manželky Anny Isabelly Byronové. Všechny ostatní Byronovy děti se narodily mimo manželství. Byron opustil svou ženu měsíc po dceřině narození a za další čtyři měsíce opustil nadobro i Anglii. Později podlehl nemoci během Řecké osvobozenecké války, když bylo Adě osm let. Ada tak skončila v opatrovnictví své matky, spisovatelky, která nicméně podporovala její zálibu v matematice a logice (také jako součást pokusu předejít rozvinutí "šílenství", které viděla v jejím otci - Ada ovšem na otce nezanevřela a nechala se vedle něj i pohřbít). Jako jedna z mála žen ve viktoriánské Anglii proto studovala matematiku.[1]

Na prahu dospělosti se díky svému talentu seznámila s britským matematikem Charlesem Babbagem a konkrétně jeho prací na vývoji "analytického stroje" čímž začal jejich dlouhodobý pracovní i přátelský vztah. V letech 1842-3 přeložila článek italského vojenského analytika Luigiho Menabrea o tomto stroji a doplnila ho rozsáhlými poznámkami (nadepsanými jednoduše "Notes" - "poznámky"), které mimo jiné obsahují první známý počítačový program - algoritmus, určený k provedení strojem. Kromě příspěvku k počátečním dějinám počítačů se Ada ve svých poznámkách věnovala také vizím ohledně pokročilých schopností počítačů: skládání hudby a kreslení obrazů a využití techniky ke spolupráci jednotlivců i společnosti.

Ada popisovala svou metodu jako „poetickou vědu“ a sebe jako „analytičku (a metafyzičku)“. Na její počest byl pojmenován programovací jazyk Ada, který vznikl v roce 1979.

Život[editovat | editovat zdroj]

Dětství[editovat | editovat zdroj]

Ada Lovelaceová se narodila jako Augusta Ada Byronová 10. prosince 1815. Byla dcerou slavného anglického básníka George Gordona Byrona a Annabelle Milbankové. Augusta byla pojmenována po Byronově nevlastní sestře Augustě Leighové a Byron používal její druhé jméno, Ada.[2] Neuplynul ani rok od jejího narození, když se její otec rozhodl pro rozvod s Anabelle. Sám byl znepokojen skutečností, že nepřivedl na svět syna.[3] Přestože podle tehdejších britských zákonů měl na výchovu dcery právo především on, neprojevil o výchovu Ady žádný zájem. Nicméně požádal svou sestru, aby ho informovala o tom, jak se Adě daří. [4]Ada sama svého otce již nikdy poté nespatřila. Zemřel v roce 1824, když jí bylo osm let a její matka tak zůstala jedinou rodičovskou figurou v Adině životě.[5] Ada měla až do svých dvaceti let zakázáno podívat se na jakýkoliv portrét svého otce. Její matka se v roce 1856 stala baronkou z Wenworthu.

Anabella neměla se svou mladou dcerou blízký vztah a často ji ponechávala v péči své matky, Judith, Lady Milbankeové, která si Adu zamilovala. Kvůli společenským postojům té doby, které při odloučení rodičů vždy stranily otci dítěte, se však musela na veřejnosti prezentovat jako milující matka. To zahrnovalo psaní dopisů Lady Milbankeové, ve kterých se starostlivě vyptávala na zdraví své dcery a na jejich konci matce připomínala, ať je neztratí, pro případ, že by musela dokazovat svou řádnou starost o dceru. V jednom z dopisů Adu popsala jako "to".[6] V období dospívání sledovalo Adu několik blízkých přítelkyň její matky, aby se ujistily, že nevykazuje známky morální nekázně. Ada těmto pozorovatelkám říkala fúrie a později si stěžovala, že přeháněly a vymýšlely si.[7]

Ada byla od raného dětství často nemocná. Ve věku osmi let trpěla migrénami, které ji oslepovaly.[2] V červnu 1829 byla paralyzována po protrpění spalniček. Následně byla nucena k odpočinku na lůžku v délce téměř jednoho roku, což pravděpodobně oddálilo její uzdravení. V roce 1831 už bylo schopna pohybu o berlích.

