Sebenaplňující předpověď

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Sebenaplňující předpověď (též Golemův efekt, Rosenthalův efekt, Pygmalion efekt) je sociální přesvědčení nebo očekávání, které ovlivňuje skutečnost tak, že se proto stává pravdivým. Vztahuje se jak k přístupu člověka k sobě samému, tak k hodnocení jiných osob, očekávání událostí atd.

Například pokud jdeme do boje jako poražení, zaručeně prohrajeme. Když rodiče svým chováním přesvědčují dítě, že za nic nestojí, vyroste z něj s největší pravděpodobností člověk bez špetky sebedůvěry. V případě výzkumů tak mohou experimentátoři ovlivnit respondenty (viz dvojitě slepé experimenty).

Pokud jsou očekávání negativní jedná se o Golemův efekt, očekávání pozitivní se označují jako Pygmalion efekt.

Experimenty[editovat | editovat zdroj]

Očekávání učitelů[editovat | editovat zdroj]

Tzv. Resenthalův efekt (R. Rosenthal, Rosenhanův experiment)

Učitelé ve škole dostali (náhodou zaslechli) tipy na obzvlášť šikovné děti, které ale byly úplně průměrní a normální žáci. Za rok se těmto dětem výrazně zlepšil prospěch a to jen díky očekávání učitelů. Ze skrytých záznamů experimentátoři zjistili, že se učitelé chovali k vybraným dětem jinak – častěji je vyvolávali, více je chválili apod.

Chytré myši[editovat | editovat zdroj]

K. L. Fode

Studenti měli naučit chodit krysy bludištěm. Dozvěděli se, že zvířata pochází ze dvou různých populací – „chytré“ a „hloupé“. V reálu byly krysy rovnoměrně rozděleny do dvou smíšených skupin, což ale studenti nevěděli. Krysy, které pokládali za chytré, se naučily projít bludištěm mnohem rychleji, protože s nimi studenti komunikovali mnohem intenzivněji než s těmi, které považovali za hloupé.

Reálné projevy[editovat | editovat zdroj]

Rating[editovat | editovat zdroj]

ekonomická hodnocení od několika celosvětových ratingových agentur

Ekonomický rating používají především investoři, emitenti, investiční banky, makléři a státní instituce. Rating je ovšem pouhý odhad, a i když je třeba podložen daty z minulosti, finančnické varování praví, že "zisky minulé nejsou zárukou zisků budoucích".

V souvislosti s finanční krizí byla hodnota ratingů velmi zpochybněna: Agentury byly kritizovány především za to, že udělovaly nejvyšší ratingy i instrumentům, které těchto kvalit nedosahovaly. Další kritika poukazuje na to, že agentury nepřistupují ke všem hodnoceným společnostem zcela nezávisle a nezahrnují do hodnocení všechna známá rizika. Rating zpětně působí na hodnocený subjekt: Snížení ratingu jeho situaci na trhu obecně zhorší.

Volební potenciál[editovat | editovat zdroj]

předvolební superdebata, Česká televize, volby 2013

"Do Superdebaty pozvala Česká televize zástupce těch stran, které patřily nejméně ve dvou krajích k osmi politickým stranám s nejvyšším volebním potenciálem", tvrdí ředitelka Komunikace ČT Daniela Němcová. Navíc prý klíč výběru stran byl oznámen předem.[1] Volební potenciál České televizi vždy sloužil jako klíč k výběru hostů, ta tedy pozvala zástupce těch stran, které se svým volebním potenciálem v krajích nominovaly alespoň do dvou předešlých krajských debat, které byly také v režii ČT. Takto se do závěrečné předvolební superdebaty dostali zástupci devíti politických stran.

ČT pojem volební potenciál definuje jako podíl, "kolik procent hlasů by mohla strana v době provádění výzkumu hypoteticky získat, pokud by se k ní přiklonili všichni lidé, kteří její volbu reálně zvažují a zároveň nevylučují účast u voleb."[2] Zde se sebepotvrzující efekt projevil dokonce v kaskádě dvakrát za sebou, se zesilující kladnou zpětnou vazbou, protože pro druhý odhad ČT použila výsledky již ovlivněné první sérií svých debat a jim předcházejících prvotních odhadů a výběrů, které již také proběhly na základě volebních potenciálů. ČT tak čelí viditelné kritice zejména ze strany nepozvaných stran, že, ačkoli jde o veřejnoprávní médium, jsou některé strany protežovány a tak nejde o rovnou soutěž. A protože tak prý ČT nesplňuje účel veřejné služby, ozývají se hlasy pro její privatizaci anebo i úplné zrušení.

Protesty jsou pochopitelné při vědomí, že ČT má v případě voleb dominantní postavení a při nerovnováze v možnostech sebeprezentace jsou strany považované za "slabší" ještě dále oslabovány: Dalším z pravidel ČT totiž je, že automaticky dává větší prostor stranám, jež v minulém období v Parlamentu již působily. To ovšem vede ke konzervaci momentálního statu quo a brání medializaci nových uskupení, což je další forma sebepotvrzujícího se pravidla, podobně jako při voličově strachu z propadnutí hlasu ve většinovém volebním systému.

Deviantní identita jedince[editovat | editovat zdroj]

kniha The Outsiders, Howard Saul Becker

Becker popisuje, jak se u člověka postupně vyvíjí deviantní identita: Jedinec je označen jako deviantní (primární deviace) a díky tomuto štítku na sebe pohlíží jako na odlišného od většinové společnosti. Označením se aktivují určité prvky osobnosti a deviantní kariéra se začne rozvíjet. Proces přistižení a označení za deviantní osobu z pozice autority je nejdůležitějším krokem na cestě k sekundární deviaci.

Dalším krokem je přijetí deviantního štítku společností: Ten přebíjí a potlačuje ostatní definice jedince (status kriminálníka je silnější než status rodiče, souseda, přítele atd.). Ostatní člověka nazírají skrze tento dominantní status a mají tendenci předpokládat, že jedinec vlastní i negativní vlastnosti, které jsou s tímto označením obvykle spojené. Vzhledem k tomu, že identita jedince je odvozena převážně z pohledu ostatních, má jedinec tendenci pohlížet na sebe skrze své deviantní označení. To může produkovat sebenaplňující se proroctví.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Co jste v ČT neviděli: Člena Pirátů zkopala ochranka!, blesk.cz, 25. října 2013
  2. Předvolební superdebata 24. 10. 2013 – ČT1 a ČT24 20.00 – 22:15, ceskatelevize.cz, Tiskové zprávy, 24. 10. 2013

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Hayesová, N. (2003). Základy sociální psychologie. Praha: Portál, s.r.o.

Související články[editovat | editovat zdroj]