Kvantitativní výzkum

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Kvantitativní výzkum (z lat. quantum, kolik?) je ve společenských vědách metoda standardizovaného vědeckého výzkumu, která popisuje zkoumanou skutečnost pomocí proměnných (znaků), které lze vyjádřit čísly. Ta mohou vznikat buď měřením nebo častěji škálováním samotnými respondenty (např. od 1 do 10). Výsledky jsou pak zpracovány - obvykle pomocí statistických metod - a nakonec interpretovány. Kvantitativní výzkum oproti kvalitativnímu vyžaduje větší soubory dat a respondentů, výsledky jsou více reprezentativní, méně závislé na názorech a schopnostech respondentů a vedou tak k lépe ověřitelným a srovnatelným výsledkům. Jejich interpretace bývá naopak náročnější.

Základní techniky sběru dat[editovat | editovat zdroj]

Formami typickými pro kvantitativní výzkum jsou standardizovaný rozhovor a standardizovaný dotazník. Souhrnně se tyto dvě formy dají zařadit pod pojem dotazování. Jediným rozdílem mezi těmito dvěma metodami je způsob kladení otázek. U rozhovoru se jedná o mluvenou formu, u dotazníku o písemnou.

Otázky můžeme dále rozdělit podle formy na uzavřené, polouzavřené a otevřené (volné). Na uzavřené otázky je možné odpovědět možnostmi ano nebo nebo ne. (např.: "Byl(a) jste někdy svědkem napadení?" a) ANO; b) NE). Polouzavřené se vyznačují jinými jasnými odpověďmi, kde není dán přílišný prostor pro širší vyjádření respondenta. (např."Jak jste se dozvěděl(a) o dnešní akci? a) z médií b) od známých c) jinak). Oproti tomu v otevřených (volných otázkách) respondent nemá možnosti předem zadané a jde pouze o jeho vlastní vyjádření. (např.: "Co si myslíte o vtrhnutí ruských vojsk na Krym?" min. 150 slov)

Podle cíle rozdělujeme otázky na kontrolní, filtrační a trikové. Filtrační otázky slouží k třídění respondentů do různých skupin a každé z nich jsou dále pokládany další, specifické otázky. Otázky kontrolní slouží k ověření pravdivosti předchozích odpovědí a zpravidla se nedávají hned za sebe, jsou různě položené, ale ve skutečnosti zjišťují stejný fakt. Trikové otázky slouží k odvedení pozornosti dotazovaného a používají se k získání spontánních odpovědí.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Východiskem pro kvantitativní výzkum je výchozí hypotéza, z níž vyplývá výběr znaků (otázek). Na tomto základě se vytvoří dotazník, který se předloží přiměřenému počtu vhodně vybraných respondentů. Na jejich počtu a výběru, ale i na návratnosti dotazníků pak závisí nejen reprezentativnost výsledků (tj. pravděpodobnost, že výsledek lze rozšířit na větší celek, např. občany celého města nebo státu), ale i možnost jemnější kategorizace výsledků (např. podle kombinací dvou a více znaků).

Jednotlivé znaky mohou mít číselnou či měřitelnou povahu; sem patří například věk, tělesná výška, měsíční příjem atd., ale také kategoriální údaje jako např. pohlaví nebo jednoznačná volba z daných možností. Neměřitelný znak je třeba převést na čísla obvykle škálováním (respondent udává např. svoji spokojenost s vládou ve stupnici 1 až 10). Jen v prvním případě jsou výsledky skutečně objektivní, kdežto ve druhém závisí jak na přesné formulaci otázky, tak i na chápavosti a schopnostech respondentů.

Jedním z rysů pro kvantitativní výzkum je deduktivní přístup, neboť výzkumníci vycházejí z nějaké teorie či obecně pojatého problému a formulují hypotézy o vztazích mezi proměnnými tak, aby následným sběrem dat byli schopni ověřit či vyvrátit pravdivost těchto hypotéz.

Dalším rysem typickým pro tento výzkum je objektivita. Ideálně je výzkumník nezúčastěný, snaží se neklást otázky tendenčně. Výzkumu se zpravidla zúčastňuje velké množství respondentů a šetření probíhá anonymně.

Použití[editovat | editovat zdroj]

Kvantitativní metody se nejlépe hodí ke zkoumání jednoduchých a měřitelným znaků, případně jejich kombinací, ve velkých a více méně homogenních populacích. U složitějších a neměřitelných znaků, které je třeba škálovat, jejich spolehlivost i srovnatelnost přirozeně klesá, zejména pokud nejsou otázky formulovány jednoznačně. Proto se dnes kvantitativní metody často kombinují s kvalitativními, jejichž výsledky nejsou reprezentativní, umožňují ale lepší porozumění skutečnému stavu věcí.

Výhody a nevýhody kvantitativního výzkumu[editovat | editovat zdroj]

Výhody[editovat | editovat zdroj]

Mezi nejčastější pozitiva kvantitativního výzkumu patří rychlý a přímočarý sběr dat a snadné zobecnění výsledků na celou populaci. Je tudíž výhodný při zkoumání velkých skupin. Sebraná data jsou přesná, numerická a lehce ověřitelná. Další nezpochybnitelnou výhodou je, že výsledky jsou relativně nezávislé na výzkumníkovi.

Nevýhody[editovat | editovat zdroj]

Výzkum nebere v potaz lokální specifika, nepřichází s ničím novým, může pouze potrvdit či vyvrátit již zavedené teorie.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • M. Disman, Jak se vyrábí sociologická znalost. Praha: Karolinum 2011
  • M. Petrusek (red.), Velký sociologický slovník. Heslo Metody sociologické. Sv. I., str. 622n.
  • Punch, K.F., Úspěšný návrh výzkumu
  • Reichel, J. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů

Související články[editovat | editovat zdroj]