Navzdory jejím častým nemocem, Ada rozvíjela své matematické a technické dovednosti. Ve dvanácti letech se rozhodla, že by chtěla létat. Postupovala rozumně a metodicky, s představivostí a vášní. Prvním krokem, v únoru 1828, bylo vyrobení křídel. Zvažovala různé velikosti a materiály pro výrobu křídel, například papír, hedvábí napuštěné olejem, dráty a peří. Studovala anatomii ptáků, aby dokázala odhadnout správné proporce křídel a těla. Rozhodovala se, jaké vybavení bude potřebovat, jako například kompas k nalezení té nejpřímočařejší trasy přes hory, řeky a údolí. Posledním krokem by byla integrace páry jako pohonu k létání.[8]

V roce 1833 měla Ada aféru se svým tutorem a poté, co byli přistiženi, s ním chtěla utéct. Jeho příbuzní ji ale poznali a kontaktovali její matku. Anabelle se s pomocí svých přátel podařilo celý incident ututlat a zabránit tak skandálu.[9]

Ada se nikdy nesetkala se svou nevlastní sestrou, Allegrou Byronovou, dcerou Lorda Byrona a Claire Clairmontové, která zemřela ve věku pěti let v roce 1822. V jisté míře se ale stýkala s Elizabeth Medorou Leighovou, dcerou Byronovy nevlastní sestry Augusty Leighové. Když byla Ada představena u dvora, Augusta se jí stranila.

Dospělost[editovat | editovat zdroj]

V dospělosti Ada poznala Mary Somervilleovou z Královské akademické společnosti. Mary považovala Ada za svůj vzor, především proto, že byla také matematička. Mary také uvedla Adu do společnosti Charlese Babbage, se kterým se seznámila v roce 1833. Od té doby si oba intenzivně dopisovali. Ada se znala také s dalšími významnými osobnostmi té doby, jako byli například Andrew Crosse, Sir David Brewster, Charles Wheatstone, Charles Dickens a Michael Faraday.

Kolem roku 1834 byla Ada často vídána u dvora a začala se účastnit společenských událostí. Často chodila tančit a svým šarmem dokázala okouzlit. Většina lidí ji popisovala jako líbeznou dívku, ale přítel Lorda Byrona, John Hobhouse, byl opačného názoru. Jednou ji popsal jako „…mohutnou ženu s hroší kůží, jež ovšem sdílí některé rysy svého otce, obzvláště ústa.“ Takto se o ní zmínil po jejich prvním setkání 24. února 1834, kdy Ada dala najevo, že se jí Hobhouse nezamlouvá. Pravděpodobně zde sehrál svou roli vliv Adiny matky, díky níž Ada neměla dobré vztahy s žádným z přátel svého otce. Nevraživost Ady a Hobhouse ovšem netrvala dlouho a později se stali přáteli.

Ada studovala matematiku na University of London[10]. Svá studia přerušila pouze kvůli svatbě a také kvůli rodině. Ada se vdala za barona Williama Kinga 8. července 1835 a sama se tak stala baronkou.[11] Jejich sídlem byly rozsáhlé pozemky Ockham Parku v Surrey. Vlastnili také další pozemky u jezera Loch Torridon a dům v Londýně. Líbánky strávili v panství Worthy Manor blízko městečka Porlock Weir v Somersetu. Později bylo vyspraveno a stalo se jejich letním sídlem.

Byla matkou tří dětí: Byrona (1837), Anne Isabelly (1837) a Ralpha Gordona (1839). Po narození Anny protrpěla Ada náročnou a bolestivou nemoc, ze které se léčila měsíce. Krátce po narození jejího třetího potomka se však opět vrátily časté nemoci a bolesti. Předepsány ji byly silné léky; spolu s alkoholem, kterému však nedlouho poté propadla a její zdravotní stav se začal silně zhoršovat.

V roce 1838 se z jejího manžela stal hrabě z Lovelace a odtud pochází jméno, pod kterým je dnes známá. Mezi lety 1843 a 1844 pověřila její matka Williama Benjamina Carpentera, aby vyučoval Adiny děti a aby figuroval jako morální instruktor v Adině životě.[12] Carpenter se do Ady rychle zamiloval a dal jí najevo, že by měla jednat na základě svých potlačených emocí. Byl ženatý a tvrdil, že tento fakt mu zabraňuje jednat neslušným způsobem. Jakmile se Ada dovtípila, že se s ní snaží navázat vztah, přerušila s ním kontakt.[13]

V roce 1841 se Ada, společně s Medorou Leighovou (dcerou Byronovy nevlastní sestry Augusty Leighové), od své matky dozvěděla, že Medořiným otcem byl taktéž Byron. Ada později napsala matce v dopise, že ji tato skutečnost nepřekvapila a že se jí jen potvrdilo to, co už dlouho považovala za pravdu. Nevinila z incestního vztahu svého otce, nýbrž Augustu Leighovou. To ovšem její matce nezabránilo, aby se snažila v očích své dcery poškodit Byronovu pověst. Ve skutečnosti její snahy jen Adu navedly blíže památce jejího otce.

