Arabský plnokrevník

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Arabský plnokrevník
LaMirage body07.jpg

Arabský plnokrevník

Základní informace
země původu Arabský poloostrov
divoký předek tarpan
využití parkur,drezura,dostihy (steeplchase,rovinné)
stupeň prošlechtění kulturní plemeno
Tělesná charakteristika
hmotnost do 500 kg
výška † 144,2 až 152,5
barva hnědáci, ryzáci, bělouši, vzácně vraníci,někdy i zbarvení pinto
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
† výška uváděna v kohoutku

Arabský plnokrevník (krátce arab) je velmi staré plemeno koní. Pochází zřejmě ze starověké Persie, odkud se dostal na Arabský poloostrov, kde byl chován a využíván v nezměněné podobě do 7. století. Patří mezi nejmenší koně na světě.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Arabský plnokrevník je nejušlechtilejším čistokrevně chovaným plemenem koní na světě, což dokládají zprávy už z doby 2500 let před naším letopočtem. Jeho původ není jistě známý,[2] ale pravděpodobně pochází ze severní Afriky. Do Evropy se arabové dostali poprvé v době muslimské invaze v 8. a 9. století. Pochází z Arabského poloostrova, resp. ze Severní Afriky a Blízkého východu – zejména z Egypta, kde byl po tisíciletí chován Beduíny bez přimísení cizí krve.

Podle legendy je arabský plnokrevník potomkem pěti Mohamedových klisen. Verzí tohoto příběhu je více ale já vám řeknu svoji verzi. Prorok Mohamed nechal své koně žíznit po celých 30-ti dnech a potom je vzal k napajedlu, když na ně zavolal aby se vrátili, vrátilo se pouze 5 klisen i s obrovskou žízní to přetrpěli. A tak s nimi Prorok Mohamed založil světoznámí chov.

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Arab je menší, dobře osvalený kůň s jemnou kostrou. Krátká, jemně utvářená hlava má prohnutý (štičí) profil, mezi očima je lehce vyklenutá. Uši jsou pohyblivé, úhledné, lehce zahrocené, oči velké, jasné, s inteligentním výrazem, malé hříbě se širokými nozdrami je pokryto sametově jemnou srstí. Srst, hříva a ohon jsou hedvábně jemné. Plece mohou být poněkud strmé, ale přiměřené ke krátkému hřbetu a hlubokému a širokému hrudníku. Mimořádnou pohyblivost hlavy zaručuje mitbach, zvláštní úhel, pod kterým je hlava připojená k hrdlu. Krk je dlouhý, elegantně prohnutý, kohoutek spíše plochý. Na rozdíl od ostatních plemen má arab jen 17 párů žeber, 5 bederních a 16 ocasních obratlů[3] ( ostatní plemena 18-6-18), proto má krátký hřbet, plochý kříž a vysoko nesený ocas. Štíhlé, dlouhé, suché nohy mají bezvadné klouby, jasně patrné šlachy, šikmé spěnky a tvrdá, pěkně utvářená kopyta. Zadní nohy bývaly u arabů slabší, ale moderní typy je mívají obvykle dokonalé. Výška v kohoutku 144,2 až 152,5.[1]

Typy[editovat | editovat zdroj]

Rozlišují se podle klisen Muhamadových na tyto typy:

  • Koheilan: považován za nejušlechtilejší typ, převládají hnědáci
  • Saklawi: vyniká krásou a elegancí, převládají bělouši
  • Muniqui: vyniká v rychlosti a vytrvalosti, nejrychleji dospívá, převládají ryzáci
  • Hamdani: nejmohutnější, klidní, mírní, vytrvalí
  • Hadban: mohutnější, rychlí

Dnes už se tyto typy špatně rozlišují, protože často docházelo k jejich míšení.

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Arabská krev je hlavní a dominantní složkou krve anglického plnokrevníka a měla rozhodující vliv i při zvyšování kvality bezpočtu dalších plemen. Odolnost, vytrvalost arabů spojená s výbornou povahou, ohnivým temperamentem a vynikajícími chody je stále úctyhodnou kombinací. Mezinárodní chov Arabů, rozšířený po celém světě, kontroluje a registruje Arab Breed Society. Často je používán ke šlechtění a zušlechťování jiných plemen, je také dobrým jezdeckým a dostihovým koněm. Křížením tohoto plemena s Berberem vznikl např. Anglický plnokrevník a mnoho dalších plemen. Arabský plnokrevník se dokáže přizpůsobit jakémukoli životnímu prostředí a klimatu a dovede přežít i na velice chudé stravě, mnozí jedinci jsou však značně nároční na čistotu vody. Je neuvěřitelně vytrvalý a s jistotou se dokáže pohybovat i po nerovném terénu. Je nadán neobyčejně pevným zdravím a vysokou inteligencí,[4] což ho činí zcela výjimečným. Obvykle bývá mírný a přátelský, ale může být také vznětlivý až neurotický. Díky své ekonomické akci, která je přímá, volná a nízká, dokáže nést i značnou zátěž na velké vzdálenosti.[4]

Využití[editovat | editovat zdroj]

Je možné s ním závodit, a ačkoli jeho akce není ideální pro drezuru nebo skákání přes vysoké překážky, je schopný zúčastnit se soutěží v jakémkoli odvětví jezdeckého sportu. Vynikající je zejména na dálkové ježdění nebo vytrvalostní závody. Arabové se často také předvádějí na nejrůznějších přehlídkách, jak pod sedlem, tak z ruky. Nicméně jeho hlavním použitím je obvykle křížení s jinými plemeny. Jedním z výsledků křížení je Angloarab (a jeho různé typy), uznaný za samostatné plemeno.

Chovatelská dokumentace[editovat | editovat zdroj]

Byla ustavena celosvětová organizace WAHO (World Arabian Horse Organisation), která vede chovatelskou dokumentaci, dnes již s pomocí výpočetní techniky. Je v ní registrováno 300 000 plnokrevných a polokrevných arabských koní. [5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Slovníkové heslo arab ve Wikislovníku

Podobné názvy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b http://arabsky-plnokrevnik.konicci.cz/
  2. http://plemena-koni.cyberserver.cz/arabsky-plnokrevnik/d5.htm
  3. http://prehledy.sweb.cz/arab.htm
  4. a b http://www.frysavskydvorec.cz/index.php?cat=arabsky-plnokrevnik/&file=index&lang=cs
  5. DOLEŽAL, Vladimír; DOLEŽALOVÁ, Alena. Člověk a kůň. České Budějovice : Dona, 1995. ISBN 80-85463-52-0. Kapitola Album plemen koní, s. 75.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HERMSEN, Josée Encyklopedie koní 1. vyd. Praha: Rebo Productions, 1998, 312 s. ISBN 80-85815-86-9.
  • Wich, Judith Jewels of the Desert - The Magic of Egyptian Arabians, Orienta Publications, 2008, 176 s. ISBN 978-3-9811137-0-9.