Luddité

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Luddité byli angličtí řemeslníci a dělníci, kteří utvořili sociální hnutí zvané luddismus za účelem zničit stroje a překazit jejich zavádění v továrnách, poněvadž se domnívali, že je okrádají o práci. Toto hnutí bylo nejrozšířenější mezi textilními řemeslníky v Anglii, kteří ničili tkalcovské stroje.[1] Pro dnešní dobu je aktuální pojem neoluddité, který vychází z tradice odmítnutí modernizace. Stoupenci neoluddismu usilují o odstranění moderní technologie, která má špatný vliv na lidstvo a o její nahrazení alternativními a šetrnějšími technologiemi.

Sociální a filosofický kontext[editovat | editovat zdroj]

Průmyslová revoluce, která začala v druhé polovině 18. století ve Velké Británii, vyvolala několik sociálních změn v tehdejší společnosti. Dříve se výroba soustředila na venkov a dělníci se živili domácí výrobou, která nyní přestala být produktivní. Rolníci se stali nekvalifikovanou pracovní silou. Kolem roku 1820 se dělníci začali přesouvat do měst za prací v továrnách. Nastala tak velká vlna urbanizace.[2] Mezi dělníky převládal ale pocit, že stroje je okrádají o práci a viděli je jako příčinu jejich bídy. Začali tedy manifestačně rozbíjet stroje – aktivita, která získala název luddismus podle mytologické postavy anglického tkalce Neda Ludda. Toto hnutí vyvrcholilo v Anglii počátkem 19. století a ve zbytku Evropy během 30. a 40. let. V této době také vzniklo několik dělnických hnutí následována odbory a později také dělnickými stranami.[3]

Luddité jsou v postmoderní společnosti často idealizováni různými ekologickými hnutími, jsou vnímáni jako předchůdci naší potřeby chránit přírodu (a sebe samého) před průmyslovým rozvojem, čehož dříve dosahovali ničením strojů a celkovou nevolí k technologii. Tuto teorii vyvrací americký univerzitní profesor Steven E. Jones v knize Against Technology: From the Luddities to Neo-Luddism (2006). Podle Jonese byli luddité sami o sobě technology, každý z nich byl odborníkem na určité specializované techné (řemeslo), které jim zajišťovalo obživu. S příchodem průmyslové revoluce luddité čelili tváří v tvář nahrazení vlastní kvalifikované pracovní síly stroji, které vyráběly rychleji a levněji. Důvodem ničení strojů byla tedy potřeba ochrany a zachování jejich řemeslné zručnosti (jež s příchodem průmyslové revoluce již nebyla třeba) z důvodů spíše ekonomických (boj s chudobou, zajišťování obživy) než environmentálních.[4]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Jméno tohoto uskupení pochází od imaginárního vůdce Neda Ludda, poté co měl údajně v roce 1779 v Leicesteru rozbít pletací stroj. Paměť, dialekt a vyprávění pravděpodobně udržely tuto postavu na živu v jejím původním regionu, než se pro něj našlo využití během nepokojů 1811-12. Do dalších regionů se postava rozšířila díky ústnímu předávání nebo vlivu novin.[5]

K hlavním nepokojům začalo docházet v Nottinghamu v březnu 1811, kde bylo zničeno na šedesát mechanických pletacích strojů.[6]

Jeden z nejvýraznějších projevů Luddismu se stal večer 4. listopadu 1811, v malé vesnici Bulwell, zhruba čtyři kilometry severně od Nottinghamu, kde se shromážděná skupina mužů rozhodla se svými sekyrami a kladivy pochodovat k domu tkalcovského mistra.[7] Od listopadu 1811 se luddité prezentovali více disciplinovaněji. Rozbíjení strojů již nebylo prací výtržníků, ale menších organizovaných skupin, které se v noci rychle přemisťovaly z vesnice do vesnice. Z Nottinghamshire se nepokoje dále rozšířily do dalších regionů, zejména do Leicestershireu a Derbyshireu, až do února 1812.[8] K důležitým centrům nepokojů patřily i hrabství Lancashire a Yorkshire. Mezi lety 1811 až 1812 způsobili luddité svojí činností škodu v řádu sta tisíc liber.[9]

Britská vláda se touto situací musela zaobírat. Na Luddity byly, jako na každou jinou kriminální skupinu, vypisovány odměny za účelem zjištění informací, které by vedly k jejich usvědčení.[10] Vláda se uchýlila k využívání vyzvědačů, kterým se podařilo proniknout do určitých oblastí ovládaných luddity.[11] Postupem času přijala Britská vláda tvrdší opatření, revolty byly násilně potlačovány, luddité zatýkáni a souzeni. Zákon klasifikoval ničení strojů jako velice závažný zločin. Dělníci byli násilně přinuceni, aby ustoupili průběhu dějin a pokroku technologie.[12]

Neoluddismus[editovat | editovat zdroj]

Neoluddismus je filozofický proud, který se staví na odpor moderním technologiím. Mezi jeho představitele se řadí zejména americký spisovatel Kirkpatrick Sale a americká psycholožka Chellis Glendinning.[13]

Hlavní zásady neoluddismu vytyčila Chellis Glendinning v článku Notes towards a Neo-Luddite manifesto (1990) publikovaném ve čtvrtletníku Utne Reader. Neoluddismus dle jejích slov není proudem ryze odmítajícím moderní technologie, nýbrž usilujícím o jejich nápravu. Ačkoliv toho má být dosaženo úplným odstraněním technologií, jež mají devastující vliv na lidský život a společnost (podle Glendinning technologie nukleární a chemické), a jejich postupným nahrazováním alternativními technologiemi (založenými na obnovitelných zdrojích).[14]

Poněkud radikálněji přistupuje k vizi neoluddismu americký matematik a filozof Theodore Kaczynski (známý rovněž jako Unabomber). V manifestu Industrial Society and Its Future (1995) upozorňuje na nevyhnutelné omezení svobody v průmyslové společnosti- nikdy v ní nedojde ke shodě mezi svobodou a technologií. Kaczynski vidí jediné řešení v technologické revoluci, která, nikoli nutně ozbrojená, přinese fundamentální změnu v charakteru společnosti.[15]

I přesto, že je název tohoto filozofického proudu odvozen od hnutí britských ludditů, jsou mezi jeho zastánci – neoluddity – a textilními řemeslníky 19. století podstatné rozdíly. Zatímco důvody povstání ludditů proti technologiím byly čistě ekonomického a sociálního charakteru, neoluddité mají strach a nedůvěru v technologii jako takovou, zejména pak ze všech nevyhnutelných změn, které by eventuální technologický pokrok s sebou přinesl. Tam, kde ničením stroje luddita sledoval svůj individuální záměr (znovunabytí řemeslnické hrdosti) a problém (chudobu), neoluddita prostřednictvím odborných publikací, přednášek či veřejných akcí poukazuje na problém celospolečenský (např. geneticky modifikované potraviny).[16]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KUBIŠ, Karel. Encyklopedie dějin novověku 1492-1815. 1. vyd. Praha: Libri, 2005, 415 s. ISBN 80-727-7246-5. S. 176–177
  2. KULHÁNEK, Ivan. Klopýtání přes budoucnost: dějiny Evropy od Vídeňského kongresu 1815 do roku 2005 : Evropa 19. a 20. století v politických a sociálně-ekonomických souvislostech. 1. vyd. Praha: Academia, 2008, 362 p. ISBN 80-200-1608-2. S. 30.
  3. SIRŮČEK, Pavel. Hospodářské dějiny a ekonomické teorie: (vývoj - současnost - výhledy). Vyd. 1. Slaný: Melandrium, 2007, 511 s. ISBN 978-80-86175-53-9. S. 28.
  4. JONES, Steve E. Against technology: from the Luddites to neo-Luddism. CRC Press, 2006, 288 stran. ISBN 978-0-415-97868-2. S. 20.
  5. NAVICKAS, Katrina, 2005. The search for ‘General Ludd’: the mythology of Luddism. Social History. 8., roč. 30, č. 3, s. 284. ISSN 03071022.
  6. THOMPSON, E.P. The making of the English working class. [New ed.]. Harmondsworth: Penguin, 1980. ISBN 978-014-0136-036. s. 604–605.
  7. SALE, Kirkpatrick, 1999. The achievements of „General Ludd": A brief history of the Luddites. The Ecologist. 9., roč. 29, č. 5, s. 310. ISSN 02613131.
  8. THOMPSON, The making of the English working class, s. 605
  9. ANON., 2011. Here’s Where the Word Luddite Really Comes From History]. Gizmodo [Gizmodo - Blog] [online]. 5.9. [vid. 8. prosinec 2014]. Dostupné z: http://search.proquest.com.ezproxy.is.cuni.cz/pqcentral/docview/887537266/25AD281794F4F4EPQ/1?accountid=15618.
  10. THOMPSON, The making of the English working class. s. 533.
  11. THOMPSON, The making of the English working class. s. 538.
  12. ANON., 2011. Here’s Where the Word Luddite Really Comes From History]. Gizmodo [Gizmodo - Blog] [online]. 5.9. [vid. 8. prosinec 2014]. Dostupné z: http://search.proquest.com.ezproxy.is.cuni.cz/pqcentral/docview/887537266/25AD281794F4F4EPQ/1?accountid=15618.
  13. JONES, Against technology: from the Luddites to neo-Luddism. S. 16–17.
  14. GLENDINNING, Chellis. "Notes towards a Neo-Luddite manifesto". Utne Reader, 1990. http://theanarchistlibrary.org/library/chellis-glendinning-notes-toward-a-neo-luddite-manifesto.
  15. KACZYNSKI, Theodore. The Unabomber Manifesto: Industrial Society & Its Future. Jolly Roger pr., 1995. ISBN 0-9634205-2-6 http://cyber.eserver.org/unabom.txt.
  16. JONES, Steve E. Against technology: from the Luddites to neo-Luddism. CRC Press, 2006, 288 stran. ISBN 978-0-415-97868-2. S. 16–17.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]