Ve čtyřicátých letech se Ada stala předmětem několika skandálů. Měla velmi uvolněné vztahy s muži, za které nebyla vdaná, a to vedlo k pomluvám o různých aférách.[14] A také, poté, co se dokázala vzdát závislosti na alkoholu, propadla sázení. V roce 1851 se s řadou svých přátel rozhodla sestavit algoritmus, který by předvídal výsledky sázek. Původní práce Charlese Babbagea, stejně jako Ady však již ztratila kredit, který měla v dřívějších letech. Oba dva byli značně zadlužení a doufali, že odkrytím revolučního mechanismu pro vypočítání úspěchu v sázkách budou moci dluhy splatit. Celá akce však přilákala pozornost zločineckých kruhů a Ada musela veškerou svoji práci připsat svému manželovi, aby se vyhnula výhrůžkám.[15] Měla také nejasný, pravděpodobně intimní, vztah se synem Andrewa Crosse, Johnem. O jejich vztahu toho není moc známo, protože Crosse po její smrti spálil veškerou jejich korespondenci. Byl ale alespoň natolik vážný, že mu Ada odkázala ta dědictví, která získala po otci.[16]

Smrt[editovat | editovat zdroj]

Ada zemřela ve věku 36 let (stejně jako její otec) 27. listopadu 1852 poté, co jí její lékař pustil žilou kvůli komplikacím s rakovinou dělohy.[17] Její nemoc trvala měsíce, během kterých Anabella rozhodovala o tom, kdo její dceru směl navštívit a bránila v tom všem jejím přátelům. Ovlivněna svou matkou, Ada změnila náboženství (dříve byla materialistka)[18] a byla přinucena ke změně své poslední vůle tak, aby její matka byla její vykonavatelkou.[19] Se svým manželem nebyla v kontaktu od 30. srpna, kdy se mu svěřila s něčím, kvůli čemu od ní odešel. Obsah jejich rozhovoru není znám, ale pravděpodobně se jednalo o přiznání nevěry.[20] Zanechala po sobě dva syny a jednu dceru, lady Anne Bluntovou, která je známá jako spoluzakladatelka chovu arabských plnokrevných koní v Evropě. Na svou žádost byla pohřbena vedle svého otce v kostele svaté Marie Magdalény v Nottinghamu.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Ada Lovelaceová v roce 1852.

Ada Lovelace byla nadanou matematičkou. Po seznámení s Charlesem Babbagem se však začala zajímat i o mechanické počítače. Jak již bylo zmíněno výše, detailně popsala funkci Babbageova Analytical Engine a také se podílela na jeho vývoji.

Navrhla způsob, jak tento počítač naprogramovat, a to pomocí děrných štítků. Zavedla takové pojmy jako podmíněný a nepodmíněný skok, cyklus a podprogram. Dále se objevují i zmínky o algoritmizaci jakožto základu programování. Lze tedy říci, že Ada vymyslela programování tak, jak je známé dnes.

Tyto základní myšlenky Ada zveřejnila v upraveném překladu článku italského matematika Luigiho Menabrea. Ada přeložila tento článek z francouzštiny do angličtiny a doplnila vlastními poznámkami a závěry.

Ada a její předpovědi do budoucna[editovat | editovat zdroj]

Ada se ve svém díle též zabývala využitím počítačů. Od ní pochází pozoruhodná předpověď, že počítače se jednou budou používat pro řešení složitých matematických úloh, komponování hudby a kreslení obrazů.

Dále formulovala myšlenku, že počítač není schopen tvořivého myšlení (Babbage s touto myšlenkou však nesouhlasil), neboť je omezen tím, co jsou lidé do něj schopni naprogramovat. V posledních letech svého života se soustředila na pochopení procesu tvořivého myšlení a jeho převedení do strojové podoby.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Biografie Ady Lovelaceové na stránce Computer History
  2. a b STEINOVÁ, Dorothy. Ada: A Life and a Legacy. Massachusetts : The MIT Press, 1985. [dále jen Stein]. S. 17. (anglicky) 
  3. Článek na portálu The Guardian (anglicky)
  4. WOOLLEY, Benjamin. The Bride of Science: Romance, Reason, and Byron's Daughter. [s.l.] : Pan Macmillan Australia Pty, 1999. [dále jen Woolley]. S. 80. (anglicky) 
  5. Woolley, s. 10.
  6. Woolley, s. 85-87.
  7. Woolley, s. 119.
  8. TOOLE, Betty Alexandra. "Poetical Science". The Byron Journal. 1987, čís. 15, s. 55-65.  
  9. Woolley, s. 120-121.
  10. Článek na portálu Národního historického muzea Austrálie (anglicky)
  11. The Peerage. Dostupné online. (anglicky) 
  12. Woolley, s. 285-286.
  13. Woolley, s. 289-296.
  14. Woolley, s. 302.
  15. Woolley, s. 340-342.
  16. Woolley, s. 336-337.
  17. Článek na portálu express.co.uk
  18. Woolley, s. 361-362.
  19. Woolley, s. 370.
  20. Woolley, s. 369.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu